Slezské univerzitě v Opavě byla oficiálně předána do správy písemná pozůstalost významného zdejšího rodáka dr. Vladimíra Neuwirtha. Tvoří ji 118 archivních kartonů, které seřazeny vedle sebe měří téměř 15 běžných metrů.
OPAVA – Ve středu 28. června 2017 byla na půdě rektorátu Slezské univerzity v Opavě podepsána smlouva, na jejímž základě zástupci rodiny dr. Vladimíra Neuwirtha oficiálně předali písemnou pozůstalost tohoto významného rodáka z Komárova do správy Archivu Slezské univerzity v Opavě. Z pozůstalosti vznikne samostatný archivní fond a bude evidována jakou součást Národního archivního dědictví České republiky. Univerzitní archiv tak na sebe převzal zodpovědnost za uložení pozůstalosti a péči o ni tak, jak mu to ukládá zákon o archivnictví.
„Zákon o archivnictví nám, co se týká péče o archivní fondy, ukládá řadu povinností. Především se jedná o evidenci fondů, jejich ochranu, uchovávání, zpracování a zpřístupnění badatelům,“ uvedla k podpisu smlouvy vedoucí Archivu Slezské univerzity v Opavě Mgr. Veronika Marková. Zároveň dodala, že po domluvě mohou badatelé do některých částí fondu pozůstalosti dr. Neuwirtha nahlížet již nyní.
Jednání o převzetí Neuwirthovy písemné pozůstalosti zahájil tehdejší rektor prof. PhDr. Rudolf Žáček, Dr. V té době již univerzita spravovala také knižní fond Neuwirthovy knihovny vzniklé z činnosti sdružení Bibliotheca Cyrillo-Methodiana (BCM; Cyrilometodějská knihovna) založeného v roce 1982 ve Frankfurtu nad Mohanem a dnes uložené v Univerzitní knihovně Slezské univerzity v Opavě. Tento knižní fond obsahuje více než 30 000 titulů. Knihovnu univerzita získala od Ostravsko-opavského biskupství nejprve do pronájmu a v roce 2007 se stala jejím správcem.
Písemná pozůstalost dr. Neuwirtha byla nejprve uložena jako součást Neuwirthovy knihovny v objektu bývalého univerzitního Vzdělávacího centra v Krnově. Zde také bylo provedeno prvotní mapování a členění pozůstalosti pracovnicí Univerzitní knihovny paní Karlou Vlašánkovou.
Proces právního převzetí pozůstalosti byl ale završen až nyní, a to podpisem darovací smlouvy. 
Za Slezskou univerzitu v Opavě smlouvu podepsal současný rektor doc. Ing. Pavel Tuleja, Ph.D., a za rodinu dr. Neuwirtha jeho sestra paní Alenka Kostelná. Podpisu byla také přítomna dcera paní Kostelné Vladimíra Havlátová, která se rovněž účastnila předchozích jednání, a Ing. Vít Bittner z opavské pobočky České křesťanské akademie, jenž byl celému jednání o pozůstalosti nápomocen. Za Slezskou univerzitu byla svědkem podpisu také vedoucí Archivu Slezské univerzity v Opavě Mgr. Veronika Marková.
Písemná pozůstalost dr. Vladimíra Neuwirtha představuje významný studijní materiál v řadě vědeckých oblastí.
„Mimo jiné pozůstalost obsahuje Neuwirthovu obsáhlou korespondenci, osobní doklady a některé písemnosti osobního charakteru, rukopisy, překlady, ale také sesbíraný materiál jako podklady pro vlastní písemnou práci, uprchlickou agendu z doby Neuwirthova působení ve frankfurtské České katolické obci, materiály k jeho organizační práci, materiály k různým významným událostem, různé náboženské materiály, materiály k biografiím různých osobností, k české literatuře a řadu dalších písemností,“ uvedla k pozůstalosti Veronika Marková, která dodává, že pozůstalost uloženou v univerzitním archivu tvoří 118 archivních kartonů, které seřazeny vedle sebe měří téměř 15 běžných metrů.
Kdo byl Dr. Vladimír Neuwirth?
Dr. Vladimír Neuwirth (12. 8. 1921 Komárov u Opavy – 22. 5. 1998 Opava) byl významný teolog, spisovatel, překladatel, kulturní historik a organizátor kulturního života.
Studoval na gymnáziu v Opavě, ale maturitu skládal na gymnáziu v Ostravě. Poté studoval na Ústavu moderních řečí v Praze, kde později i vyučoval. Po skončení druhé světové války studoval na Univerzitě Karlově teologii, od roku 1947 do roku 1950 v tomto studiu pokračoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. V době studií v Olomouci, v roce 1947, spoluzaložil křesťanský sekulární institut Společenství, který pečoval o duchovní a kulturní život zúčastněných.
Po únoru roku 1948 muselo Společenství svoji činnost tajit. V průběhu 50. let pracoval Neuwirth jako dělník nebo administrativní pracovník v různých závodech a nadále pro potřeby Společenství psal, přednášel a byl jeho vůdčí postavou. V roce 1961 byl za činnost ve Společenství zatčen a odsouzen za údajnou velezradu k 14 letům vězení. Do roku 1968, kdy byl propuštěn, si odpykával trest v Ostravě, Praze a Valdicích. Po svém propuštění odcestoval nejprve do Rakouska (ve Vídni získal titul doktora filozofie), poté do Belgie (Lovaň, zde působil jako vědecký pracovník v Institutu pro výzkum střední Evropy). Později se přestěhoval do Frankfurtu nad Mohanem, kde od roku 1971 působil jako kulturní a sociální pracovník při tamější České katolické obci. Právě ve Frankfurtu spoluzaložil v roce 1972 s břevnovským opatem Janem Anastázem Opaskem sdružení Opus bonum, pečující o zachování a rozvoj české a slovenské křesťanské kultury. V roce 1982 byl jedním ze zakládajících členů sdružení Bibliotheca Cyrillo-Methodiana. Do své 
vlasti se V. Neuwirth mohl vrátit až po roce 1989, konkrétně se tak stalo v roce 1992. Později byla do České republiky převezena i jeho rozsáhlá knihovna, která je dnes součástí Univerzitní knihovny Slezské univerzity v Opavě. Po svém návratu bydlel v Jaktaři a věnoval se přednáškové činnosti. Zemřel v Opavě a pohřben je ve svém rodném Komárově.
Dr. Neuwirth je autorem řady kulturně historických studií, esejů, článků a medailonů významných postav české kulturní a náboženské historie, a to v mnoha domácích i exilových časopisech. Knižně vyšla mj. jeho díla Víra a základy křesťanské kultury (1976), Apokalyptický deník (1976, podruhé 1998), Profesor Josef Vašica, jeho život, vztahy k rodině a rodnému kraji (1994). V roce 2008 byly pod názvem Vcházení do Evropy: (ze zápisníku emigranta) vydány Neuwirthovy deníkové záznamy a dále také např. svazek Vzpomínky na významné osobnosti.