Světlo jinak v Café Amadeus v Olomouci potřetí. Tvorbu pěti osobností současné fotografie uvedl Jindřich Štreit.
Co: výstava Světlo jinak III
Anotace: Sestavený soubor prezentuje v rámci festivalu videomappingu Vzáří / Septembeam tvorbu dalších pěti osobností současné fotografie (Martin Holík, Jiří Langer, Katarzyna Sagatovska, Radim Scholaster a Hubert Worobiej). Společně ho připravili kurátoři Svatopluk Klesnil (Česká fotoškola) a Štěpánka Bieleszová (Muzeum umění Olomouc).
Kde: Café Amadeus arcidiecézního muzea, Václavské nám. 3, Olomouc
Kdy: do 16. listopadu 2014; vernisáž 16. září v 17.30 hodin
VÍCE
„Světlo figuruje v tvorbě zastoupených autorů v mnoha podobách, například jako prostředek komunikace nebo jako fenomén osvětlující temné kouty naší mysli,“ řekla kurátorka Štěpánka Bieleszová již při prvním ročníku výstavy v září 2012. V kavárně Amadeus Arcidiecézního muzea Olomouc byly tehdy představeny fotografie deseti mladých a začínajících fotografů, většinou studentů a absolventů Institututu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, Dominika Bachůrka, Marca Ceccaroniho, Marka Detka, Denisy Cholastové, Svatopluka Klesnila, Davida Komínka, Terezy Ondruškové, Šimona Pikouse, Rafala Siderskiho a Robina Závodného.
O rok později se výstavy Světlo jinak II zúčastnilo pět fotografů z České republiky, Slovenska a Německa. Jako speciálního hosta si autoři - Lukáš Horký, Jiří Kašpárek, Svatopluk Klesnil, Eva Pandulová a Barbora Skopalíková - vybrali známého sovineckého fotografa Jindřicha Štreita, který mnohé z nich v minulosti nejen inspiroval, ale také odborně připravoval ke studiu na ITF. Sám přispěl snímky dokumentujícími devastaci krajiny i lidí v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. „Kostel tehdy sloužil jako traktorová stanice. Byly tam sudy s naftou, původní dveře byly vyraženy, místo nich se nasadila vrata od garáže. Je to jeden ze symbolů pohraničního kraje, jeho osudů, vztahu k církvím, k náboženství. Stejně jako v celých Sudetech i na Bruntálsku došlo k hroznému vykořenění. Mé snímky mají ukázat devastaci, k níž se společnost v 70. a 80 letech minulého století snížila nejen ve vztahu ke krajině, ale i k lidem. Traktorista si nevymyslel, že zaparkuje traktor v kostele. To mu bylo přikázáno,“ okomentoval J. Štreit své fotografie.
Do třetice vytváří společnost vystavujících vybrané soubory pěti našich a polských absolventů ITF. „Stejně jako v minulých dvou letech jsme také tentokrát ve výběru autorů a konkrétních fotografií a jejich souborů zohledňovali zpodobení světla v různých souvislostech. A přestože světlo nepředstavuje v tvorbě zastoupených autorů Martina Holíka, Jiřího Langera, Katarzyny Sagatovské, Radima Scholastera a Huberta Worobieje hlavní téma, vystupuje v ní nepochybně jako důležitý a někdy dokonce zásadní prostředek sdělení,“ přiblížila kurátorka Š. Bieleszová.
Martin Holík (*1985) - Volcán de Pacaya, 2014. Jedna z nejaktivnějších sopek na světě. Místní si na ni zvykli, uctívají ji a nenávidí zároveň. Už je nerozhodí zvuk sirén oznamující erupci a evakuaci. Prostě se sbalí a jdou. Za týden se zase vrátí. Domy jim hlídá pár chlápků s brokovnicemi, všechno nechají tak, jak je, a doufají, že až se vrátí, bude jejich dům ještě stát. Je zajímavé pozorovat turisty, kteří se tu míjí s místními. Pacaya dává místním práci, přivádí jim turisty a zároveň je ohrožuje, ničí jim životy a zanechává v jejich srdcích strach. Děti si hrají, dospělí pracují, turisté se baví a Pacaya vyčkává.
Radim Scholaster (*1988) - „Jsou věci stále věcmi, i když u toho nejsme?“, 2012/2013. Dokumentární soubor, mapující dvouletý pobyt za zdmi kapucínského kláštera v Olomouci. Fotografie jsou soustředěny na subjektivní vnímání zdánlivě obyčejného prostředí olomouckého kapucinátu. Jde o jakousi skrytou bohoslužbu, přičemž jednotlivé fotografie symbolicky zobrazují bohoslužebné úkony katolické mše.
Katarzyna Sagatovska (*1973) - Momentary Collection, 2011. Projekt vysoce osobního charakteru. Zvláštní fotografický deník, který svou podobu dostával jako blog na internetové adrese momentarycollection.blogspot.com. Fotografie vznikaly mobilním telefonem.
Hubert Worobiej (*1976) - Subconscious, 2014. Soubor fotografií inspirovaných vším, čeho se obáváme, a tím, co si přejeme.
Jiří Langer (*1989) - Příroda netvoří ostré hrany, 2012-2013. „Předkládám minimalisticky laděné snímky, jejichž ústředním motivem se stává reálný objekt vzatý z přírody. Pomocí digitálních technologií je upraven tak, aby vytvořil umělý tvar podobný geometrickému obrazci, nebo navodil dojem opakování. Tyto úpravy nemají být na první pohled jasně viditelné, jedná se o hru na hranici rozpoznání skutečnosti a fikce; nepřímou ukázku vlivu urbanizace na vnímání přírody člověkem,“ popsal svůj tvůrčí podíl na olomoucké výstavě Světlo jinak III sám autor.
