Autor: doc. PhDr. Vratislav Janák, CSc.

OPAVA, WROCŁAW - Jak jsme již informovali, ve dnech 24. 5. – 27. 5. proběhla v budově Archeologického muzea ve Wrocławi (původně starý městský arzenál) mezinárodní konference „XX Śląskie Sympozjum Archeologiczne“. V zásadě šlo o regionální odborný kongres, který se koná s dvouletou periodicitou. Letos proběhl již po dvacáté; tentokrát se jednalo v 9 sekcích, do kterých bylo přihlášeno 118 referátů a 4 postery. Hlavním pořadatelem byl Instytut Archeologii Uniwersytetu Wrocławskiego, spolupořadateli byly další polské archeologické instituce a za českou stranu náš Ústav archeologie Filozoficko-přírodovědecké fakulty.

Jeho podíl byl nejzřetelnější v 8. sekci, přímo již koncipované jako českopolská a také jako interdisciplinární, petroarcheologická (petroarcheologie je vědní specializace, vzniklá asi před půl stoletím na pomezí archeologie a petrografie – nauky o kamenných surovinách, v širším pohledu části geologie). Název sekce Kontakty interregionalne wczesnorolniczych społeczności  w Europie Środkowej  w świetle badań petroarcheologicznych (6.-5. tysiąclecie BC)/ Meziregionální kontakty starých zemědělských společenství  ve střední Evropě ve světle petroarcheologického výzkumu (6.-5. tisíciletí př.n.l.) odkazuje na problematiku dálkové komunikace v mladší době kamenné, neolitu, jako na hlavní téma, ovšem přihlášené referáty do značné míry obrážely stav poznání petroarcheologického aspektu slezského neolitu jako celek.

To naznačil již úvodní přehledný příspěvek Petroarcheologický výzkum v českém Slezsku, který se týkal především bádání o surovinové základně  broušené kamenné industrie (sekery, sekeromlaty, klíny atd.) neolitického a eneolitického (6. – 3. tisíciletí př.n.l.) osídlení v Horním Slezsku (na české i polské straně). Připravili ho vedoucí našeho Ústavu archeologie doc. V. Janák spolu s prof. A. Přichystalem z Ústavu geologických věd PřF Masarykovy univerzity v Brně. Oba autoři úzce spolupracují při řešení různých petroarcheologických  témat z oblasti Horního Slezska (horního Poodří) v širším kontextu takřka již dvě desítky let. Druhý přehledný příspěvek jednání uzavíral - referát M. Furmanka z Instytutu archeologii Uniwersytetu Wrocławskiego : Potencjal badań petroarcheologicznych v studiach nad przemianami kulturowymi i społecznymi w neolicie na Śląsku, který shrnoval možnosti a výhledy slezské petroarcheologie především pokud jde štípanou kamennou industrii.

