Studenti Slezské univerzity dokumentem zprostředkovali osud Jana Zajíce dalším generacím
OPAVA. Jan Zajíc – Pochodeň č. 2. Takový název dali studenti oboru Audiovizuální tvorba Ústavu bohemistiky a knihovnictví (ÚBK) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě dokumentu, který věnovali Janu Zajícovi. Studentovi z Vítkova, který se v nelehké době po invazi „spojeneckých“ vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 nesmířil s netečností druhých a po vzoru Jana Palacha zemřel 25. února 1969 v plamenech na Václavském náměstí v Praze.
„Dokument o Janu Zajícovi je založen na velmi lidsky i emočně silných výpovědích jeho bratra Jaroslava a sestry Marty. S časovým odstupem nahlížejí na čin svého bratra, přibližují dobu lámání charakterů lidí a vzpomínají také na to, jak Janův čin ovlivnil jejich budoucnost v normalizačním Československu,“ upřesňuje Monika Horsáková, vedoucí oddělení Audiovizuální tvorby ÚBK. „Původní scénář počítal pouze s výpovědí bratra Jana Zajíce, právě on ale v průběhu příprav na natáčení navrhl, aby se k realizaci přizvala i jeho sestra,“ prozrazuje něco málo ze zákulisí natáčení Monika Horsáková. A dodává, že to byl šťastný nápad. „Pro nás to bylo velmi zajímavé natáčení. Nejen z toho důvodu, že jsme se osobně setkali se sourozenci Jana Zajíce a s jejich životním příběhem, ale hlavně proto, že oba na čin svého bratra nahlížejí z jiné perspektivy. Nechci říci, že je to pohled mužský a ženský, to by vyznělo příliš jednoduše, ale pravdou je, že Jaroslav se na tehdejší události dívá v celém historickém kontextu probíhající normalizace. Vzpomíná přitom velice živě na to, jak se společnost v období mezi smrtí Jana Palacha a smrtí Jana Zajíce velice rychle smiřovala se ztrátou svobody, až nakonec upadla do naprosté letargie,“ popisuje Monika Horsáková, „Sestra Marta zase vzpomíná především na svůj vztah k bratrovi, na jejich poslední rozloučení. Dodnes nedokáže pochopit to, že řada lidí kolem Jana Zajíce tušila, že se něco děje, ale nikdo mu v tom nezabránil.“
Na dokument se můžete podívat zde (zdroj: modernidejiny.cz)
Snímek se dotýká také problematiky perzekuce rodiny po Janově činu. Rodiče přišli o práci, sestra Marta nesměla přes vynikající studijní výsledky na vysokou školu, po mnohaletém úsilí a korespondenci jí režim místo vysněné farmacie dovolil usednout alespoň do lavic ostravské VŠB. „Vyrovnat se smrtí bratra bylo pro celou rodinu nesmírně obtížné. A ani dnes se při vzpomínkách na něj nedokáží oba sourozenci vyhnout dojetí. Stejně živé jsou bezesporu i jizvy, které v životě rodiny zanechala normalizace,“ myslí si Monika Horsáková, „Co je zajímavé, je fakt, že se Jaroslav a Marta staví k bratrově činu jinak. Jaroslav jej neschvaluje, Marta zase tvrdí, že ona by bratra nikdy nemohla odsoudit, protože cítila stejně, ona by prý ale k takovému činu nikdy nenašla odvahu.“
Dokument Jan Zajíc – Pochodeň č. 2 vznikl jako součást sedmidílného cyklu s názvem Sami proti zlu. Monika Horsáková jej přitom považuje z filmařského pohledu za jeden z nejzdařilejších z celé této série. „Řekla bych, že do tohoto dílu cyklu přinesli studenti nejen kus redakční práce, ale především řadu scenáristických nápadů a jejich podíl na realizaci je umocněn i citacemi z dopisu Jana Zajíce na rozloučenou. I načítání ukázek se přitom ujal náš student, Jan Plecháč,“ dodává Monika Horsáková. Redakčně a scenáristicky se na snímku Jan Zajíc – Pochodeň č. 2 podíleli studentky Eliška Moravcová, Markéta Sasínová a Pavlína Válková. Dokument je velmi kompaktní a současně i různorodý, plný emotivních a silných momentů. „Myslím si, že se našim studentům podařilo příběh Jana Zajíce předat dalším generacím moderním filmovým jazykem, což je důležité, protože na Jana Zajíce se stále zapomíná,“ míní Monika Horsáková.
Její slova potvrzují kladné ohlasy mezi učiteli dějepisu na školách a odborníky na historii, ale i hlavní cena v sekci Člověk a společnost na 38. ročníku mezinárodního filmového festivalu EkoFilm v Ostravě, kterou snímek Jan Zajíc – Pochodeň č. 2 získal společně s dokumentem Holocaust v životě Luďka Eliáše. Opět z cyklu Sami proti zlu, a tedy z dílny opavských studentů.
Vznik cyklu Sami proti zlu, který má podpořit výuku soudobých dějin na středních a základních školách, iniciovalo občanské sdružení PANT, jež provozuje výukový portál moderní-dějiny.cz. Dokumenty série Sami proti zlu realizovali studenti letošního třetího ročníku oboru Audiovizuální tvorba v rámci svých klauzurních prací. Na snímcích se podíleli redakčně a scenáristicky. Režie se ujala absolventka FAMU a také opavského Institutu tvůrčí fotografie Klára Řezníčková.
