Univerzita hostila konferenci věnovanou mírovým kongresům a konferencím ve středověké Evropě

OPAVA – Problematika mírových kongresů a konferenci v širokém rámci a teritoriálním záběru, a to od poloviny 17. do druhé poloviny 20. století. To bylo hlavní téma mezinárodní konference, kterou hostila Slezská univerzita ve dnech 14. a 15. října 2015 u příležitosti 200. výročí konání Vídeňského kongresu a 195. výročí Opavského kongresu.

Pořadatelem bylo Výzkumné centrum pro kulturní dějiny Slezska a střední Evropy Filozoficko-přírodovědecké fakulty ve spolupráci s Ústavem středoevropských studií Fakulty veřejných politik Slezské univerzity v Opavě. Konference byla pořádána v rámci řešení projektu IP SU v Opavě na rok 2015 Internacionalizace a interdisciplinarita výzkumných center se zaměřením na kulturní dějiny. Mimo jiné i díky podpoře tohoto projektu se mohli k zúčastnit odborníci ze zemí Visegrádské čtyřky, tedy nejen z České republiky, ale také z Maďarska, Slovenska a Polska.

Jednotlivá vystoupení se dotkla rozhovorů o ukončení třicetileté války probíhajících v německých městech Münsteru a Osnabrücku završených tzv. westfálským mírem v roce 1648, zmíněna byla problematika utrechtského míru vedoucího v roce 1713 – spolu s mírem rastattským v roce 1714 – k ukončení  dlouhé války o tzv. španělské dědictví mezi Francií  a Velkou Británií, habsburskou monarchií a jejich spojenci.

Velké pozornosti se pochopitelně těšila jednání vídeňského kongresu z roku 1814-15 vedoucí k novému uspořádání Evropy a zejména Německa po napoleonských válkách. Z následných schůzek rozhodujících mocnářů zemí tzv. Svaté aliance, byl vcelku přirozeně největší zájem věnován Opavskému kongresu z roku 1820, jednajícímu o možnostech intervence proti revolucím v Neapolsku, Španělsku a Portugalsku.

Účastníci konference měli možnost prohlédnout si přímo v Opavě některá místa spjatá s Opavským kongresem. Navštívili budovu Zemského archivu, kdysi zemského neboli konventního domu, v němž v roce 1820 pobýval rakouský císař František I., jejich zájmu neunikla budova divadla poskytujícího účastníkům kongresu potřebné a tolik žádoucí kulturní vyžití, budova tehdejšího Larischova, dnes Blücherova paláce připomenula exkluzivní ubytování ruského cara Alexandra I. Budovy dalších městských paláců, Gastheimbova a Sedlnických, v nichž sídlil pruský král Fridrich Vilém III. a skutečný režisér kongresu, rakouský kancléř kníže Metternich, nepřežily závěrečné dny druhé světové války. To se bohužel týká i mnoha dalších objektů souvisejícím s dva a půl měsíce trvajícím pobytem tolika významných osobností tehdejší Evropy v provinční Opavě.

Z novodobějších diplomatických setkání nemohli účastníci konference opominout berlínský kongres z roku 1878, k jehož výsledkům patřilo uznání nezávislosti nových balkánských států, Srbska, Rumunska a Černé Hory. Vedle pozornosti, věnované jednání versailleské mírové konference, která vytvořila současnou podobu střední Evropy a pařížské konference z roku 1946 směřující k uzavření mírových smluv mezi státy protihitlerovské koalice a satelity nacistického Německa se interes účastníků dotkl rovněž složitých a komplikovaných jednání směřujících k ukončení obou etap války ve Vietnamu.

V jednotlivých příspěvcích a následné diskusi nešlo ani zdaleka o to, podat nějaký podrobný a popisný obraz jednotlivých kongresů a konferencí. Účastníci si všímali obecných a globálních cílů reprezentovaných zpravidla hlavními mocnostmi, ale neopominuli ani projevy speciálních a mnohdy i lokálních zájmů prosazovaných vedlejšími aktéry, často představiteli menších evropských zemí. U problematiky opavského kongresu byl učiněn pokus o zprostředkování pohledu na opavský pobyt na základě osobních deníků císaře Františka I., u vídeňského kongresu bylo obsáhle využito korespondence a pamětí předního a velmi kontroverzního francouzského ministra Talleyranda.

Zejména v diskusích byl dán prostor úvahám o cílech jednotlivých kongresů a jejich naplnění. Nezřídka se prezentované poznatky dostaly do nesouladu s dosud obecně tradovanými názory a stanovisky. Tak tomu bylo např. při hodnocení postoje koloniálních mocností k příslušníkům tzv. barbarských etnik Afriky a Ameriky a role, jakou ve vývoji těchto postojů sehrávaly zájmy panovníka a církve v rozporu se zájmy latifundistů neštítících se prosazovat a využívat ani otroctví. Řadu nových pohledů na osobnost Františka i. přinesl rozbor jeho osobních deníků. K hlubšímu zamyšlení nepochybně vedly úvahy nad rolí liberalismu v konfrontaci s nacionalismy východního typu navazujícími na období jara národů v roce 1848. Stejně tomu bylo i v případech srovnávání tradičních odsudků metternichovského absolutismu jako policejního státu charakterizovaného censurou a rozsáhlým špehováním včetně otvírání korespondence v tzv. „černých kabinetech“ se současným odposloucháváním všech všemi, bez ohledu zda jde o potenciální soupeře či spojence. Pozornosti by si bezpochyby zasloužily i postřehy komparující cíle a metody Svaté aliance s cíli a metodami tzv. Brežněvovy doktríny z minulého století.

Konference nepochybně přinesla řadu nových poznatků, ale otevřela i množství témat, kterými bude nutno se v záběru široké mezinárodní spolupráce i nadále zabývat. Je dobře, že část příspěvků bude otištěna v časopise Central European Papers vydávaném Ústavem středoevropských studií Fakulty veřejných politik či v periodiku Acta historica Universitatis Silesianae Opaviensis, redigovaných Ústavem historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity. Nezbývá než konstatovat, že konference může sloužit jako dobrý příklad mezifakultní spolupráce směrované do oblasti vědeckého výzkumu se zapojením zahraničních partnerů.

Autor textu: prof. Rudolf Žáček/Ústav středoevropských studií Fakulty veřejných politik Slezské univerzity v Opavě