Příklady dobré praxe ve filantropii a dárcovství jsou motivující

OPAVA – Říká se o ní, že je in. Že je způsobem, jak společnosti vracet to, co jsme díky ní získali. Že je nástrojem ke změně, že umí sjednocovat a budovat vztahy víc než náboženství. Česká republika je podle neoficiálních odhadů lídrem ve střední a východní Evropě, alespoň co se ochoty obyvatel pomoci týče, ale třeba v USA je dnes trend, že se bohatí lidé na ni vrhají více než na politiku. A překvapivě díky ní ovlivní své zájmy efektivněji. Říkáme jí filantropie nebo také dárcovství.

Na nedávné mezinárodní konferenci Firemní filantropie v Moravskoslezském kraji, konané u příležitosti zakončení projektu Determinanty firemní filantropie a orientace na regionálním rozvoji řešeného na Fakultě veřejných politik v Opavě Slezské univerzity v Opavě, přednesla PhDr. Věra Juříčková, Ph.D., zástupkyně vedoucího Ústavu veřejné správy a regionální politiky (ÚVSRP) této fakulty, příspěvek nazvaný Možnosti rozvoje firemní filantropie v Moravskoslezském kraji. Jak už název napovídá, jeho autorka se soustředila na praktické možnosti filantropie a dárcovství v Moravskoslezském kraji. Zaměřila se na sledování možností podpory filantropie a dobrovolnictví na vybraných příkladech, analyzovala prezentace filantropie na webových stránkách nejen firem a společností, ale i nadací a nadačních fondů, a na základě příkladů dobré praxe hledala účinné formy podpory filantropie včetně propojení firemního a neziskového sektoru.

Filantropie není jen o penězích
„Ke všemu mne vedlo vědomí, že v naší zemi je velmi rozšířený názor, že filantropie je jen dárcovství peněz. Proto jsme se chtěla na filantropii a dárcovství podívat z praktického pohledu a byla jsem docela mile překvapená, že i v našem kraji je celá řada těch, kteří podobnou praxi mají a kteří vymýšlejí další možnosti, jak pomoci druhým,“ říká V. Juříčková s tím, že je neobyčejně široké spektrum možností, kde, komu a v jakých situacích je možné dobrovolnické aktivity realizovat. „V našem výzkumu byl kladen důraz na pomoc především v sociální oblasti, i když dobrovolnictví má svoje opodstatnění v jakékoliv podobě,“ konstatuje V. Juříčková. Tím nemyslí jen peněžní či hmotné dary, je myšlen třeba i čas, který dotyčný věnuje někomu či něčemu. Například vzdělávání druhých, úklidu hřiště či stavbě nějakého zařízení pro děti, osoby s handicapem nebo seniory.
V dnešní tržní době se stále drží na výsluní sponzoring, tedy finanční podpora za určitou protislužbu, třeba reklamu. Oproti přímé reklamě má tato cesta nižší nákladovost a nedráždí tolik lidi. Mezi zajímavými nápady, které nacházejí v našich firmách místo, jsou tzv. matchingové fondy. Tedy systém, kdy zaměstnanec věnuje určitou částku svého platu a jeho zaměstnavatel pak tuto částku navýší, třeba na dvojnásobek. To může mít při zapojení zaměstnanců ve větším počtu v součtu docela pěkné výsledky. Nebo to, že zaměstnavatel je ochoten plně zaplatit zaměstnanci třeba jeden den, který místo své práce věnuje potřebným. Trendem mezi firmami je také hmotná podpora. Ne penězi, které jsou pro mnohé neosobní, ale tím, že pro obdarované něco vyrobí, postaví, dodá jim materiál či vybavení. A když to „něco“ vznikne ve spolupráci s obdarovanými, jen lépe. Tedy ne to PRO, ale S. Jako když v Africe staví nadace školu či vrtá studny a při tom dá místním možnost zapojit se do práce. „K takovému dílu pak mají ti, kterým je určeno, osobnější vztah, jsou aktivnější při spolupráci, pečují o něj a berou ho jako opravdu své,“ popisuje Věra Juříčková psychologii takového postupu.