Mezi nimi vyslechli účastníci dalších 10 referátů, rozdělených ve čtyři tématické bloky. První – System dalekosiężnej dystrybucji krzemieni jurajskich podkrakowskich/Systém dálkové distribuce silicitů krakovsko-čenstochovské jury -  tvořily příspěvky, vztahující se ke klíčovému  petroarcheologickému objevu v Poodří v novém miléniu – identifikaci organizovaného systému dálkové distribuce významné suroviny štípané kamenné industrie, ve 2. půlce 6. tisíciletí nejstaršími zemědělci ve východní střední Evropě  všeobecně žádané a užívané. Identifikace je výsledkem takřka deset let trvající cílevědomé badatelské aktivity našeho Ústavu archeologie (většinou s podporou Studentské grantové soutěže Slezské univerzity), zaměřené na neolitické osídlení v okolí Studénky (okr. Nový Jičín). Aktuální stav poznání systému zhodnotil referát  V. Janáka a P. Rataje: Dálková distribuce silicitů krakovsko-čenstochovské jury směrem na západ u kultury s lineární keramikou. Doplnily ho tři příspěvky:  K. Papáková: Výzkumné aktivity v distribučním centru lineární kultury v okolí Studénky; A. Brzeska-Passek – R. Kenig  - T. Oberc – M. Nowak: Wczesnoneolityczne osady w Spytkowicach i ich rola w dystrybucji krzemienia jurajskiego a V. Janák – P. Kejval – J. Mareček – J. Němcová – A. Přichystal: Suroviny kamenné industrie z Hradce nad Svitavou v kontextu surovinové základny kultury s lineární keramikou na moravsko – českém pomezí.  
Ojedinělost  systému v měřítku přinejmenším ve středoevropském (spíše však celoevropském) spočívá v tom, že zatímco u jiných komodit tehdejší dálkové komunikace známe nanejvýše místo původu a dislokaci na různých lokalitách ve větší či menší vzdálenosti od něj, a z toho jsme nuceni dedukovat vše další,  v našem případě jsme schopni se značnou pravděpodobností identifikovat též  východiště a trasu hromadného transportu. Surovina ze zdrojů v Juře byla dopravena přes Vislu na její pravý břeh do okolí Spytkowic (při soutoku Skawy a Visly), zde většinou opracovávána do (transportní) formy tzv. připravených jader a nejčastěji v této podobě  odcházela (po vodě?) do hlavních (hromadných) destinací na Odře. Z nich pak byla distribuována dále – z okolí Raciborze do Slezska, z okolí Studénky na Moravu. Nic podobného není dosud pro období neolitu známo nejen v archeologické, ale ani v etnografické dokumentaci. Objev tak podstatně mění pohled na povahu neolitické dálkové komunikace a na charakter tehdejší středoevropské společnosti, protože vzhledem k  zjevné - a všeobecně přijímané - neexistenci mocenských struktur nad úrovní jedné komunity (tedy v podstatě jedné vesnice, nejvýše s několika filiálními sídlišti v okolí), dosavadní bádání nepočítalo s možností hromadné a jednotně řízené distribuce té či oné komodity i na stovky kilometrů daleko; ta však existovala a zajišťovat ji tedy musely jiné struktury než mocenské, v tehdejší rodové společnosti nejspíše příbuzenské svazky (?).

Výsledky archeologů naší fakulty v tomto ohledu se mohou stát první vlaštovkou nového směru v bádání o neolitu, totiž výzkumu komunikačních systémů. Distribuce některých jiných komodit, např. suroviny z ulit mlže Spondylus k výrobě šperků nebo  polotovarů či hotových broušených nástrojů z některých žádaných kamenných surovin, fungovala na vzdálenosti ještě větší, takže můžeme oprávněně předpokládat existenci dalších (logistcky možná ještě náročnějších) systémů, podobných našemu.
Jeden z takových systémů dlužno předpokládat i při intenzivním šíření početných výrobků z metabazitů železnobrodského krystalinika z dílen na jižním okraji Jizerských hor (tedy ze severních Čech) - na jedné straně až do Porýní a na polském severu až k Baltu, opačným směrem do Malopolska a do středního a sz. Maďarska; jednotlivé kusy se objevují až v jižním Rusku nebo v severní Itálii. Tuto širokou distribuci prezentovaly v druhém bloku  - s názvem Dalekosiężna dystrybucja surowców skalnych, wykorzystywanych w produkcji kamieniarskiej/ Dálková distribuce surovin neolitické broušené a hlazené industrie – referáty  A. Přichystala Metabazity Jizerských hor – klíčová surovina neolitických broušených nástrojů ve střední Evropě a její distribuce a M. Szydłowského Kontakty interregionalne społeczności KCWR w północno-zachodnie jPolsce w świetle najnowszych badań petroarcheologicznych.

