Na divadelním festivalu Hobblík 2015 v Hodoníně, konaném 20. – 21. března, získal soubor studentů II. ročníku oboru Kulturní dramaturgie hned dvě významná ocenění: za herecký výkon v roli Benjyho v inscenaci Bejrútský nářez bylo uděleno čestné uznání Jakubu Plaskurovi a inscenace dostala doporučení k účasti na festivalu Mladá scéna 2015 v Ústí nad Orlicí.

OPAVA, HODONÍN – Když se 17. prosince 2014 ve Staré Aréně v Ostravě odehrála světová premiéra jednoaktovky amerického dramatika Israela Horovitze Bejrútský nářez, hned se vědělo, že světlo světa spatřilo představení s velkými ambicemi. Hru nastudoval THeatr Ludem Ostrava ve spolupráci se studenty II. ročníku oboru Kulturní dramaturgie se zaměřením na divadlo Slezské univerzity v Opavě. Režie se ujaly absolventky Kulturní dramaturgie Gabriela Krečmerová a Pavla Masaříková a k realizaci se připojili prakticky všichni posluchači druhého ročníku.

Následovaly dvě neméně úspěšné ostravské reprízy a cesta do Hodonína.

„Vyjeli jsme s kůží na trh, poprvé za hranice Moravskoslezského kraje, a to na XIII. Divadelní přehlídku Hobblík & Mumraj! do Hodonína,“ říká za studentské divadelníky Kristýna Plešková a pokračuje: „Zde drama, které diváky zasálo svým příběhem, především svou aktuálností, protože podobné příběhy nás dnes a denně obklopují, zaujalo natolik, že do Opavy putovaly hned dvě významná ocenění.“

 

„Z festivalu si Bejrútský nářez odvezl doporučení na Mladou scénu v Ústí nad Orlicí. A Jakub Plaskura získal za svůj herecký výkon v roli Benjyho čestné uznání,“ zdůrazňuje studentka kulturní dramaturgie s tím, že porota docenila především herecké výkony studentů, silnou tématiku inscenace, ale též její scénografické pojetí. Hra zasáhla přímo u srdce také festivalové diváky.

Na jevišti se postupně odvíjí příběh čtyř dvacetiletých studentů, kteří se náhodou setkávají v bejrútském hotelovém pokoji 616 někdy v roce 2006. Ve chvíli, kdy je právě město bombardováno. Čtyři odlišné charaktery, smrt téměř na prahu pokoje, a to vše jen díky libanonsko-izraelské válce. Hra je protkána tématem, které má i dnes velmi aktuální přesah. Spor muslimské dívky Nasy a židovského chlapce Benjyho nahání husí kůži, zvláště když se situace z pokoje přesunete na videa, která téměř denně zaplavují internet, ve zprávách o zbytečných obětech válečného běsnění.

Opavští studenti si svůj první výrazný úspěch skutečně užívají a už se chystají na další reprízy, které proběhnout v dubnu v Opavě a to 21. dubna v rámci festivalu Další břehy a 28. dubna v rámci divadelního dne Opavského Majálesu.

Jak vidí účast na Hobblíku studenti?
Byli jsme tam necelých 24 hodin, ale zážitků je na tak krátkou dobu poměrně dost. V první řadě je určitě třeba vypíchnout přístup organizátorů akce, protože pro ně nebylo prakticky nic problémem. I když se našly drobnosti, které jsme neměli napsány v požadavcích, vždy ochotně pomohli. Stačili jsme shlédnout během našeho působení na festivalu další tři vystoupení více či méně povedené, ale důležitým aspektem je, že to všechny účinkující i přihlížející více či méně bavilo. Pořád se něco dělo, byli jsme chvílemi jako Alenky v říši divů. Kvitovali jsme s povděkem, že jsme stihli alespoň zajít na večeři, protože jsme nechtěli přijít o večerní vystoupení a poté jsme ještě zkoušeli. Nevím, jestli někdo z nás zkoušel někdy tak pozdě. Nicméně jsme skončili zhruba hodinu před půlnocí.

Kaňkou festivalu určitě bylo, že noc pro nás rozhodně nebyla synonymem odpočinku. Hráli jsme až poslední den této akce a mnohé soubory onu noc braly ve stylu „Vyhodíme si z kopýtka.“, takže se zpívalo, pilo a halekalo do brzkých ranních hodin. V kombinaci s logickou nervozitou jsme každý spali asi dvě až tři hodiny. Budíček začal pomyslně plnit službu v 6.30, ale to už stejně většina z nás byla vzhůru. Pak to šlo velmi rychle. Nachystat světla, hudbu, upravit hlediště k naší spokojenosti, sníst skromnou snídani na stojáka, převléct se a jít na věc.

Atmosféru z hlediště už jsme při hraní každý z nás zažili poněkud více elektrizující. Diváci byli jako opaření, v drtivé většině je zřejmě překvapila vážnost, kterou se Bejrútský nářez prezentuje. Ostatní zase asi dostala do kolen ponurá atmosféra. Dohráli jsme a žádný potlesk dlouhé vteřiny nepřicházel. Začali jsme být nervózní, ale vše se v dobré obrátilo. Odměna pro každého herce nakonec přišla a s očekáváním jsme se chvíli po skončení přesunuli na rozborový seminář, jenž nám dal mnoho rad, co ještě můžeme zlepšit, ale také přišla poměrně velká vlna pochval, za což jsme byli všichni moc rádi. Vyznamenání ještě přišlo venku před kulturním domem, kde jsme stáli s Matějem Keberlem, přišly k nám dvě starší dámy, děkovaly nám a přály další úspěchy. Přitom se nezapomněly zmínit, že utíkají z toho představení po nás, že se moc nepovedlo. Není krásný pocit, že tak náročný divák vydržel na celém Bejrútu? Snad to tedy nebude konečná a ukážeme i v Ústí nad Orlicí, co v nás je. Hobblík a Mumraj jsou za námi, dalším výzvám se stavíme čelem!

Jakub Plaskura a kolektiv