Komorní pěvecký sbor na zámku v Linhartovech prokázal, že jeho členové zpěv milují a provozují ho pro radost

 V sérii adventních a vánočních koncertů Komorního pěveckého sboru Slezské univerzity (KPSSU) nevypadalo sobotní vystoupení 14. prosince v prostorách linhartovského zámku na první pohled nijak výjimečně. A přesto se svým průběhem zařadilo mezi ta, na něž bude četné publikum, pěvci sami a jejich sbormistryně Mgr. Vladimíra Vašinková vzpomínat.

Nestává se totiž často, aby KPSSU tak zdecimovala nemoc, že např. v sopránové sekci zůstala zdravou jediná pěvkyně (Lucie Deutsch). „Koncert jsme nechtěli odvolat, a tak přes zranění nohy obětavě, i když vsedě, zpívala Štěpánka Tůmová. Celkově sedm mužských hlasů a pět ženských se dá určitě považovat jen za zdravé jádro sboru. A přívlastek zdravé je tu potřeba chápat v tom prvotním slova smyslu, a to ještě s rezervami,“ uvedla sbormistryně.

Ve stavu indisponovaných se totiž ocitla např. i Veronika Glötzerová, která hlasově stěží, ale jinak se standardně vysokou mírou profesionality zvládla moderování programu. Absolventka odborné historie na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity se po působení ve zpravodajství České televize vrátila k původní učitelské profesi. „V Linhartovech jsem chybět nemohla, je to přece mé domácí prostředí. Přišlo mnoho mých žáků i učitelů z albrechtické základní školy, zpívat jsem přesto prostě nemohla,“ netajila Veronika své zklamání. Proto ji velmi potěšilo, že kastelán Jaroslav Hrubý pozval KPSSU i ke koncertu v jarním termínu, který by se měl odehrát na nádvoří zámku v Linhartovech (Linhartovy jsou jednou z místních částí Města Albrechtic - pozn. autora). „Jeho akustika je opravdu mimořádná, ale to tady platí obecně též pro všechny interiéry,“ řekl a z předvedeného výkonu sboru netajil nadšení.

Zpívalo se opravdu na hranici krajní obětavosti a v zimě, jakou účinkujícím nikdo nezáviděl. Odměnou jim bylo bezprostřední přijetí ze strany publika, početnějšího, než na jaké jsou zde při podobných příležitostech zvyklí. Teplé kabáty a bundy ovšem ani pěvci, ani posluchači odložit nemohli. „Potlesk přítomným přece jen pomohl trochu se rozehřívat, někteří z nás zase nepohrdli ostřejším douškem pro vnitřní teplo,“ přiznal Jiří Sedláček.

Po vystoupení se pěvci se sbormistryní snadno dohodli, že tyto řádky věnují v Linhartovech mimořádně vytížené Lucii Deutsch, pracovnici sekretariátu děkana Fakulty veřejných politik, a neméně dvěma jejím kolegyním, jež prokázaly vysokou míru odhodlanosti chřipkou těžce zdecimovanému sboru pomoci. O V. Glötzerové už částečně řeč byla. Na základní škole ve Městě Albrechticích učí češtinu a hudební výchovu a - jak jinak - vede žákovský pěvecký sbor. Sborový zpěv je pro ni tak velkou láskou, že na úterní zkoušky KPSSU neváhá jezdit až z Krnova. Pochází ale z Třemešné ve Slezsku, obce, která je vstupní bránou na Osoblažsko, a v minulosti i individuálně spolupracovala s prvním sbormistrem KPSSU Petrem Škarohlídem, s nímž v obsazení zpěv - varhany realizovala samostatnou nahrávku.

Štěpánka Tůmová čekala na autobus podepřená o berle. „Službu mi vypověděl kotník, ale jet si zazpívat jsem chtěla a nepovažuji to za žádné velké hrdinství. Jen mě překvapil počet pro nemoc absentujících, a tak jsem ještě po cestě trochu prohlížela party, abych dokázala za ty, kdo kolem mě většinou stojí, zaskočit,“ netajila pracovnice oddělení informační vědy Ústavu informatiky Filozoficko-přírodovědecké fakulty a současně posluchačka doktorského studia stejnojmenného oboru na Univerzitě Karlově. Mezi chybějícími byla tentokrát i její kolegyně z pracoviště Anna Janíková. „Jak ale vidíte, Petr Škarohlíd by měl radost. Vždyť vždy toužil po tom, aby do sboru přišla též některá z pedagožek. A protože doktorandi jsou pověřováni i povinnostmi ve výuce, vlastně se jeho přání naplňuje,“ připomněl J. Sedláček.

KPSSU čekají ještě do Vánoc dvě vystoupení. „Snad se někteří už do tradičního zpívání na schodech 18. prosince v budově Filozoficko-přírodovědecké fakulty na Masarykově ulici a hlavně do společného benefičního koncertu konaného hned o den později s dětským sborem Studánka Základní školy Mařádkova v kostele sv. Vojtěcha, jehož výtěžek jsme se rozhodli věnovat dětskému oddělení Slezské nemocnice, dají dohromady,“ vyslovila sbormistryně V. Vašinková naději, že poslední zkušenost nebude nutno opakovat. „Ale aby to nevyznělo nějak negativně, zejména druhou polovinu programu v Linhartovech uzavřenou irským požehnáním ozdobeným sólem, v němž vždy září Martin Blaschke, považuji za velmi zdařilou,“ dodala. Když její svěřenci k vystoupení nastupovali, popřála jim příjemný prožitek a připomněla, aby zpívali pro vlastní radost. „Myslím, že to do puntíku splnili,“ potvrdila.