„Svoboda vyžaduje od člověka řád,“ říká fotograf Ondřej Durczak

úterý 4. srpna 2015 8:35

FOTO: Archiv Centra multimediální tvorby
OPAVA - S Ondřejem Durczakem jsme si k tomuto rozhovoru sedli v jednom z kabinetů Institutu tvůrčí fotografie (ITF), v třetím patře budovy, v níž sídlí Filozoficko-přírodovědecká fakulta Slezské univerzity v Opavě. Měl právě po zkoušce, den předtím fotografoval festival OstravaPhoto 2015, únava však na něm nebyla znát. Prostředí, v němž jsme rozprávěli, nám rozhovor ulehčovalo svou atmosférou všudypřítomného umění a svobodným duchem, který ITF vdechli jeho pedagogové i studenti. Ze stěny na nás shlížely laskavé fotografie Jindřicha Štreita jako svědkové prchavých okamžiků a nálad, v nichž naše rozmlouvání vznikalo.

FOTO: Archiv Centra multimediální tvorbyPětadvacetiletý Ondřej Durczak je student ITF a současně Počítačové techniky na Ústavu fyziky opavské Filozoficko-přírodovědecké fakulty. Na první pohled působí nenápadně, je však cílevědomý a velmi pracovitý. Není náhoda, že v jeho odpovědích opakovaně zaznělo slovo řád. A je to nejspíše právě řád, který má Ondřej v krvi, a který mu dopomohl k prvním úspěchům ve fotografickém „řemesle“. Ale začněme po začátku.

 

Ondřeji, vzpomenete si na impuls, na ten rozhodující moment, kdy jste si řekl, že chcete být fotografem?
Nebylo to nic světoborného: na základní škole jsem si stejně jako mnoho mých spolužáků koupil digitální fotoaparát. Zatímco mé kamarády to brzy omrzelo, mě to nesmírně bavilo. Začal jsem se zajímat o foto a fotografy, žádného učitele jsem však neměl, sám jsem studoval z literatury. Dodnes si vybavuji, jak silně mě oslovilo například dílo Jindřicha Štreita.

Vystudoval jste Střední uměleckou školu v Ostravě, obor fotografie. Měl jste mezi tamními učiteli nějaký vzor?
Každý mě oslovil jiným způsobem, bylo to všestranné. Byly to doposud nejlepší čtyři roky mého života. Mimochodem, byl jsem v ročníku jediný kluk, jinak samé holky, což byla mimochodem průprava k pochopení ženského světa.

Po maturitě jste se přihlásil na Institut tvůrčí fotografie, v jehož prostorách dnes spolu sedíme. Jaký soubor fotografií jste předložil k přijímacím zkouškám?
Předložil jsem dva kontrastní cykly.  První byl černobílý dokument rodiny, který jsem začal fotografovat už v prvním ročníku střední školy, průběžně ho doplňoval a nakonec ho odevzdal k přijímačkám. Druhý cyklus představovaly  snímky z velkoformátového přístroje nazvané Ostravská městská krajina.

Institut tvůrčí fotografie je prostředím, kde působí výjimečné osobnosti. Která z nich vás nejvíce oslovila?
Oslovila mě celá škola, pedagogové i studenti. Od každého pedagoga jsem něco získal. Vážím si například Jindřicha Štreita pro jeho tvorbu, lidský pohled, optimismus a nadhled. A také Jiřího Siostrzonka pro to, jak nás svým vlastním příkladem učí orientaci v oblasti sociálních vztahů a vazeb. Velkým kladem Institutu tvůrčí fotografie je fakt, že zde působí hodně pedagogů. Funguje zde symbióza různorodých názorů, postojů, tvorby.

Čemu vás tato různorodost a svoboda naučila?
Zodpovědnosti, respektu k názorům ostatních, třebaže ho mohu mít odlišný. Snažím se zorientovat se v té šíři odlišných postojů a vybrat si ten, který je mi osobně nejbližší. Pak je pro mě důležité umět si za takovým svým názorem stát.

Vraťme se ještě ke svobodě jako jedné z nejdůležitějších podmínek umělecké tvorby. Umíte s ní zacházet?
Jsem přesvědčen, že svoboda vyžaduje od člověka značnou vnitřní disciplínu a řád. Někdy s tím bojuji. To když se snažím donutit se k práci. Jsou chvíle, kdy to bývá složité.

