Pedagogové míní, že v projektu k zavádění expresivních terapií do výuky nebyla žádná aktivita zbytečná

OPAVA - Projekt „Zavádění expresivních terapií do výuky žáků se speciálními potřebami v Moravskoslezském kraji“ dospěl k závěrečné konferenci. Po celodenním jednání odcházelo několik desítek jejích účastníků 8. října z Moravské kaple opavského Domu umění spokojeno. Pro pořadatele z Centra celoživotního vzdělávání Slezské univerzity dobrá vizitka.

„Do listopadu, kdy řešení evropského projektu končí, zůstává realizovat muzikoterapeutický workshop se zahraničním lektorem a distribuovat zpracovanou metodiku, jež byla v programu konference prezentována. Přítomní pedagogové ji nejen ocenili, ale též o její tištěnou podobu projevili značný zájem,“ uvedla koordinátorka klíčových aktivit projektu Dagmar Kalivodová, když hodnotila jeden z dosažených cílů, o jehož splnění se společně zasadili přední odborníci na arteterapii a muzikoterapii a devět zavádějících pedagogů z Mateřské, základní a střední školy Slezské diakonie Český Těšín, Základní školy, Rýmařovská 15 v Bruntále a Mateřské, základní a střední školy Slezské diakonie Krnov. Tucet vzdělávacích aktivit z arteterapie a muzikoterapie absolvovali vedle nich také jejich kolegové z dalších škol Moravskoslezského kraje (MSK), v nichž pečují o výuku žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

Iniciátorkou myšlenky ucházet se o projekt v rámci grantového schématu MSK, která vznikla v někdejším krnovském Vzdělávacím centru Slezské univerzity, byla Gabriela Komendová, a proto jsme vyzvali právě zavádějící pedagožky Mateřské, základní a střední školy Slezské diakonie Krnov Pavlu Stuchlíkovou, Veroniku Novákovou Matelovou, Zdeňku Mičanovou a Alenu Mückovou, aby se o získané dojmy podělily. Jejich škola si nedávno připomněla 15 let existence, když 1. září 1999 začala působit jako Církevní pomocná škola, zřizovaná Slezskou církví evangelickou augsburského vyznání s ústředím v Českém Těšíně. V létě 2011 pak byla spojena se Základní školou, Hlubčická a její strukturu tvoří mateřská škola speciální, základní škola speciální, základní škola praktická a střední škola praktická.

Všechny oslovené učitelky, některé s delší, jiné s kratší praxí, považují zkušenosti, které při řešení projektu na pozici zavádějících pedagogů získaly, za mimořádně cenné. „Konstatuji, že žádná zařazená vzdělávací aktivita nebyla zbytečná,“ prohlásila P. Stuchlíková a pochvalně se vyjádřila na konto propracovanosti a návaznosti jednotlivých fází řešení projektu. „Též výběr lektorů pokládáme za velmi šťastný,“ přidaly se její kolegyně a vyslovily přání, aby projekt nezůstal nadlouho ojedinělým. „Určitě bychom jeho pokračování, konkrétně třeba v podobě dramaterapie, případně pohybové terapie, přivítaly,“ dodaly.

„Prožít si na vlastní kůži to, co při expresivních terapiích prožívají děti, je zážitek, na jaký se nezapomíná,“ připomněla Z. Mičanová. Projekt krnovským zavádějícím pedagožkám přinesl i ověření si vlastních schopností. „Naprosto zmizela obava zařazovat do výuky nové postupy. Jejich praktické ozkoušení v nás probudilo touhu přistupovat k nim přirozeně, tedy tak, jak osobnost učitele, ale i žáka umožňuje, vkládat do nich něco individuálního. Není nadsázkou, že jsme pod dojmem kurzů z arteterapie samy začaly malovat. A dokonce přišlo na pořad dne též přehodnocení priorit v práci v rehabilitačních dílnách,“ shodly se kolegyně z Mateřské, základní a střední školy Slezské diakonie Krnov. Za největší zážitek pak označily prožitek z radostných pocitů a štěstí žáků ze svobodného tvůrčího projevu.

Projekt jim v neposlední řadě přinesl i množství nových profesních kontaktů, po absolvování zářijové zahraniční stáže též na Slovensku (Špeciálna základná škola s materskou školou internátnou Liptovský Ján a Súkromná spojená škola s organizačnými složkami: Súkromná špeciálna základná škola a Súkromná základná škola pre žiakov s autizmom Nové Zámky). „Nerady bychom opomněly jeho nikterak nezanedbatelné ochranné působení proti syndromu vyhoření,“ potvrdily s tím, že investovaného času při účasti na připravených vzdělávacích aktivitách konaných v nejednom případě o víkendech rozhodně nelitují, i když dojíždět za vzděláváním není při práci doma a starosti o rodinu jednoduché. „Z tohoto pohledu nám v Krnově Vzdělávací centrum Slezské univerzity určitě chybí,“ přiznala Z. Mičanová.