Svým studiem na Ústavu informatiky píše Pavla Skalková možná obyčejný, a přesto mimořádný životní příběh
Do Opavy přišla před sedmi lety s rodinou za prací z Mostů u Jablunkova, odkud pochází. A když si na novou životní situaci zvykla, začala hledat další impuls. Studium, v němž by bylo alespoň trochu matematiky, která ji bavila už od školních let. Našla ho v oboru Informatika a výpočetní technika. Jako třeťačka teď intenzivně myslí na téma bakalářské práce.
„Každému, kdo se mě na to ptá, odpovídám stejně. Jako čtyřicátnice ještě nejsem tak stará, abych všechno uzavřela do kruhu děti, manžel, vaření a praní,“ usmívá se Pavla Skalková, jedna ze sedmi statečných, kteří v kombinované formě studia jmenovaného oboru na Ústavu informatiky Filozoficko-přírodovědecké fakulty z původního počtu dvou desítek přijatých do závěrečného ročníku vydrželi. „Přímo z Opavy jsem dokonce jediná,“ potvrzuje své sepětí se sídelním městem Slezské univerzity. „Možná k němu mohlo dojít už mnohem dříve,“ dodává a naznačuje, že kdyby mohla vrátit čas, zřejmě by se hned po maturitě na Střední průmyslové škole elektrotechnické ve Frenštátě pod Radhoštěm rozhodla pro některý z oborů prezenčního studia na Matematickém ústavu. „Ale tehdy byly na pořadu dne úplně jiné starosti spojené se svatbou a záhy též mateřstvím,“ přiznává.
Syn Jiří je dnes osmnáctiletý a jako student 3. ročníku Střední školy průmyslové a umělecké Opava půjde poprvé k volbám, dcera Barborka chodí do 5. třídy základní školy, manžel se ve své profesi osamostatnil a pracuje na pozici obchodního zástupce nabízejícího a realizujícího prodej jazykových a digitálních učeben. Pavla? „Jako administrativní pracovnice společnosti Transa se sídlem v Opavě-Jaktaři jsem spokojená a zatím o žádné změně neuvažuji,“ reaguje na otázku, zda blížící se finiš studia její profesní orientaci v budoucnosti neovlivní. „Pokud jde o počítače, budete se divit, ale nejsem na ně nijak zvlášť zatížená a docela ráda se ve vztahu k nim nadále spokojím s rolí běžného uživatele,“ specifikuje a nepovažuje to za nic nepochopitelného. „Vidíte, nic zajímavého ze mě nedostanete,“ podotýká.
Ale není tomu tak. Vždyť je kupříkladu ochotná obětovat na studium veškerou dovolenou. „Někdy sama nevím, kde se to ve mně bere,“ říká nejstarší ze tří sourozenců, které studiem vlastně dohání. „Sestra se v letošním roce stala na Ostravské univerzitě inženýrkou, bratr zase patří k čerstvým absolventům Vysokého učení technického v Brně, odkud se vrátil k rodičům do Mostů u Jablunkova. Myslím, že z nás mají radost,“ odtajňuje Pavla jeden z impulsů, jenž ji na Slezskou univerzitu přivedl. „Už za dva týdny si o tom ostatně na bratrově svatbě určitě promluvíme podrobněji,“ konstatuje Pavla s tím, že nové šaty užije asi i na svou promoci.
Zacílení bakalářské práce zatím konzultuje s doc. RNDr. Alicí Kelemenovou, CSc., v tom smyslu, aby se do ní dostala nějaká ta matematika. „Společně uvažujeme o tématu z teorie formálních jazyků a automatů, všechno se však ještě do definitivní podoby krystalizuje. Jsem toho názoru, že podobným záležitostem je potřebné nechat volný průběh, nemá žádný smysl se předem nějak svazovat,“ uvažuje Pavla nahlas a podobný náhled má též jako matka na příští možné uplatnění dětí. „Podporu mít budou, ať už se ve studiu rozhodnou jakkoliv, a to je, myslím, úplně nejpodstatnější,“ nechává prostor pro naplnění budoucích očekávání.
Když až dosud Pavla Skalková veškeré nástrahy studia bez větších potíží zvládla, vkrádá se závěrem na mysl otázka, zda přece jen nepokukuje po jeho pokračování. „Nebyla by pravda, kdybych nepřiznala, že mě to už taky napadlo,“ netají, ale je si plně vědoma, že pro takové rozhodnutí zatím čas neuzrál. „Předně je ve hře skutečnost, že obor Informatika a výpočetní technika lze v Opavě v navazujícím magisterském stupni studovat pouze v prezenční formě. Pak by přicházel v úvahu individuální studijní plán a samozřejmě jednání se zaměstnavatelem o tom, zda by byl ochoten na nezbytnou úpravu pracovní doby přistoupit,“ objasňuje Pavla a působí dojmem, že se o to pokusí. „Jak jsem se informovala, s tím prvním, tedy individuálním studijním plánem, by na Ústavu informatiky problém nebyl,“ sděluje s jistotou. „Jestliže by se dal stejně hladce vyřídit také druhý předpoklad, manžel by určitě zjištění, že synova maturita nebude v dohledné době v naší rodině poslední zkouškou, unesl,“ loučí se optimismem nabitá vysokoškolačka, která by svým přístupem jistě mohla sloužit jako vzor mnoha jiným.