Lidé berou pomáhat jako samozřejmost
I když firemní filantropie nachází mezi našimi firmami stále více prostoru, je v přímém protikladu, že společnosti často nevěnují pozornost tomu, aby daly o svých aktivitách vědět. Na rozdíl od našich západních sousedů, kde je to určitá otázka prestiže firmy. Svědčí o tom třeba weby, které byly jedním z hlavních zdrojů poznatků. „Některé firmy, o kterých víme, že mají kladný vztah k filantropickým aktivitám, vůbec takové informace nemají běžně dostupné nebo mají informace zastaralé, neaktuální. Když jsem zadala slova jako filantropie, dary, podpora a podobná, často se objevilo jen „nenalezeno“. To byl pro nás celkem šok a problém dopátrat se potom pravdy. A přesvědčit dotyčné, že je to vlastně škoda,“ říká Věra Juříčková. Z toho lze usoudit leccos, ale teoretické vysvětlení má i autorka studie: „Myslím si, že to souvisí s mentalitou lidí v našem kraji, kde je různých organizací věnujících se pomoci druhým přece jen více než jinde. Podle mne lidé zde berou pomáhat jako samozřejmost a ne jako předmět své propagace,“ soudí Věra Juříčková. To prý platí zejména u menších firem, větší nebo dokonce mezinárodní to mají zpravidla zakomponované do svých statutů a kodexů. Přitom je podle V. Juříčkové důležité vědět, kdo je dárce, stejně jako to, kdo pomoc potřebuje. A ocenit ty, kteří pro druhé něco dělají.

„Víte, ony ty příklady dobré praxe jsou motivující a ukazují, že je vhodné pomáhat celý rok, nejen při nějakém přírodním či jiném neštěstí, kdy se zapojí řada lidí, ale pak zase se svojí aktivitou brzy ustane. Je celkem smutné, že se o filantropii v tom dobrém slova smyslu píše v našich novinách a mluví v médiích jen málo. Naštěstí existují i časopisy, které se tématu dárcovství a dobrovolnictví věnují a kde se s těmi, kdo je provozují, může každý seznámit,“ říká V. Juříčková.  I když přiznává, že byla překvapena, kolik oceněných, a to nejen v kraji, ale i v jejím těsném okolí, je. Přesto vnímá, že je to málo a mohlo by se prestiži donátorů věnovat více pozornosti. V okresním rozměru je takovým filantropem třeba pan Břetislav Tůma, do nedávna působící ve společnosti Ferram, který dlouhodobě vykonává promyšlenou dobrovolnickou činnost na Opavsku. Jmenovat bychom mohli i řadu dalších společností, např. Model Opava, Optys Opava či Brano Hradec nad Moravicí. V celorepublikovém rozměru pak z Moravskoslezského kraje působí nadace OKD, a.s. Ostrava či ArcelorMittal Ostrava. (Nenechme se ale mýlit negativní mediální kampaní, která kolem těchto společností probíhá, je zde nutné oddělit podnikání a dobrovolnictví.)

Jsou tu určité rozdíly
Za velký krok směrem dopředu považuje Věra Juříčková fakt, že firmy lépe vybírají ty, které podpoří. Svoji podporu cílí konkrétněji a nespoléhají se tolik na různé zprostředkovatele. Nicméně i zde jsou rozdíly, třeba v tom, že menší soukromé společnosti vycházejí spíše z osobních kontaktů, pomáhají nejčastěji ve svém okolí, podporují lokální projekty. Velké pak směřují své aktivity do konkrétních projektů či neziskovek, méně na jednotlivce.

V Moravskoslezském kraji se pomáhá hodně, ale jistě je možné, aby se pomáhalo i víc. Všechno má dvě strany mince, více se musí snažit i ti, kteří peníze potřebují. „Když se podíváte na příspěvky Nadačního investičního fondu, pro Prahu se jedná o tisíce poskytnutých dotací, pro Moravskoslezský kraj o desítky (hůře je na tom jen Olomoucký kraj). A tento trend se drží stabilně řadu let, zatímco jsou kraje, kde počty vyslyšených žadatelů o podporu neustále stoupají, tady se drží okolo čtyřiceti příjemců ročně,“ konstatuje V. Juříčková.

Filantropie
Obecně je vhodné vycházet z pojetí prezentovaných současnými autory (Tošner, Sozanská, 2002; Šormová, Klégrová, 2006; Frič, Vávra, 2012), kteří se shodují na definici filantropie jako humanisticky motivované dobročinné aktivitě, která vede ke zlepšení kvality života v různých oblastech, může mít různou podobu, přičemž má nezištný charakter. Zpravidla je popisována v delším časovém horizontu a s jasně definovanými cíli. Obvykle se hovoří o dvou základních podobách – dárcovství a dobrovolnictví. Představuje podstatně větší škálu možností: může být organizované i neorganizované, plánované i spontánní, mít podobu dlouhodobé i krátkodobé spolupráce. Zahrnuje i pomoc vlastní rodině nebo osobám, které jsme dříve znali, v tom případě se hovoří o občanské nebo sousedské výpomoci (Frič, Vávra, 2012). V rámci komunity nebo klubu se hovoří o dobrovolnictví vzájemně prospěšném.