„Vědu a víru spojuje podstatná Leibnizova otázka: Proč je spíš něco než nic,“ zopakoval v Opavě Jiří Grygar

Úspěšný loňský cyklus přednášek Ústavu fyziky (ÚF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Věda nevěda dospěl k volnému pokračování. A jeho organizátoři k němu opět využili kvalit astronoma a astrofyzika RNDr. Jiřího Grygara, CSc., našeho předního popularizátora vědy a dlouholetého spolupracovníka ÚF, který 28. února publikum oslovil hned dvakrát.

Ve velkokapacitní posluchárně výukového areálu na Hradecké ul. v Opavě se nejprve v rámci semináře ÚF setkal s těmi, kdo se chtěli dozvědět více o postupném nabytí poznatků, jež nakonec vedly k udělení Nobelovy ceny za fyziku za rok 2011. Téma tedy bylo dáno - objev zrychlujícího se rozpínání vesmíru pozorováním vzdálených supernov. K jeho publikování sice dvěma vědeckými týmy (laureáty Nobelovy ceny se nakonec stali Saul Perlmutter, Brian P. Schmidt a Adam G. Riess) již v závěru posledního desetiletí 20. století, ale definitivní prověření a potvrzení si vyžádalo ještě další čas.

V čem je epochálnost tohoto poznání? Po provedení historického exkurzu vývojem poznatků ve vztahu k měření vzdáleností nebeských objektů přistoupil dr. Grygar k filozofickému pohledu. „Objev vede k ještě větší pokoře ve vědě, protože prokázal, že čím víc poznatků lidstvo má, tím více nezodpovězených otázek před ním vyvstává,“ konstatoval a své tvrzení podložil schématem složení vesmíru. „Zatímco až do konce minulého století mohl panovat názor, že jeho podstatu tvoří hvězdy, plyn a prach, nyní je zřejmé, že se na něm podílejí pouze z pěti procent. Proti nim stojí 70 procent tajemné skryté energie a dalších 25 procent nepoznané skryté hmoty. Můžeme tedy položit řečnickou otázku a ptát se, jak dlouho potrvá, abychom vesmír starý 13, 7 miliardy let opravdu poznali,“ uzavřel první ze svých přednášek.

Pro tu druhou, určenou široké veřejnost, si pak vybral téma, které je mu možná nejbližším. Zamyslel se totiž nad základními principy staletí se vyvíjejícího vztahu vědy a víry a odkryl myšlenkový svět, jenž by si sám o sobě zasluhoval netoliko jediné vystoupení. To ostatně potvrdil i moderátor obou Grygarových vystoupení Mgr. Martin Petrásek z ÚF, když publiku přislíbil, že otázky vědy a víry se v budoucnosti stanou předmětem dalších setkání.

Dr. Grygar svůj výklad odvinul od rozvoje formálního myšlení ve středověku a připomněl Galileovu myšlenku o existenci dvou božích knih - bible a přírody. „Uvědomme si, že na tu první lze nahlížet jako na vrcholné populárně-vědecké dílo o náboženství,“ uvedl a vyzvedl kvality jejích podobenství. „I ve vědě se snažíme o hledání podobenství, což ale představuje tvrdý oříšek, protože, jak je dobře známo, moderní věda není názorná,“ prohlásil a vyjádřil přesvědčení, že naše poznání nebude nikdy úplné. „Věda bude navíc vždy postavena před nesnadný úkol bojovat s pavědou, stejně jako víra bude vždy zápasit s pověrami,“ řekl dr. Grygar a upozornil na adekvátnost kategorie axiomů v matematice, principů v přírodních vědách a dogmat v teologii. V závěru reagoval na dotazy posluchačů, přičemž pro vysvětlení některých svých osobních postojů použil klasickou otázku G. W. Leibnize, jejíž interpretací své opavské odpoledne ukončil. „Proč je něco spíš než nic?“

Naše kontakty s Jiřím Grygarem
Na první pohled by se mohlo zdát, že představovat dr. Grygara je nošením sov do Athén, i tak ale v souvislosti s jeho úzkými kontakty s naší univerzitou vystupují do popředí připomínku zasluhující skutečnosti. Slezský rodák (narozen 1936 v Heinersdorfu, dnes Dziewiętlice) má k Opavě od středoškolských let blízký vztah, a tak není divu, že vedle ÚF ho často oslovují a k přednáškám zvou též opavská pobočka Jednoty českých matematiků a fyziků a obě opavská gymnázia. Před únorovými přednáškami vystoupil v Opavě naposledy koncem září minulého roku, a to právě při příležitosti zahájení v úvodu citovaného cyklu Věda nevěda.

Když dr. J. Grygar před čtyřmi desítkami let vydal knihu Vesmír je náš svět, stala se dnešní terminologií bestsellerem a odstartovala dlouhou a dosud neukončenou šňůru jeho mediálních aktivit ve směru k médiím tištěným i elektronickým. Čestný předseda České astronomické společnosti zastával v minulém desetiletí také post předsedy a poté místopředsedy Učené společnosti ČR - ocenění Učené společnosti předával i prof. RNDr. Miroslavu Englišovi, DrSc. (Vědecký pracovník roku, 2007), a doc. RNDr. Martě Štefánkové, Ph.D. (Mladá vědecká osobnost roku, 2008), oběma z Matematického ústavu v Opavě. Klasickým příkladem pevnosti jeho vědeckého, ale také občanského přesvědčení se stalo odmítnutí Ceny předsedy Rady pro výzkum, vývoj a inovace s poukazem na to, že tento poradní orgán vlády poškozuje zájmy Akademie věd ČR (2009).

K tématu vědy a víry se vyslovil již mnohokrát (např. Věda, víra, vesmír, 1996, O vědě a víře, 2001). Jako člověk křesťansky orientovaný je přesvědčen, že mezi vědou a vírou nemohou vznikat rozpory. „Rozpory zcela zákonitě vznikají mezi vědou a pavědou a mezi náboženskou vírou a pověrami,“ říká. Tato slova ostatně potvrdil i v září 2012 v Klubu Art opavského Obecního domu, když posluchače zasvěceně provedl vývojem lidského poznání v oblasti, v níž dlouho soupeřily geocentrický a heliocentrický model vesmíru, a upozornil na omyly jejich hlavních stoupenců i těch, kdo postupně posunovali vědění k jeho současným hranicím. „Ani věda se samozřejmě bez chyb nemůže obejít, ale umí je poměrně rychle napravovat,“ konstatoval dr. Grygar a objasnil principy vědecké skepse a platnosti zásady, že názorová většina nemusí mít ve vědě pravdu.

Člen čestné rady České křesťanské akademie a výboru Českého klubu skeptiků Sisyfos si je dobře vědom toho, jakým stále se zrychlujícím tempem vědecké poznání postupuje. „Poločas rozpadu vědeckých poznatků se pohybuje kolem sedmi let. Kdo po tuto dobu, třeba po získání absolutoria stál, již stojí opodál,“ použil naposledy okřídlené básnické metafory, když reagoval na otázku po úskalích hledání vědecké pravdy.