Třetí blok – Wykorzystanie surowców skalnych w neolitycnej wytworczości ceramicznej/ Využití kamenných surovin při výrobě neolitické keramiky – se týkal úlohy grafitu a mastku při keramické výrobě v neolitu  a jejich distribuce k tomuto účelu (ref.: M. Borowski – M. Nowak – M. Furmanek Wczesnoneolityczna ceramika grafitowa i grafitowana z Górnego Śląska: dowód petrograficzny na oddziaływania z południa; M. Borowski: Jedna jaskółka wiosny nieczyni? Steatyt jako domieszka w ceramice wstęgowej rytej z Nowej Wsi Wrocławskiej).
Z posledních dvou referátů – ve čtvrtém bloku,příznačně onačeném jako Varia: I. Sobkowiak-Tabaka – R. E. Hughes – D. H. Werra: Odkryte nanowo. Artefakty obsidianowe z Raciborza – Ocic;  J. Boček: Staroeneolitické dílny na výrobu štípané industrie mezi Opavou a Krnovem – se první zabýval otázkou možného předovýchodního nebo středomořského původu dvou obsidiánových čepelí,uložených v muzeu v Gliwicích jako nález z 19. stol.,  údajně z lokality Racibórz – Ocice; není ovšem vyloučena chyba v muzejní dokumentaci.  Druhý přinesl odborné veřejnosti úvodní informaci o pásu 8 povrchových koncentrací štípané kamenné industrie na pravém břehu Opavy v úseku přibližně mezi Krnovem – Cvilínem a Brumovicemi. Sběry na nich dosud poskytly soubory výrobního charakteru v celkovém počtu cca 8500  artefaktů. V těchto povrchových  dílnách byly na přelomu 5. a 4. tis. př.n.l. zpracovávány, jak se prozatím zdá, výhradně  místní silicity z glacigenních sedimentů, jejichž výchozy se nacházejí v blízkosti. Problematika je tématem referentovy doktorské práce připravované na Slezské univerzitě.

K podstatné účasti na jednání 8. sekce přidejme ještě referáty pedagogů  našeho Ústavu archeologie na zasedání 4. sekce („středověko - novověké“) – P. Kováčik – P. Havlíková – A. Dofková: Devocionálie z Nového hřbitova v Opavě a na kombinovaném zasedání 6.(„neinvazivní metody“) a 9. („experimentální archeologie, traseologické analýzy“) sekce – M. Tymonová: Kachle s loveckými motivy z českého Slezska a otázka jejich provenience.
Jinak byla „česká stopa“ na konferenci bohužel takřka neznatelná. Jen ve 3. („protohistorické“) sekci zaněl referát s tématem ze severozápadních Čech – A. Půlpánová-Rzeszczyńska - L. Ondráčková – M. Půlpán: Cmentarzysko w Nezabylicach (okr. Chomutov, Ústecký kraj). Przyczynek do poznania obrządku pogrzebowego w okresie rzymskim w północno – záchodnich Czechach.    
Angažmá našeho Ústavu archeologie na této veliké mezinárodní konferenci (fakticky, jak již  řečeno, kongresu)  odpovídá skutečnosti, že ve Slezsku lze studovat archeologii pouze na dvou školách – na polské straně hranice na Wrocławské uníverzitě, na české straně na Slezské univerzitě v Opavě, i tomu, že je (spolu s opavským oddělením Archeologického ústavu AV ČR Brno) přirozeným reprezentantem archeologie českého Poodří na poli mezinárodní vědecké práce. Výsledky, které zde jeho pedagogové, doktorandi a absolventi (i když už třeba pracují v jiných institucích) prezentovali,  potvrdily, že kvalitní oborové vzdělání lze získat (přes všechny handicapy, jako např. vzdálenost od velkých odborných knihoven apod.) i na regionální univerzitě, dokonce i na malé regionální univerzitě, a že i tam lze dělat skutečnou vědu (nikoli hru na vědu, tolik oblíbenou v současné postmoderní společnosti)  na vysoké, mezinárodně srovnatelné úrovni.