Posluchačům oboru Středoevropská studia na Fakultě veřejných politik má prof. Ivan Halász mnohé co předat

OPAVA - V mimořádném očekávání se nesly „námluvy“ s prof. dr. Ivanem Halászem, Ph.D., v záležitosti jeho svolení s rozhovorem. Ale ještě přesněji; ke svolení byl svolný prakticky ihned, jenže oříškem se stalo najít volný termín pro setkání. Nic se nemá vzdávat, a tak přišel 9. červen, kdy jsme se náhodně potkali. Měl zkoušet, sešlo z toho a naskytl se čas.

Když jsem loni v létě četl jeho příspěvek do almanachu k pětiletí Fakulty veřejných politik (FVP) „Palmy na severe“ s podtitulem „Opava - centrum vedy a kultúry“, zatoužil jsem ho poznat osobně, nikoliv jen zprostředkovaně, a to jako autora knižně vydané práce Uhorsko a podoby slovenskej identity v dlhom 19. storočí (Kalligram, 2011). Jí vlastně nejlépe „oslavil“ završení studia a výuky slovakistiky, která je ovšem v pořadí až jeho třetím oborem.

Levický rodák pochází z jazykově smíšeného prostředí jihu Slovenska a stejně smíšené slovensko-maďarské rodin. Ještě před velkými společenskými změnami odešel studovat do Budapešti, která se od roku 1986 stala jeho trvalým bydlištěm a působištěm.

„Už před přijímačkami na vysokou školu jsem řešil dilema historie, nebo právo. Řešením se stalo paralelní studium obou oborů. Přestože historie je mému srdci dosud trochu bližší, právo mě také velmi zaujalo. Nelze zapomenout, že jsem ho začal studovat v období, kdy došlo k celkové transformaci společenského i politického života. A na tom, že tento proces proběhl klidnou graduální cestou, měla zásluhu také maďarská právnická obec,“ ohlíží se prof. I. Halász. „Dopadlo to tak, že historie mě naučila myšlení v souvislostech a dále i skepsi v tom smyslu, že všechno, v čem žijeme, tu už jednou bylo a zase jednou bude, právo mě pak naučilo systému,“ prezentuje zkušenost, jež mu studium dalo. „Dnes se sice snažím udržet si etablovanou pozici též v historii, jíž ročně věnuji jednu až dvě publikované studie, ale z 80 až 90 procent se zaměřuji na právo, zvláště to veřejné,“ dodává na adresu svého odborného profilu. „Téma střední Evropy je mi však dodnes velmi blízké, a to jak citově, tak odborně,“ potvrzuje.

Po dosažení titulu Ph.D. z historie v Budapešti a potom i z práva v Praze následovala habilitace ve státoprávních disciplínách. Profesorem byl I. Halász na závěr jmenovacího řízení na Národní univerzitě pro veřejnou službu v Budapešti a v celostátní akreditační komisi jmenován 15. října loňského roku maďarským prezidentem Jánosem Áderem. „Historie nadále zůstává mou srdeční záležitostí, právo tou existenční,“ konstatuje dnes znalec ústavních systémů ve střední Evropě a na starém kontinentě vůbec, problematiky menšin, migrace a regulace státních, národních a jiných symbolik v právu.

Třeba fenoménu migrace věnoval učebnici Mezinárodní migrace a veřejná správa. „Výzkum tímto směrem mi zabral asi dva až tři roky a rád bych v této souvislosti upozornil, že stát, jak nás učí historie, začal dříve regulovat vystěhovatelství než opačný jev, tj. imigraci. První takový patent vydal už císař Josef II. Po rakousko-uherském vyrovnání byly jen v Uhersku přijaty tři takové zákony, které souvisely s touto otázkou, a to v letech 1881, 1903 a 1909,“ připomíná I. Halász a do výčtu svých profesních zájmů řadí i téma mezinárodní krizové správy (peace-building, state-building). O tomto tématu, stejně jako o právech menšin a sociálním vývoji v Maďarsku, přednášel už také na Fakultě veřejných politik (FVP) Slezské univerzity.

O Slezské univerzitě (SU) v Opavě se poprvé dozvěděl v Košicích na Fakulte verejnej správy Univerzity Pavla Jozefa Šafárika. A pak přišel na jeho kdysi domovskou budapešťskou Korvínovu univerzitu, jejíž Fakulta veřejné správy byla před dvěma lety převedena pod hlavičku Národní univerzity pro veřejnou službu, dotaz, zda by někdo, nejlépe takový, kdo vládne slovanskými jazyky, neměl zájem o participaci na jednom Visegrádském projektu (na FVP v Opavě byl do jeho řešení zapojen PhDr. Dušan Janák, Ph.D.). „Ještě dříve, než slovo dalo slovo, jsem přirozeně o Opavě četl a věděl jak o jejích někdejších úřadech slezské zemské vlády, tak pochopitelně o jednání kongresu Svaté aliance, který se tu uskutečnil v závěru roku 1820,“ potvrzuje prof. Halász. Později došlo rovněž už na výše uvedenou spolupráci v rámci programu CEEPUS a na blokovou výuku na Ústavu středoevropských studií (ÚSES). V tomto roce zde pedagogicky i vědecky působí znovu, a to díky jednomu z projektů Institucionálního plánu SU.

Výuku považuje za přirozenou součást svých vědeckých aktivit. Zkušenosti pro ni sbíral nejen v již jmenovaných působištích v maďarské metropoli, ale vyzkoušel si ji rovněž na Katolické univerzitě Pétera Pázmánye v Pilicsabě, kde se uplatnil právě jako slovakista. Tam přednášel až do roku 2009 a nakonec se na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze habilitoval i ze slavistiky.

Když napsal výše citovaný příspěvek do almanachu Fakulty veřejných politik, jehož název vzbudil takový ohlas, byl ještě docentem. „Na těch palmách na severu bych ale vůbec nic ani teď neměnil,“ usmívá se a je rád, že se s nimi hned na několika místech při návštěvě Opavy setkaly i jeho děti. „Právě tak středně velké město, jakým je to vaše, mi úplně vyhovuje a celé Slezské univerzitě samozřejmě moc a moc fandím,“ uzavírá prof. I. Halász rozhovor, k němuž prvotní impuls poskytla už na podzim 2013 Mgr. Marta Kolaříková, Ph.D., proděkanka FVP. „K Opavě a k Fakultě veřejných politik jsem zkrátka přilnul a v září se na ni vrátím,“ netají a vyrovnává se s poslední otázkou. „Nač se nyní nejvíce ze všeho těším? Abych byl zcela upřímný, pevně doufám, že na prázdniny,“ loučí se prof. I. Halász.