2017 04 knize lichenstein

Autor: Ondřej Mazurek, student Ústavu informatiky

Opava – Na konci března navštívil na dva dny Opavu vládnoucí lichtenštejnský kníže Hans Adam II při příležitosti zahájení výstavy Jan II. kníže z Lichtenštejna ve Slezském zemském muzeu. 31. 3. pořádal debatu se zástupci neziskových organizací a studenty Slezské univerzity, které se účastnil Ondřej Mazurek, student Ústavu informatiky.

Na konci března poctil Opavu svou návštěvou vládnoucí lichtenštejnský kníže Hans Adam II., který bývá titulován také jako vévoda opavský a krnovský. Zatímco první den své návštěvy věnoval setkání s místními zastupiteli a zahájení výstavy ve Slezském muzeu, na programu druhého dne byla debata se zástupci neziskových organizací a studenty Slezské univerzity. Přestože jsem studentem informatiky, nemohl jsem si nechat tuto příležitost ujít a na setkání jsem s jistou dávkou nervozity vyrazil. Přece jen se – alespoň prozatím – s hlavami států běžně nesetkávám. Celá akce byla pojata jako neformální povídání při snídani v salónku hotelu Iberia a tak veškerá nervozita brzy opadla i díky uvolněnosti a vstřícnosti knížete a jeho doprovodu.

 Vzhledem k přítomnosti zástupců organizace Post Bellum se hovořilo převážně o sociologických, politologických tématech a vybraných oblastech naší společné moderní historie. Z velké části se jednalo o záležitosti, kterým se kníže věnuje ve své knize „Stát ve třetím tisíciletí“, ve které shrnuje své vize moderního státu. Jednou z těch nejzajímavějších je zavedení prvků přímé demokracie, odsunutí politických stran na druhou kolej a ponechání většiny rozhodovacích pravomocí na samotných občanech a hlavě státu. Tento model se po nedávné změně ústavy podařilo zavést právě ve zmiňovaném alpském knížectví a během dopoledne se dost diskutovalo i o jeho přenositelnosti do prostředí větších států. Mluvilo se ale také o historii Lichtenštejnska, jeho roli v Evropě, kde je současnou dominantní silou Evropská unie, vztazích s Českou republikou, občanské angažovanosti a výuce moderních dějin.  

Přece jen jsem však informatik a s vědomím toho, že se pan kníže o tuto oblast rovněž zajímá – svou diplomovou práci věnoval problematice zavádění počítačových technologií v/e bankovním/finančním sektoru – jsem se zeptal na jeho názor na kryptoměny, z nichž tou nejznámější je pravděpodobně Bitcoin. Odpověděl, že finanční sektor si dnes již nemůže dovolit tyto věci přehlížet jako nějaký moderní výstřelek či experiment, ale že podle jeho názoru nehrozí, že by kryptoměny v dohledné době zcela nahradily tradiční oběživo, tedy mince a bankovky. Kromě rozdílu ve vnímání kryptoměn různými generacemi zde budou stále situace, kdy bude praktičtější mít u sebe „hmatatelné“ platidlo. Musel jsem připustit, že je situace obdobná jako v případě debaty o budoucnosti tištěných a elektronických knih. Záhy se řeč stočila na kybernetickou bezpečnost a zejména kauzu odposlechu evropských politiků americkou NSA, kterou prý kníže bral s humorem a úvodní část svých telefonátů čas od času věnoval naslouchajícím operátorům.

Při tomto příjemném povídání čas ubíhal neuvěřitelně rychle a snídaně se protáhla na podstatnou část dopoledne. Nakonec se však přiblížil čas odjezdu a tedy i rozloučení. Jako památku na naše setkání bylo předáno několik publikací, které jsou momentálně k dispozici studentům Slezské univerzity, v rámci studentské knihovničky v učebně B3, budovy na Bezručově nám. 13. Padlo ujištění o další budoucí návštěvě – ta současná byla ostatně již druhou od nedávného obnovení diplomatických styků mezi Českou republikou a Lichtenštejnskem, které byly kvůli poválečným konfiskacím lichtenštejnského majetku přerušeny. Sám za sebe pak mohu studentům, kterým se tato příležitost naskytne, jen doporučit, aby ji využili – rozhodně neprohloupí.