„Před naším představením se porotci snažili seznámit s tenisem,“ říká o účasti na festivalu v Kojetíně Adam Poštolka

OPAVA – Studentský divadelní spolek Dramkrou je už kladně zapsaným jménem nejen na domácí Slezské univerzitě v Opavě, ale jeho dobrá pověst se šíří také zeměmi českými. Před několika dny se vrátil z letošního prvního divadelního festivalu Divadelního Kojetína 2017, konaného ve dnech 15. – 19. března. A vrátil se hned se třemi úspěchy. O účasti i souboru jsme si povídali s jeho zakladatelem a vedoucím BcA. Jakubem Plaskurou a hercem, a také příležitostným šéfem, Adamem Poštolkou.

Nejdříve se ale na chvilku vrátíme o rok zpátky…

Do Kojetína na festival mělo Dramkrou vyjet už v loňském roce. Nakonec dostala přednost Praha a třídenní prezentace opavských studentů v divadle D21, kdy odehráli své kusy Bejrútský nářez, Na hraně a Otevři oči. Poté už stihli jen účast na festivalu v Ostravě - to čistě z ekonomického pohledu na věc.
„Letošní námluvy s Kojetínem byly úplně super,“ říká Jakub Plaskura a pokračuje: „Poslali jsme jim jeden e-mail a za tři dny byla zpět odpověď, že nás chtějí. Jak jsem pochopil z následné korespondence s ředitelkou festivalu Hanou Svačinovou, tak jsme je zaujali a těšili se na nás. Padlo definitivní rozhodnutí, že tam pojedeme s hrou Na ruturnu stál, protože nám kojetínský festival připadal takový hravější, než festival v Ostravě a věřili jsme, že komedie bude přijata lépe, než hra s vážným námětem.“  

Vedle vstřícnosti zaujal Opavany Kojetín i tím, že není zas tak daleko, má svoji prestiž a hlavně, je to místo, kde ještě Dramkrou nehrál.

Účastnit se festivalu znamená nějak na sebe upozornit a pak čekat, zda bude kladná reakce. Jakub letos obeslal šest festivalů. Narazil však také na určité problémy – v propozicích je sice jakýsi základ, ale pak pořadatelé pošlou podmínky účasti a studentský soubor je z kola ven. Z možností, které byly, Dramkrou vybral Kojetín.
Dramkrou sice má ambice oslovit i věhlasnější festivaly, úvaha směřovala dokonce na některou slovenskou scénu, ale buď vázla komunikace, nebo se ozvali z festivalu, který byl prakticky zaměřený na profesionální divadlo, a studenti usoudili, že to nebude to ideální pro ně.
Kojetínská mise byla tentokrát bez Jakuba. Toho zdravotní problémy dokonce na čas poslaly do nemocnice, a tak se vedoucím zájezdu stal Adam Poštolka. Druhou změnou bylo, že Ondru Pupíka, který v Dramkrou pomalu končí, nahradil Tomáš Valenta.

„Musím přiznat, že jsem určitý respekt před těmi ‘služebně staršími‘ a zkušenějšími měl, přiznává Adam, který sobě i Tomáši Valentovi v týdnu před festivalem naordinoval intenzivní zkouškové období. Byly to denně tak tři hodiny. Před odjezdem pak byla velká generálka. „Zkoušelo se vždy, kdykoli to umožnil rozvrh, ve zkušebně i venku, abychom si ten dril nějak zajímavě oživili, dělali jsme u toho třeba dřepy, tak jak je to i v tenisu, kdy vám to šrotuje jak v hlavě, tak v nohách,“ pokračuje Adam.

Než vyslovíme další otázku, skočí nám do slova Jakub:

„Chtěl bych poděkovat Adamovi za to, že to všechno táhl sám, že se na to nevykašlal, ukázal, že má o Dramkrou zájem a ukázal se i jako dobrý vedoucí. Vidím v něm člověka, kterému bych jednou chtěl předat vedení souboru. Když jsem byl v nemocnici, byl jsem hodně nervózní. Pak jsem zavolal Adamovi a on mi jen řekl: „My jsme na Ptačáku a zkoušíme.“ To bylo pro mne super zjištění, že to funguje,“ svěřuje se Jakub.

