Opavský patriot Jiří Siostrzonek oceňuje kultivační potenciál univerzity. Podílet se na něm mu přináší radost.

pátek 28. března 2014 7:21

Foto: Ivan AugustinOPAVA - Na Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty působí od roku 1992. I tuto, ve vztahu ke Slezské univerzitě (SU) jistě základní skutečnost si posledního březnového dne připomene čerstvý šedesátník Mgr. Jiří Siostrzonek, Ph.D., osobnost patřící nejen v akademickém prostředí SU k nejznámějším a médii nejvyhledávanějším.

O výuce dějin výtvarného umění, základů sociologie, psychologie umění a přehledu dějin filmu na ITF míní, že doplňují kontext oboru Tvůrčí fotografie a vřazují fotografii do širších souvislostí výtvarného umění a života společnosti vůbec. „Vždyť pochopení smyslu umění spatřuji především v dialogu o osobních zkušenostech s ním, v diskusi o kvalitě života, který právě fotografické médium tolik obohacuje. Umožňuje soustředění, meditaci, rozhovor diváka s autorem díla i sama se sebou. A při dnešní vizualizaci světa se posluchačům Institutu otvírá skutečně nepřeberné množství prostředků k vyjádření,“ dodává zástupce vedoucího ITF.

Práci považuje za koníčka, jenž ho nepřestává obohacovat. „Nikým a ničím nerušený dialog mezi pedagogy a studenty bez nadsázky pěstuje na Institutu lidství a permanentní rozhovor s uměním,“ formuluje „všeobjímající“ vyjádření, za nímž se skrývají četné aktivity pracoviště jako celku, ale i přímo jeho osobní. K těm velmi výrazným patří v poslední době objevování polozapomenutých, případně docela zapomenutých osobností naší fotografie, a podpora těch, kdo usilují o totéž. Jaroslav Charfreitág, Gustav Ulrich, Václav Balcar, to jsou jména, která i zásluhou J. Siostrzonka znovu ožila a pro ty zasvěcené představují skutečné pojmy. „Jejich fotografie doplňují naši znalost o době, v níž žili a kterou prostřednictvím osobních prožitků tak autenticky dokumentovali. Jsou skutečným obrazovým románem, z něhož jsme schopni vysledovat více rovin sdělení. Navíc soubory působí celistvostí příběhu a v neposlední řadě slouží jako příklady přístupu k životu, na nějž bychom bez nich mohli nahlížet jako na dávno ztracený,“ konstatuje ten, kdo se o prezentaci tvorby jmenovaných významně zasloužil.

Repro: archiv SUV tom J. Siostrzonek nezapře profesi sociologa, jejíž kontury promítá též do dalších aktivit, vlastní básnickou či výtvarnou tvorbu nevyjímaje. „V drtivé většině případů je určena jenom pro mě, beru ji jako intimní výpověď a svěřuji, až na malé výjimky, např. ilustrace k básním teologa a benediktinského mnicha ThDr. Jana Anastáze Opaska (1913-1999), opata a posléze, s odstupem více než čtyř desítek let, prvního arciopata břevnovského kláštera, výhradně vlastním uším a očím,“ prozrazuje, aby se mohl vrátit k tomu, co dělá hlavně pro druhé. Podíl na festivalu Další břehy, jazzový klub, univerzitní klub, filmový klub, spolupráce s Opavskou kulturní organizací, klub dokumentárního filmu, mezinárodní festival filmů s lidskoprávní tematikou Jeden svět, gerontologický divadelní soubor.

„Uvedený výčet by asi mohl pokračovat, ale i z něj lze vysledovat dvě skutečnosti, jež bych tu rád vyzdvihl. Předně určitě to, že vedle fotografie je mou druhou velkou láskou film, a pokud jde o posledně jmenovaný divadelní soubor, v angažování se pro něj hledám protiváhu k dnes preferovanému mládí a dravosti přinášejících úspěch, někdy bez prokázání dalších schopností, abych čelil rostoucímu riziku prohlubování generační propasti. Je to tak, pocity radosti nebo radostnosti ze života přeji každému a jsem si vědom, že ideálem pro ně je jejich prožívání v jakémsi generačním mixu, v komunitě dobře poučené a plně respektující význam symbiózy onoho mládí se životní zkušeností a zralostí,“ přemítá J. Siostrzonek pod dojmem toho, že právě takovou komunitu vytvořili návštěvníci vernisáže probíhající výstavy jeho generačního druha prof. Vladimíra Birguse (narozen 5. května 1954), vedoucího ITF, v opavském Domě umění, kterou spoluzahajoval.

Vždy chtěl studovat filozofii, ale protože od sudiček dostal především dar slova a k písemným projevům sahá jen tehdy, není-li zbytí, skončil absolvent střední průmyslové školy strojnické a čtyři roky student geologie na Vysoké škole báňské v Ostravě u jiné společenské vědy. Na mladé univerzitě ji, přestože tu sociologie není samostatnou disciplínou, dokázal víc než uplatnit. Nejen ve výuce. Jeho obecně ceněné verbální komunikační dovednosti sehrály svou nikoliv nepodstatnou roli též v rozvoji jeho dráhy akademické, korunované zatím zcela nedávno. Na ustavujícím zasedání Akademického senátu SU pro nové funkční období byl totiž 18. března zvolen jeho místopředsedou. „Hlava se mi z toho netočí, jde přece o klasický kolektivní orgán, na jehož půdě se po diskusi ctí rozhodnutí většiny,“ naznačuje svůj přístup k výkonu odpovědné akademické funkce.

Naposledy se vrací k samotnému zrodu SU. „Jako velký opavský patriot ho přirozeně nemohu nechat bez povšimnutí. „Oceňuji kultivační potenciál mladé instituce, klima, jež v Opavě, v Karviné a v jejich okolí, bližším i vzdálenějším, vytváří. A kdybych měl vyjádřit, co pro mě znamená osobně, musel bych se, nikoliv ovšem nerad, ba právě naopak, vrátit k již vyřčeným slovům o radosti a radostnosti,“ uzavírá J. Siostrzonek.

Sdílet
TOPlist Slezská univerzita v Opavě » www.slu.cz « Copyright © 2012-2015