„Pět let samostatnosti přineslo i několik zásadních proměn,“ hodnotí vedoucí Ústavu archeologie Vratislav Janák

V polovině devadesátých let se stala Slezská univerzita v Opavě třetí českou vysokou školou, na níž bylo možno studovat archeologii. Odborné pracoviště v podobě Archeologického semináře bylo dlouho součástí Ústavu historie a muzeologie (později Ústav historických věd), než se k 23. únoru 2009 ve struktuře Filozoficko-přírodovědecké fakulty osamostatnilo.

„Rok 1995, kdy Archeologický seminář vznikl, se tak řadí po bok jiným mezníkům na cestě k výuce archeologických oborů na našich univerzitách. Myslím tím na letopočty 1850, kdy se archeologické pracoviště zrodilo v Praze, a 1930, kdy ho získalo Brno,“ přibližuje vedoucí Ústavu archeologie (ÚA) doc. Vratislav Janák a roli pamětníka se nebrání. „Ano, v Opavě stojím v čele archeologického pracoviště již více než 19 let. Mohu potvrdit, že dnešní ústav na dlouholetou existenci Archeologického semináře navázal všestranně,“ dodává s vědomím, jaký kus cesty vedl od prvních snah o vytvoření zázemí pro studium oboru Středověká archeologie vyučovaného od roku 1994 a memoranda k vedení ústavu a fakulty na podporu rozvoje dalších archeologických oborů, které tehdy podepsal spolu s dnešním doc. Pavlem Kouřilem.

Ale pojďme víc k současnosti. Do začátku si ÚA nesl akreditaci doktorského studia získanou v roce 2008 a utvrdil se ve dvou hlavních směrech vědeckého zaměření pracoviště, jimiž jsou Archeologie Slezska a Archeologický výzkum periferních sídelních oblastí. „Mám-li teď připomenout ony titulkem naznačené změny, za první a nejdůležitější pokládám skutečnost, že do rozhodování o rozvoji pracoviště mohou nyní přímo mluvit archeologové, mezičlánek mezi oborem a fakultou zmizel,“ konstatuje doc. Janák. Další je v jeho očích rozběh úzké spolupráce s obecně prospěšnou společností Archaia Olomouc (té chceme v návaznosti na tento text zanedlouho věnovat samostatné řádky). „Dále je tu rozšíření studijní nabídky o více než dvě desítky předmětů kreditu B, v segmentech, jež jsme dříve mohli výukově zajistit minimálně nebo vůbec ne,“ dokládá vedoucí ÚA a pro názornost hned uvádí např. archeologii v muzeu, krajinnou archeologii, numismatiku v archeologii nebo aplikace informatických postupů v archeologii. „Možností si je zapsat a absolvovat získali naši studenti podstatně širší volbu k profilaci studia podle vlastních preferencí,“ říká doc. Janák.

Ale ani tím proměny archeologického pracoviště za pět let existence ÚA nekončí. „Jistě nelze opomenout rozšíření personálního obsazení. V učitelském týmu je provázána zkušenost s mladým intelektuálním potenciálem a ve výuce získávají ostruhy i doktorandi. To zásadně ovlivňuje nárůst vědecké a výzkumné činnosti,“ pokračuje vedoucí ÚA a v této souvislosti směřuje ke dvěma evropským projektům operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OPVK). Projekt Inovace studijního programu 7105 Historické vědy na Slezské univerzitě byl ukončen v závěru roku 2012, projekt Interdisciplinární vzdělávání v ICT s jazykovou kompetencí je řešen v letech 2012-2014. „Podstatný přínos pro nás ovšem od roku 2010 představují také projekty studentské grantové soutěže Slezské univerzity. Soustřeďují se na archeologicky takřka neznámé levobřeží Oderské brány. Při jejich řešení posluchači sami - pedagogové totiž pouze dozírají - organizují a provádějí terénní výzkumy a jejich dokumentaci a podílejí se na zpracování a publikaci výsledků. Ty lze označit za mimořádné a významem daleko přesahující hranice ČR, proto chceme tímto směrem pokračovat i nadále,“ upozorňuje doc. Janák. Dodejme, že k nim vyšly již tři odborné články v ČR, na Slovensku a v Polsku a tři jsou toho času v redakcích.

Od vědecko-výzkumné aktivity se tradičně odvíjí rovněž ediční a publikační činnost archeologického pracoviště, jejíž osu tvoří dosud čtyři vydané sborníky Acta archaeologica Opaviensia. První z nich přinesl v roce 2004 příspěvky z 21. pracovního setkání k otázkám neolitu a eneolitu našich zemí, které se konalo v Hradci nad Moravicí, druhý shrnul výstupy z 18. sympozia o starší době bronzové v českých zemích a na Slovensku uskutečněného v Opavě. Poslední dva svazky byly věnovány opavským konferencím „Muž a žena v pohřebním ritu“ a „Druhotné zásahy v hrobech“. „Vyšlo také několik dalších publikací, např. v roce 2009 monograficky vydaná diplomová práce Zuzany Loskotové Hrnčířské pece z doby římské ze Slezska nebo naposledy dva díly studijních materiálů k již citovanému projektu OPVK Inovace studijního programu 7105 Historické vědy na Slezské univerzitě. Tři knižní tituly jsou v současné době v tisku,“ netají vedoucí ÚA. Přesto jeho informace můžeme na tomto místě doplnit zmínkou o archeologickém sborníku, který byl vydán k jeho šedesátinám.

ÚA výsledky své výzkumné činnosti představuje i populárně. Např. přímo v budově rektorátu je v současné době instalována prezentace „Na trase krakovského silicitu Oderskou branou“ o výzkumu sídelního mikroregionu nejstarších zemědělců ze závěru 6. tisíciletí př. n. l. v okolí dnešní Studénky, v Evropě ojedinělého svou specializací na redistribuci kamenné suroviny. Společně s vedoucím ÚA ji realizovali doktorandi Mgr. Kateřina Papáková a Mgr. Petr Rataj. „Při prohlídce si na postery můžete posvítit, ba dokonce to udělat přímo musíte, protože ve vestibulu v přízemí je na důkladnější čtení doprovodných textů k obrazovému materiálu poměrně šero,“ uzavírá s úsměvem doc. V. Janák.