Opavský básník reprezentoval českou poezii na frankofonním festivale

BANSKÁ ŠTIAVNICA, OPAVA - Jako v Jiříkově vidění. Tak si připadal absolvent české literatury ze Slezské univerzity v Opavě, básník a organizátor literárních setkání Ondřej Hložek na mezinárodním festivalu poezie, hudby a divadla Cap a l´Est ve slovenské Banské Štiavnici. Organizátoři jej pozvali jako jediného zástupce z České republiky. A podle ohlasů toho vůbec nemuseli litovat.

Málem ale bylo vše jinak. „Kvůli pokaženým brzdám na lokomotivě, kterou jsme cestovali směrem na české a slovenské hranice, jsme nabrali obrovské zpoždění, a já tak nestihl hned první program, kde četli všichni zúčastnění autoři najednou. Jako jediný jsem chyběl,“ sdělil se značným rozmrzením Hložek.

Co zkazily České dráhy, to bohatě vynahradilo prostředí festivalu. „To nadšení z lidí, kteří Cap a l´Est chystali a podíleli se jakkoliv na jeho organizaci, bylo všudypřítomné. Ještě jsem neviděl tak zapálené lidi pro věc. Navíc Banská Štiavnica, kde jsem byl vůbec poprvé, dýchala uvolněnou atmosférou, desítky kavárniček a restaurací kouzlily touhu se setkávat,“ popisuje Ondřej Hložek.

Svého čtení se dočkal až na druhý den, kdy se u jednoho stolu setkal s předními básníky Evropy, mezi nimiž nechyběl Guy Goffette, rodem belgický laureát Velké ceny Francouzské akademie za celoživotní dílo v poezii, který Hložkovy básně deklamoval ve francouzštině před početným publikem. „Připadal jsem si jako ve snu. Číst u jednoho stolu s lidmi, jako je Guy či slovinský básník Peter Semolic, který vystoupil ve stejném pořadu společně se mnou, to se člověku jen tak nepoštěstí. Byli velice milí a měli jsme možnost si spolu popovídat o současném dění v literatuře jejich zemí.

Český zástupce letos jako jediný reprezentoval svou zemi mezi hosty z Běloruska, Ukrajiny, Slovenska, Francie, Rumunska a dalších. Zařadil se tak po bok svých starších kolegů, autorů Pavla Kolmačky, Ivana Motýla či Petra Borkovce, kteří se na festivale v předchozích letech objevili. „Ze všeho nejvíc mě zaujalo vystoupení ukrajinské básnířky Ľubov Jakymčuk. Ta pochází z Luhansku, vyprávěla o probíhajícím válečném konfliktu. Její básně se velice civilně s celou věcí vypořádávaly. Ne zbůhdarma je ukrajinská literární kritika označila za nejlepší texty o válce ve východní Ukrajině,“ smekl také před letos třicetiletou básnířkou její o něco mladší český kolega.

Tomu zase vystavil „vysvědčení“ již zmíněný francouzský básník Goffette. „Guy během festivalu několikrát hovořil o tom, že se mu zajídá hledání šokujících forem, kterými se mladí autoři snaží upoutat pozornost. Během svého autorského čtení pak řekl, že do poezie patří srdce, a že je rád, že z textů svého českého kolegy velice souzní,“ uvedl Hložek.

Mladý autor z Opavy tak letos načerpal další zkušenosti a rady kolegů odjinud. Už letos na jaře obdržel pobytové literární stipendium od Mezinárodního visegrádského fondu, s jehož zahraničními účastníky byl v čilém kontaktu. „Bydlel jsem několik týdnů v Praze, kde jsem si rezidenci odbyl, s budapešťským básníkem Gáborem Mezeiem, setkal jsem se i s dalšími účastníky, polskou dramaturgyní Ankou Herbut a spisovatelkou a tvůrkyní divadelních her Evou Maliti. To jsou setkání, která jsou k nezaplacení především z té lidské stránky,“ poznamenal činný devětadvacetiletý autor. A kam povedou jeho další kroky? „Od podzimu mě čeká studium magisterského oboru Audiovizuální tvorby, dopsal jsem třetí básnický rukopis, který čeká na zásahy redaktora. Také mám v plánu dokončit prózu s tématikou dětství. Rád bych, aby se na jejím výtvarném doprovodu podílela mladá výtvarnice Jana Hrádková. Snad najdeme společnou řeč,“ uzavřel Ondřej Hložek.