Opavský Institut tvůrčí fotografie už vyhlíží prvního absolventa doktorského studia. Bude jím Tomáš Pospěch?

„Neříkej hop, dokud nepřeskočíš,“ praví známá moudrost. Proti ní lze však v našem případě postavit řečnickou otázku. „Kdo jiný by měl být na opavském Institutu tvůrčí fotografie (ITF) prvním absolventem doktorského studia, když ne Mgr. MgA. Tomáš Pospěch?“ Co bude platit víc, to se dozvíme při státní doktorské zkoušce a obhajobě disertace 19. června.

Ať už dopadnou jakkoliv, T. Pospěch je již dávno osobností nejen ITF, ale též Filozoficko-přírodovědecké fakulty a celé Slezské univerzity. Osobností tvůrčí, osobností pedagogickou, osobností v oblasti teorie a historie naší fotografie a dějin umění vůbec, osobností ve světě publicistiky. Možná bychom mohli v lichotivých přívlastcích pokračovat, nebylo by to ovšem výstižnější než slova o tom, že T. Pospěch (1974) k ITF neoddělitelně patří. Vždyť s ním zatím prožil víc než polovinu života! Na studia do Opavy přišel totiž v roce 1992 a od té doby ITF, ať už jako posluchač, nebo pedagog, neopustil.

Rodák z Hranic je spjat s Opavou rodinnými vazbami. „V osmnácti jsem tehdy patřil k těm z mála studentů, kteří univerzitu uměli najít,“ ohlíží se na dobu, kdy už jako posluchač oboru Výtvarná fotografie navštěvoval Lidovou konzervatoř v Ostravě a na dva roky studia u Bořka Sousedíka nezapomíná. Bakalářem se na ITF stal v roce 1996 a hned byl přijat do prvního běhu studia magisterského. Ale už o čtyři roky dříve se zapsal i na Dějiny a teorii umění na Filozofické fakultě (FF) Univerzity Palackého a ve studiu dějin umění plynule pokračoval na FF Univerzity Karlovy. V Opavě tak získal titul MgA. v roce 1998, v Praze titul Mgr. jen o rok později. Pedagogem ITF je autor dlouhé řady publikací, v nichž byly zveřejněny jak jeho fotografie, tak texty, a kurátor četných výstav, od roku 1997.

Sám se považuje především za fotografa se zájmem o vizuální umění. Vedle stavby a skladby fotografického obrazu ovšem na ITF přednáší i intermediální tvorbu, české výtvarné umění 20. století, současné výtvarné umění a vede kurátorský seminář. „Mezi výtvarné kritiky se neřadím, svou roli spíše vidím v denní publicistice, v níž se snažím víc ukázat, jak se na fotografii dívat, než abych ji hodnotil,“ řekl před časem s tím, že mu jde o „usouvztažnění“ ve světě, v němž se zdá, že jedna věc odporuje druhé. Přesto se už mezi kritiky etabloval, jak to ostatně nejlépe dokládá téma jeho disertační práce Historiografie a kritika české fotografie 1938-2000. Školitelem mu byl vedoucí ITF prof. PhDr. Vladimír Birgus, posudky oponentů vypracovali prof. Mgr. Miroslav Vojtěchovský z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a prof. PhDr. Ing. Václav Macek, CSc., z Vysoké školy múzických umění v Bratislavě.

Předmětem Pospěchova tvůrčího zájmu je dokument, k němuž začal tíhnout už v polovině devadesátých let, kdy jeho účast na projektu Lidé Hlučínska znamenala definitivní poznání, co chce fotografovat. Dnes se o něm ví, že je znalcem posledního vývoje dokumentu v celé střední Evropě. Mezi jeho nejzajímavější osobnosti pokládá mladé lidi, v mnoha případech jde o studenty a absolventy ITF. „Nicméně Institut není v mých očích dokumentární školou, jak se někdy hodnotí, to bychom poškodili další pedagogy, třeba Pavla Máru,“ zamýšlí se T. Pospěch a dostává se k rekapitulaci svého dosavadního opavského působení.

„Sepětí s vnitřním vývojem ITF pokládám za zcela přirozené. Ctí se tu tradice oboru, v jehož výuce má naše pracoviště v rámci celé země jedinečnou koncepci. A proto má rovněž dobrý důvod existovat,“ přibližuje T. Pospěch. Rozvoj ITF ani dokumentovat nemusí. Po necelých 15 letech od udělení prvních magisterských titulů se blíží další mezník v jeho historii. „Pro mě je ale ještě podstatnější, že lidé, kteří za ním stojí, pro něj nepřestávají hořet,“ uzavírá kandidát na ukončení doktorského studia, které zahájil v roce 2008 a v jehož rámci absolvoval též semestrální stáž na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.