Ondřeji, vy jste na Institutu tvůrčí fotografie v prvním ročníku navazujícího studia a směřujete k magisterskému titulu. Kolik jste měl už výstav?
Rád bych zdůraznil, že mým cílem není být přímo fotografem. Necítím se být umělcem ani tvůrčí osobností. Orientuji se na racionálně zaměřené práce, zaznamenávám realitu, ale subjektivního pohledu ubývá.
Měl jsem zatím dvě samostatné výstavy. Ta první byla tak dávno v mých začátcích, že bych ji zde snad ani více nezmiňoval. Mým nejzásadnějším projektem, na kterém dělám od roku 2011, je fotografický projekt nazvaný „Ostrava v důchodu“.

Na festivalu OstravaPhoto 2015, který byl součástí World Press Photo, jste tyto snímky vystavoval...
Byla to jen část, jen malá ochutnávka toho, co dělám. Celý tento projekt zahrnuje zhruba tři sta fotografií chátrajících a zanikajících míst Ostravy.

FOTO: Archiv Centra multimediální tvorbyVy se netajíte tím, že vaším cílem nebylo „jen“ tyto fotografie ukazovat na výstavách, priorita spočívala ve vydání knihy...
Ano, je to tak. Od počátku bylo kniha mým cílem, a to kniha ve formě alternativního průvodce městem, v němž by šlo o jakýsi můj hodně subjektivní pohled. Počítal jsem s tím, že v ní bude textový doprovod, mapa i GPS souřadnice.

Kdy bude tato kniha na světě?
Je před dokončením. Rád bych ji měl hotovou letos na podzim. Z devadesáti procent ji budou tvořit fotografie, k nimž napíši texty. Úvod rád přenechám zástupci vedoucího Institutu tvůrčí fotografie, doktoru Jiřímu Siostrzonkovi. V publikaci s pevnou vazbou a o čtyřech stech stranách se rovněž objeví zhruba pět desítek historických snímků z podnikových archívů.

Komu je tento alternativní průvodce, jak říkáte, určen?
To je jednoduché: všem lidem, kteří se o město Ostravu zajímají. Fotil jsem nejen známá místa, na nichž se podepsal průmysl, ale i lokality méně věhlasné nebo neznámé. Ať již šlo o bufety, veřejná WC, obchody – tedy vše, co dotvářelo duch místa.

Zmizelo od počátku vaší tvorby už hodně míst?
Moment mizení, zániku je markantní. V poslední době to je otázka měsíců. Něco jsem vyfotil a během krátké doby to není. Zbývá jen fotografie zachraňující realitu města.

Jak si objekty k fotografování vybíráte? Máte jasný plán, jímž se řídíte a podle něhož dojdete na předem vytipované místo?
Ne. Moje snímky vznikají víceméně náhodně při toulkách Ostravou.

Které nakladatelství „Ostravu v důchodu“ vydá?
Je to nakladatelství Positiv Praha.

Ondřeji, na jakém dalším projektu nyní pracujete?
To, o čem jsme se bavili dosud, se týkalo praktické části mých aktivit. Hlavním projektem v oblasti teorie fotografie byla práce na téma fotografických publikací o Ostravsku, a to v letech 1948 až 1989. Jednalo se o mou bakalářskou práci na Institutu tvůrčí fotografie. V roce 2014 jsem ji začal rozšiřovat na časovou rovinu celého dvacátého století. Rád bych ji obhájil jako diplomovou práci, v níž počítám i s rozhovory s dosud žijícími autory.  Mimochodem za celé toto období bylo vydáno o Ostravsku zhruba 150 takových fotografických publikací, první z nich patrně v roce 1891.

Jaké máte profesní plány do budoucna? Co chcete v nejbližší době dokázat?
Nejdříve bych rád dokončit studium, získal magisterský titul a přihlásil se ke studiu doktorandskému. Mou dlouhodobou vizí je zabývat se teoretickou linií fotografie a čistě v praktickém životě bych se vůbec nebránil působení na akademické půdě nebo učitelování na Střední umělecké škole v Ostravě, kde jsem své studium fotografie začínal.

Ptal se Vladimír Meletzký/ Centrum multimediální tvorby FPF SU

Sdílet
TOPlist Slezská univerzita v Opavě » www.slu.cz « Copyright © 2012-2015