Co: výstava obrazů-dřevěných reliéfů Svatoslava Böhma
Anotace: Krnovský tvůrce je už řadu let mnohostrannou výtvarnou osobností, jejíž význam vysoce překračuje hranice regionu. Slezská univerzita s ním spolupracuje prakticky od svých počátků, a přestože výsledky těchto kontaktů výstava nepředstaví, zasvěcený návštěvník si je znovu intenzivně uvědomí.
Kde: Dům umění, Pekařská 12, Opava
Kdy: 18. července - 27. srpna 2014

VÍCE

Především dva umělci se zapsali do historie Slezské univerzity (SU) jako ti, kdo vtiskli mladé instituci výraznou výtvarnou symboliku. Tvorbu akademického sochaře Zdeňka Kolářského (1931), autora znaku, rektorských insignií a medailí SU, představila v Opavě výstava z jeho rozsáhlé tvorby zařazená do bohatého programu akcí konaných k 10. výročí existence naší školy. V prostorách výstavní budovy Slezského zemského muzea trvala od podzimu 2001 do jara 2002. Při vernisáži byl autor oceněn „svou“ Zlatou medailí SU, která získala trvalé místo v Kabinetu mincí a medailí Z. Kolářského v Městském muzeu Lanškroun.

Druhým z výtvarníků, jež si na SU jistě uchováme v trvalé paměti, je Svatoslav Böhm (1934). V únoru osmdesátiletý autor si letošní životní jubileum připomněl nejprve výstavou v Krnově, při níž dal pozoruhodný prostor i výsledkům spolupráce se SU. Někdejší externí pedagog Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty MgA. Emanuel Křenek (1932), dlouhé roky působící v činohře Slezského divadla, inicioval vydání knihy Ohlédnutí, která při jubileu Böhmovo dílo bilancuje. A je tomu už několik let, kdy SU poprvé projevila snahu o jeho opavskou prezentaci.

Původní myšlenka, aby se taková prezentace stala součástí připomínky 20. výročí SU, nebyla, žel, ze strany Opavské kulturní organizace pochopena. Jak je dobré, že se teď postoj tohoto subjektu změnil! Nepůjde sice o výstavu průřezovou, tedy napříč celou uměleckou produkcí S. Böhma, nicméně i čin v podobě představení vrcholné části jeho volné tvorby si zasluhuje pozornost. Obrazy-dřevěné reliéfy, k nimž se tvůrce po těžké ztrátě svého díla, jež z jeho krnovského ateliéru v roce 1997 vyplavila krutá povodeň, vrátil, vypovídají o nevyčerpatelné invenci, věrné lásce k materiálu, která se zrodila při návštěvě varhanářské firmy Rieger-Kloss už v šedesátých letech, ale také neutuchající touze dál toto životní téma novými „opusy“ sice bez velkého patosu, zato vždy s náležitou dávkou pokory oslavovat.

Hluboký vhled do tvůrčího procesu a dialog se dřevem, k němuž přilnul tak, že dovede často odmítavou reakci dřevěné desky předvídat, odtajnil teprve nedávno umělcův deník. „Je to někdy tvrdý konflikt, dřevo se brání, je odolné,“ přiznává S. Böhm. „Ale usiluji pokaždé o to, aby tvůrčí proces nesl znaky vzájemného rozhovoru a aby tomu odpovídal též výsledek,“ dodává při zamyšlení nad volnou tvorbou.

Vedle této části Böhmova díla se žádá upozornit na autorův niterný vztah k literatuře, který cizelovaly roky plodné spolupráce s Drahomírem Šajtarem (1922-2009), jíž se dostalo volného pokračování podílem na obrazu knižní produkce Ústavu bohemistiky a knihovnictví (ÚBK) Filozoficko-přírodovědecké fakulty SU, jehož kontury byly vytvořeny v době, kdy ho vedl Jiří Urbanec (1932). Otisk umělcova rukopisu, z něhož vyjadřuje úcta k písmu jako k prostředku literární i výtvarné komunikace, je na něm nesmazatelný. (S. Böhm ale tvůrčím způsobem komunikoval rovněž s dalšími vědecko-pedagogickými pracovníky ÚBK.)

Co je potřeba sdělit závěrem? Přestože se oba zmiňovaní umělci nikdy osobně nesetkali, se vzácným taktem se už od prvních samostatných kontaktů se SU ctí a respektují. Není žádnou náhodou, že motiv loga vytvořeného S. Böhmem k desetiletí vysokého učení v Opavě a v Karviné použil Z. Kolářský i v návrhu dosud poslední medaile pro SU Silesia docta et culta, realizované v loňském roce. Stejně tak v řadě rozhovorů publikovaných též v univerzitních médiích nešetřil S. Böhm uznáním na adresu sochaře a medailéra, jenž se ze vztahu k SU naposledy vyznal výstavou v rodném Kostelci nad Orlicí v květnu a červnu tohoto roku.

Už více než 55 let žije rodák ze Žďáru nad Sázavou v Krnově, přesto nikdy nepřestal sledovat aktuální trendy našeho výtvarného umění a v roce 1967 je sám jako spoluzakladatel Klubu konkretistů dokonce ovlivnil a poznamenal. „Patřím ke generaci, jež po celý život prodělávala mezní osudové společenské zvraty. Listopad 1989 je snad pro mě tou poslední. Umožnil mi pokorný návrat k tomu, z čeho jsem kdysi vyšel,“ bilancuje S. Böhm. Ruce v klín ale neskládá. „Doba svobodného vyjadřování, byť mi v podobě povodně přinesla i zničení veškerého předchozího díla, stále živí mou pracovní posedlost,“ netají.