Část fotografického díla Zdeňka Stuchlíka je teď Opavanům denně na očích. Při cestách novým trolejbusem.

OPAVA - Úplně novou zkušeností pro prof. RNDr. Zdeňka Stuchlíka, CSc., i pro Městský dopravní podnik Opava je „pojízdná“ galerie fotografického díla, která bude až do počátku příštího roku projíždět městem. Vernisáž výstavy „Skryté osudy“ v novém trolejbusu č. 307 přilákala 27. listopadu na Dolní nám. řadu osobností, ale i nedočkavých cestujících.

Trolejbus nazvaný „městobus“ při sice nikam nevyjel, jinak tomu ovšem bude už v dalších dnech, kdy možná zláká ke svezení též ty, kdo vlastně zrovna ani příliš nikam jet nechtějí. Jak potvrdil tiskový mluvčí Městského dopravního podniku Opava (MDPO) Mgr. Jaromír Šimánek, ve více než stoleté historii opavské hromadné dopravy se jedná o historický okamžik. „Přicházíme s něčím, co tu dosud nebylo,“ uvedl a popřál trolejbusu a výstavě v něm instalované, podobně jako po něm ředitel MDPO Ing. Radek Filipczyk a primátor města Bc. Martin Víteček, mnoho šťastných kilometrů a zvídavých pasažérů.

Hlavní slovo však samozřejmě patřilo protagonistovi setkání, jemuž záhy v podvečerní tmě vévodil rozsvícený trolejbus, Z. Stuchlíkovi. „Tuto výstavu považuji za pouhý krok k další spolupráci naší univerzitní součásti s městem,“ řekl děkan Filozoficko-přírodovědecké fakulty (FPF) Slezské univerzity. Na adresu vystavených děl vysvětlil záměr prezentovat tentokrát před opavským publikem výhradně tvorbu, která vzniká na jeho cestách po světě a snaží se přiblížit jejich atmosféru na zachycení osudů lidí navštívených zemí. „Abych byl upřímný, těžiště mé tvorby dnes spočívá v abstraktním vyjádření, nicméně pro tyto účely jsem volil zcela odlišnou tematiku. S výjimkou jednoho snímku z Prahy nezachycuje českou, tedy ani opavskou realitu, ale pokud jde o představení mého pohledu na Opavu a život jejích obyvatel, věřím, že k němu bude jiná příležitost,“ konstatoval Z. Stuchlík.

Profesí fyzik a vedoucí činitel i v zahraničí dobře známé opavské Relativistic Astrophysics Group (RAG) pořádající věhlasné workshopy RAGtime se k premiérovému vystavení svých fotografií nechal po dlouhém váhání přemluvit po únorovém pobytu v Bergenské laboratoři počítačové fyziky v roce 2002, kdy je za pomoci dlouholetého tajemníka Institutu tvůrčí fotografie FPF Vojtěcha Bartka představil v budově fakulty na Bezručově nám. v Opavě. Od poloviny května 2002 pak práce vzniklé v Norsku instaloval nedaleko od míst, kde začala svou pouť s cestujícím divákem „pojízdná galerie“, tedy v tehdejším Univerzitním klubu - čajovně Bludný kámen na Dolním náměstí. A soubor nazvaný Bergenské imprese se stal pro propojení přírody s denní životní skutečností hned napoprvé objevem.

Od té doby urazil Z. Stuchlík dlouhou tvůrčí cestu a jeho dílo je ceněno především pro úzké propojení vědy a umění. S astrofyzikou nahlédl i na jižní polokouli (Rio de Janeiro, 2003) a do Nepálu (2006), důvěrně poznal Terst a Oxford a fotografoval i v Norimberku, v Paříži, v Kodani, v Berlíně či v Kolíně nad Rýnem. Vedle Opavy (naposledy vloni v Domě umění) vystavoval v rodné Karviné, v Ostravě, ale též např. v Oxfordu či ve Vilniusu u příležitosti vstupu naší země a Litvy do Evropské unie. Ostravská univerzita vydala v roce 2007 jeho monografii Hledání souvislostí (text prof. PhDr. Svatava Urbanová, CSc.).

Názorově mimořádně otevřené zůstávají jeho úvahy o vztahu vědy a umění, jejichž teze lze vyčíst také z názvů výstav (Metamorfózy, Tušení souvislostí, Tušení souladu). „Věda a umění jsou dvě paralelní cesty člověka k pochopení světa. Umění bez rozumu a věda bez citu nemají smysl,“ vyznává Z. Stuchlík a s touto myšlenkou přistupuje za spolupráce s evropskými a světovými vědci i k hledání odpovědí na otázky o hmotě, nitru a splynutí neutronových hvězd, které si lidstvo klade už od 11. století, kdy poprvé zpozorovalo explozi supernovy. „Věrný základním fyzikálním a filozofickým kategoriím prostoru, času, světla a pohybu je ve své tvorbě přitahován uměleckým přístupem, v němž uplatňuje symboličnost, snovost a imaginaci,“ napsala S. Urbanová.

Stuchlíkovo dílo vyvolává někdy až netušené imprese. Dvě z nich jsme krátce po oficiálním zahájení výstavy „Skryté osudy“ od účastníků vernisáže zachytili.

„Večery jsou už temné, ale nálada je předsváteční. Na opavském Horním náměstí se lidé ohřívají punčem a se zájmem sledují dělníky, jak montují scénu pro předvánoční hudební produkce. Stromeček již těší jejich oči. Rodiči přišli s dětmi a kočárky. Na všech je vidět pocit očekávání. Na Dolním náměstí stojí trolejbus vedle něj velká fronta lidi, kteří se chtějí duchovně obohatit. Čekají na výstavu fotografií Zdeňka Stuchlíka. I když není nejlépe nasvícena, po jejím zhlédnutí zůstává příjemný dojem. Výtvarné práce nepostrádají profesionální cítění, oplývají hrou světla a půvabem linií. Chci poděkovat prof. Stuchlíkovi za příjemný večer,“ svěřila se Leonora Makarova z Moskvy, manželka na Slezské univerzitě hostujícího profesora Vladimira I. Averbucha, DrSc., z Matematického ústavu.

„Ať mi, prosím, pan fotograf promine, že se jako příznivec městské hromadné dopravy vrátím zpět. Nebylo mi ještě moc, ale pamatuji si živě na dubnové dny roku 1956, kdy v Opavě skončily tramvaje. Podobně mimořádným je pro dnešek. Nový trolejbus a v něm takové dílo, které se dá prohlížet a obdivovat při celé cestě z jedné konečné na druhou. V mém případě těch cest bude určitě víc,“ prozradil muž, který si nepřál být jmenován. Promíjíme mu to.