Přišla sobota, den odjezdu. V Kojetíně pořadatelé opavské studenty přijali velmi mile – uvítali je slivovicí, chlebem a solí, nechyběly děti v krojích. Zkrátka jižní Morava…  Večer se společně vypravili na představení Moliérova Lakomce, ale až na vynikající ztvárnění role Harpagona byli zklamáni. Tak Adam raději udělal poslední zkoušku. „Je možná zázrak, že nás z hotelu nevyhodili, jeli jsme naostro, křičelo se u toho…“

Dramkrou odehrál své představení v samotném závěru festivalu, v neděli před polednem. A jak se ukázalo, bylo to dobře. Navíc obavy, že lidé budou sedět spíše u oběda, než v divadle, se ukázaly jako zbytečné.
„Já si myslím, že se to na nedělní dopoledne hodilo. Na returnu stál je takové odlehčenější, lidé komedii po několika vážnějších hrách rádi přijali a výhodou bylo, že přišli lidé z kostela, takže jsme měli v hledišti velmi slušné obecenstvo. Navíc hned za sokolovnou, kde se festival odehrával, byl tenisový kurt, tak vše ještě získalo takovou zajímavou atmosféru. Neděle určitě nebyla na škodu,“ soudí Adam.

O tom, že zaujali, se dozvěděli záhy, na rozborovém semináři.

„Jak jsme se dozvěděli, v porotě byl vlastně jen jediný odborník na sport, který vedle divadelního umění pochopil i ty tenisové události ve hře. Přiznal nám, že hodinku před představením vysvětloval svým kolegyním co je to return, jak se hraje utkání, co je to gem, kdo to je Wilander… Snažil se je trochu zasvětit do tenisu,“ vrací se do Kojetína Adam.

Celkové hodnocení představení vyznělo velmi příznivě, snad s jedinou výtkou, a tou byla světla.
„U nás se svítí po způsobu tenisu, tedy střídání levé a pravé strany, a protože to bylo něco úplně nového pro festivalového technika, tak to asi nepůsobilo na porotce tak, jak jsme si přáli. Pak ještě padlo slovo o jazyku, kdy pochválili naši mluvu amerických hráčů, včetně výslovnosti a tenisového žargonu, ale u Švéda i Slováka prý jazyk nebyl dokonalý, konkrétně u Juraje Čerešničky jim chyběl takový ten klasický slovenský slangový slovník, když si ulevoval. Nadšeni byli z textu a neklasického zpracování sportu, kdy na konci nebyl jeden vítěz a jeden poražený, ale hra vlastně skončila v polovině a závěr byl úplně jiný, než kdokoli z nich čekal,“ komentuje slova porotců Adam Poštolka.

Důležité je také připomenout, že na semináři se ke hře vyjadřovali i diváci, kterým byl rovněž otevřený. A reakce to byly pro Dramkrou příjemné, včetně několika zajímavých postřehů. Od poroty pak Jan Binar získal čestné uznání za roli Pascala Maríi, stejné ocenění dostal i Jakub Jacháček za roli Juraje Čerešničky a oceněn byl také Jakub Plaskura za scénář hry. „Nikdo ze zúčastněných souborů nezískal větší počet cen, jen další dvě představení dostaly podobně jako my tři ocenění. Myslím, že to je známka dobře odehraného představení,“ soudí Adam.
My jen doplníme, že se jednalo o hry Revizor z pera N. V. Gogola a Probuzení jara F. Wedekinda, čili mnohokrát vyzkoušené klasické kusy. A vedle nich uspěla původní studentská hra. Co dodat?

Tak to byla pánská část Dramkrou – možná víte, že letošní sezona je u Dramkrou ve znamení Muži vers. Ženy. I když musíme také přiznat, že na inscenaci se přece jen dvě ženy podílí – dramaturgii má na starosti Jasmína Finkeová a scénu Lenka Čechová.

Dívčí část souboru festival teprve čeká. Pojede 1. dubna na festival experimentálního divadla Ex peri s v Ostravě-Třebovicích s hrou Viktorie. Jak už bylo na začátku naznačeno, už loni tam odehrál Dramkrou inscenaci Na hraně, ale nepovažuje to za povedenou misi.
„Festivalové komisi se nelíbil náš text a jeho zpracování, protože byl příliš složitý a pro některé jedince nepochopitelný (hra má ústřední téma psychicky narušené komunity, poz. red.). Přesto, že Viktorie je neméně závažné téma a určitě také není jednoduché, je opět textově naprosto bravurní, věřím, že je pochopitelnější a my si letos napravíme reputaci,“ dívá se už dopředu Jakub Plaskura s tím, že texty autorky Viktorie i Na hraně Terezy Kmoníčkové on osobně vnímá jako zcela nový útvar, kterému říká emočně intuitivní divadlo.