Překladatel Libor Martinek dal o sobě opět vědět. Po Mazurských odjezdech je tu nově Mazurské dědictví

Zbigniew Chojnowski (1962) není zásluhou doc. PhDr. Libora Martinka, Ph.D., z Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty českému čtenáři objevujícímu současnou polskou poezii osobností neznámou. Básník, literární historik a kritik je mu teď představován jako autor sbírky Bliźniego, swego, v originále vydané loni v Sopotech.

V Martinkově překladu nese název Mazurské dědictví a upomíná na předchozí titul Mazurské odjezdy, který prezentoval Chojnowského výbor poezie z let 1980-2011 Kamienna kładka a byl uveden na jaře v Klubu Art Obecního domu v Opavě. I když jde tentokrát o výbor počtem básní skromnější (jsou jich v ní více než čtyři desítky), je podle překladatele rozhodně stejně významný. Vždyť titul Bliźniego, swego byl nominován hned na dvě polské prestižní ceny (Nagroda Literacka im. ks. Jana Twardowskiego pro rok 2012 a Nagroda im. K. I. Gałczyńskiego ORFEUSZ za nejlepší básnickou sbírku roku 2012).

„Nedlouho po veřejné prezentaci výboru Mazurské odjezdy jsem dostal nabídku na překlad nové sbírky Zbigniewa Chojnowského Bliźniego, swego. S vědomím, že mi je tato poezie blízká jak svým duchovním rozměrem, tak v dobrém slova smyslu regionální zakotveností, byť svou univerzální výpovědí region výrazně překračující, jsem se této práce rád ujal,“ netají L. Martinek. Tvorby svého polského generačního druha žijícího v Olštýně a působícího na tamější univerzitě (Uniwersytet Warmińsko-Mazurski) se poprvé překladatelsky „dotkl“ už před šesti lety, a to v přímé reakci na osobní setkání se Z. Chojnowským při konferenci na téma Posvátná místa v literatuře. Dvě básně - Návrat k jezerům a Logos - v Martinkově překladu zveřejnil časopis pro současnou poezii Psí víno (č. 40/2007, str. 9-10).

Rovněž pro novou sbírku znovu záměrně zvolil jiný překladový titul, aby vzbudil asociaci s předchozím dílem. Obě spojuje i skutečnost vydání v Martinkově opavském vydavatelství a nakladatelství LITERATURE & SCIENCES. Druhé z nich, z něhož se překladatel těší od 22. října, kdy ho tiskárna dodala, opatřil obálkou a dvěma vnitřními ilustracemi z cyklu Hlubina Odry krnovský výtvarník a výtvarný pedagog PaedDr. Ladislav Steininger (1959).

„Při čtení básní sbírky odhalujeme i odhadujeme povahu a pozici autorského subjektu, jenž usiluje o pochopení sebe sama, svého bližního i okolního světa, do něhož jsme byli - řečeno s Martinem Heideggerem - vrženi narozením. Nikdo se nás přitom neptal, zda chceme existovat, jestli ve světě, který chceme, nebo nechceme přijmout. Nejbližší okolí nám poskytlo obvyklé, normální podmínky, po jednom dni následovaly další, sobě podobné dny naplněné neustálou „starostí“ (další heideggerovská existenciála) o všední až banální věci v našem životě,“ zamýšlí se L. Martinek nad Chojnowského inspiračními zdroji v doslovu sbírky. Odkazuje přitom na autorovu vlastní zkušenost z oblasti Mazurska a Warmiňska, kam po odsunu německého obyvatelstva z tzv. Východního Pruska (Ostpreussen) přišli po druhé světové válce přesídlenci z území za řekou Bug, z Litvy i odjinud.

„Chojnowského verše promlouvají nejsilněji tehdy, když artikulují to, co bylo autorem prožito, viděno a nazváno,“ uvádí L. Martinek a podtrhuje, že v autorově poezii je stavěna do popředí věrnost sobě samému, nikoliv reakce na módní poetiky, zbožštění jazyka, estetické nebo světonázorové provokace či bezobsažnou, pouze artistní, popřípadě radikálně postmoderní hru s literární tradicí. „Chojnowski přesvědčivě a zásadním způsobem osvěžuje literární topiku a mýty, daří se mu aktualizovat vysoké literární žánry. Olštýnský tvůrce tak šťastně spojuje sugestivnost básnického obrazu s aforistickým zobecněním,“ dodává překladatel s tím, že ve sbírce Mazurské dědictví nenajdeme zbytečnou notu ani slovo, které by nevypovídaly o složité a dramatické situaci jedince v moderním či postmoderním světě.