OPAVA – V souvislosti s Opavským majálesem, oslavou mládí a studentského života, můžeme být hrdí na několik věcí, ale dvě z nich lze považovat přímo za úžasné. Tou první je fakt, že majáles v Opavě od prvního ročníku v roce 1995 dodnes dělají a organizují sami studenti spojení v Asociaci studentů a přátel Slezské univerzity (ASPSU), kteří nepodlehli trendu a svoji akci nezadávají komerčnímu pořadateli jako je tomu v celé řadě jiných univerzitních měst.
Druhou je pak fakt, že již patnáct let nepřetržitě – pokud si dobře pamatuji, tak snad s jedinou výjimkou, kdy vyšla pouze elektronicky – vychází sborník Artemisia, představující především původní autorkou literární i výtvarnou tvorbu studentů univerzity a dalších autorů rekrutujících se z Opavy.

Artemisia 2017 byla již tradičně představena v rámci majálesového literárního, tentokrát v Jazz Café Club Evžen na Beethovenově ulici. Poté, co si prostor “Evžena“, zaplněný návštěvníky, užil autorské čtení některých přispěvatelů do sborníku, jeho uvedení do světa a zaposlouchal se do koncertu šumperské kapely Darren Eve, jsme požádali Terezu Jiráskovou, editorku sborníku a průvodkyni večerem, o pár slov.

Jak jsi spokojená s večerem, na kterém jste pokřtili novou Artemisii?
Atmosféra byla velmi příjemná a přátelská, sborník pokřtil doktor Jakub Chrobák, který si pro křest vybral vynikající ukrajinské víno od svého přítele ze Lvova.

Kolik autorů se nakonec na stránkách objevuje a o koho se jedná?
Přispěvatelů je letos dvanáct, většinou současní studenti Slezské univerzity v Opavě, ale nechyběl ani zástupce z řad pedagogů doc. Libor Martinek nebo nám dokonce příspěvky poslal i Stanislav Mikule, který před patnácti lety sborník Artemisia založil (o zrodu Artemisie jsme si se Standou povídali v roce 2014, poz. aut.). Ve sborníku lze nalézt jak poezii, tak prózu, dokonce i krásné ilustrace. Budeme-li hovořit konkrétně, tak jen namátkou se jedná o Terezu Kováčovou, Jakuba Skybu, Michaelu Machovou, Jaroslava Konvičku, Radka Touše, Vendulu Valentovou, která píše v angličtině, Martina Líbala nebo Petra Horvátha, jenž své řádky doplnil i o grafiku. Když už jsme u té výtvarné části Artemisie, tak čtenáři v ní najdou i práce Jiřího Kordiny.

(ještě doplňuji, že také Tereza má ve sborníku své verše)

Artemisia je sborníkem, tedy můžeme říci výběrem. Jaké to je vybírat k zařazení práce svých spolužáků?
Výběr děl do sborníku byla letos opravdu radost, neboť byly příspěvky velmi kvalitní. Pouze pokud přišlo hodně příspěvků od jednoho autora, snažili jsme se vybrat nejen takové, které by byly nejzajímavější, ale současně aby se do koncepce Artemisie hodily. Předpokládáme, že díla, která nebyla zařazena letos, můžou být uveřejněna v dalším ročníku sborníku.

Redakční tým se mění, někteří dostudují, z Opavy odejdou a přenechají místo novým. Kdo tedy letos Artemisii připravoval?
Redakční tým jsme letos tvořili vlastně jen tři - já, tedy Tereza Jirásková, Barbora Hrošová, která se podílela zejména na výběru prózy a korektuře, a Jiří Skácelík, který měl na starosti formátování. Všichni z týmu jsme členové Asociace studentů a přátel Slezské univerzity.

Zajímavý je i nápaditý přebal sborníku. Kdo je jeho autorem?
Není to autor, ale autorka a to Tess Kabelková, která nenavrhla jen nápaditou osmisměrku, ale vytvořila i kompletní grafiku sborníku. I ona je členkou ASPSU.

V jakém nákladu letošní Artemisia vyšla?
Sborník Artemisia letos vyšel v nákladu 70 kusů, které se rozebraly přímo na akci.

Je rozebraná? Mohou se ti, kteří jí ještě nemají, na ni někde podívat?
Samozřejmě jsme jeden sborník dali do univerzitní knihovny, kde bude k dispozici všem zájemcům. A Artemisii si je možné také přečíst v elektronické podobě na webových stránkách ASPSU.