Tomáši Skalíkovi se splnil jeden ze snů. Pomáhá k zachování opavské konkatedrály vlastníma rukama

středa 14. srpna 2013 8:30 Autor: Martin Kůs

2013 08 Skalik 1OPAVA - Na začátku prázdnin se v zadní části konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie v Opavě objevila plachta zakrývající dvě velká renesanční okna. Na ceduli si pak můžeme přečíst, že zde Ateliér Tomáše Skalíka provádí rekonstrukci kamenných ostění oken exteriéru sakristie. Jinými slovy, MgA. Bca. Tomáš Skalík, pracovník Ústavu historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, zde zachraňuje jednu z vzácných částí této historické dominanty centra Opavy.

Oprava renesančních oken na konkatedrále je ukázkou toho, čím může být Slezská univerzita jiným prospěšná. V tomto případě pomůže Římskokatolické farnosti Panny Marie v Opavě. Už v loňském roce se z pověření opavského děkana P. Mgr. Pavla Cieslara Tomáš Skalík zúčastnil obnovy kamenných prvků opěrného pilíře konkatedrály. A spolupráce i v letošním roce pokračuje na další části stavby, která potřebovala neodkladný odborný zásah.

2013 08 Skalik 2Renesanční okna sakristie postavené v průběhu první poloviny 17. století byla v zuboženém stavu. „Sakristii jsme shledali jako nejvíc degradovanou část budovy. Navíc zachovaných renesančních oken není v zemi mnoho a už vůbec ne v církevních památkách. I proto jsme se rozhodli zachránit právě tyto vzácné stavební prvky,“ říká Skalík. Právě skvěle vybavené laboratoře Konzervátorského centra Ústavu historických věd umožňují stanovit nejvhodnější postup. „Díky působení v univerzitní laboratoři mám možnost provést podrobnější výzkum a analýzu opravovaných artefaktů, než je standard. Běžné totiž je, že se vzorky pošlou do laboratoří a pak člověk jen dostane výsledky,“ konstatuje Skalík.

Sám konkatedrálu obdivoval už v mládí jako nejhezčí stavbu Opavy. Až při studiu ale začal poznávat její skutečný stav. „Když jsem začal pracovat jako restaurátor, začal jsem rozeznávat, jak postupně degradují některé části stavby. Jsem rád, že se mi splnil jeden ze snů, totiž že mohu pomoci k zachování konkatedrály vlastníma rukama,“ svěřuje se Tomáš Skalík, jemuž je při této snaze velkou pomocnicí kolegyně restaurátorka Pavla Žiáková z Prahy. 

Práce jsou rozvrženy až do října. Nejprve se musí stavební prvky zpevnit, aby se vůbec mohlo začít s čištěním,“ začíná Tomáš Skalík popisovat postup rekonstrukce. Na první pohled bylo jasné, že kameny podléhají velké povrchové i hloubkové destrukci a pomalu je zub času ve spolupráci s klimatem ničí. Pak začne dlouhodobá mravenčí práce na čištění. „Používáme zábaly z hydrogenuhličitanu amonného, tedy přesněji obložíme kámen buničinou máčenou v jeho patnáctiprocentním roztoku. Ten pomůže odstranit hlavně sádrovcové krusty, tedy zjednodušeně ty černé skvrny a krusty na povrchu,“ pokračuje Skalík. Následuje další stupeň čištění pomocí páry a polypropylenového kartáčku. Důležitým krokem bude proces desalinace. „Znovu obložíme kámen buničinou, tentokrát namočenou v destilované vodě. Ta nejprve vnikne do kamene a vzápětí, jak buničina vysychá, zase vzlíná zpět a vytahuje ze hmoty kamene síranové a chloridové soli,“ popisuje proces, který je ale nutné opakovat nejméně třikrát. Po dokonalém vyschnutí povrchu po odsolení je nutno degradovaný kámen zpevnit. Provádíme to technikou nízkotlakého napouštění systémovou řadou organokřemičitých zpevňovacích prostředků. V těchto dnech probíhá tvorba křemičitého gelu uvnitř struktury kamene, jež trvá tři týdny. Gel postupně zaplňuje dutinky a póry po vyplaveném původním pojivu kamene, přírodním křemičitém gelu, který se časem z kamene vyplavil.

2013 08 Skalik 3Ač to na první pohled tak nevypadalo, okna a jejich okolí byla hodně zdobená. „Objevili jsme zde zdobení perlovcem, vejcovcem a také zbytky polychromie, tedy barevných povrchových vrstev. Jejich barevnost ale zatím neznáme. Ale to není vše,“ naznačuje Tomáš Skalík, že i on byl jiným objevem velmi překvapený: „Jak jsme si mysleli, po stranách oken byly čtyři plastické květiny nebo symbolické erby a dole se daly rozeznat také nějaké reliéfy. Až když jsme začali kameny čistit, zjistili jsme, že se ve skutečnosti jedná o čtyři rodové erby a portréty nějakých osob, podle typu účesů z z období renesance,“ konstatuje Skalík s tím, že ve dvou případech objevil také reliéfy lvů. Až bude mít čas, prozkoumá farní kroniky a archiv, kde by se mohly najít nějaké informace. Také se spojí s odborníkem na heraldiku –  ředitelem Zemského archivu v Opavě PhDr. Karlem Müllerem, který by mohl s odhalením pomoci. „Domnívám se, že by erby mohly patřit někomu, kdo byl donátorem sakristie. Ale zatím je to jen domněnka,“ soudí Tomáš Skalík. Stejně tak by chtěl zjistit jméno kameníka, který okenní prvky realizoval.

Fotoreportáž najdete na facebooku Slezské univerzity v Opavě.

 

Sdílet
TOPlist Slezská univerzita v Opavě » www.slu.cz « Copyright © 2012-2015