OPAVA - Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier, poslankyně Parlamentu ČR Helena Langšádlová a filozof Václav Bělohradský. To jsou tři hlavní osobnosti, které budou na půdě Slezské univerzity v Opavě debatovat o uprchlících a imigrační krizi. Setkání se uskuteční ve středu 11. listopadu a k účasti na diskusním fóru zve Slezská univerzita studenty i veřejnost.

Od 11:30 hod zve do auly rektorátu Slezské univerzity (ul. Na Rybníčku 626/1, Opava) Fakulta veřejných politik studenty i veřejnost k besedě a diskusi s poslankyní Parlamentu ČR, místopředsedkyní výboru pro evropské záležitosti, členkou stálé komise pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny a  předsedkyní podvýboru pro migraci a azylovou politiku Helenou Langšádlovou na téma imigrační krize.

 „V případě, že ti uprchlíci mají právo na azyl, tak s nimi má být vedeno azylové řízení a mají být integrováni, byť i třeba dočasně, do evropské společnosti. V případě, že jsou to ekonomičtí migranti, tak musí být co nejrychleji z Evropy vráceni. Já jsem přesvědčena, že my bychom měli přijímat především rodiny s dětmi a ty nejpronásledovanější skupiny, což jsou například jezídi a křesťané ze Středního východu. Na druhou stranu Evropa je schopná přijmout i nějaké množství například muslimů, pokud to nebude velké množství a budeme mít dostatek prostředků pro to je dobře integrovat do naší společnosti, protože zásadní je, aby ti, kteří přijdou, přijali naše hodnoty a respektovali naše zákony. Já si myslím, že je potřeba i našim partnerům říct, že oni se rozhodli již před desítkami let vlastně přijímat velké množství migrantů z odlišných nábožensko-kulturních prostředí a že naše společnost na to v tuto chvíli není připravena.“

Z besedy s Helenou Langšádlovou v ČRo Plus, 3. listopadu 2015

 

Stejný den v 16 hodin se v přednáškovém sále H3 areálu Hradecká ulice 17 uskuteční druhá debata na téma uprchlíků a imigrační krize, a to s ministrem pro lidská práva Jiřím Dienstbierem a filozofem Václavem Bělohradským. Záštitu nad debatou převzal rektor Slezské univerzity Pavel Tuleja.

Evropa čelí největší migrační vlně od konce 2. světové války. Je to pro Evropu šance, nebo hrozba? Je strach z uprchlíků oprávněný? Jak na situaci reagují média a je jejich pohled objektivní? To jsou jen některé z otázek, na než bude hledat spolu s hosty odpovědi moderátor doc. Miroslav Zelinský z oddělení Audiovizuální tvorby.

Uprchlíka definuje Úmluva OSN o právním postavení uprchlíků z roku 1951 „jako člověka, který má opodstatněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo politickému přesvědčení“. O azyl může požádat každý, kdo o sobě tvrdí, že je uprchlík a žádá mezinárodní ochranu, ale ne každý žadatel o azyl je uznán uprchlíkem – na tento status neexistuje právní nárok a rozhoduje se o něm na základě vnitrostátní právní úpravy.

Podle odhadů UNHCR tvoří ekonomičtí migranti zhruba 40 % příchozích, kteří v posledním roce zamířili do Evropy. Přibližně 60 % ze všech pak ale tvoří žadatelé o azyl, kteří na základě zmíněné Úmluvy odpovídají statutu uprchlíků.

Odkud jsou lidé, kteří žádají v Evropě o azyl?
Podle Eurostatu pocházelo nejvíce žadatelů o azyl z následujících zemí (procenta vyjadřují podíl z celkového počtu žádostí): Sýrie (20%), Afghánistán (7%), Kosovo (6%), Eritrea (6%) a Srbsko (5%). Syřanů, kteří utíkají ze země postižené válkou, bylo v minulém roce ze všech žadatelů nejvíc – něco přes 122 tisíc osob. Z Afghánistánu zase utíkají zejména lidé, kteří v minulých 15 letech pracovali pro mezinárodní společenství a kterým nyní při postupném návratu Tálibánu k moci hrozí pronásledování. Z Eritrey utíkají uprchlíci před režimem – od roku 1993 se tam nekonaly demokratické volby a služba v armádě (povinná pro ženy i muže) může být nařízena na libovolně dlouhou dobu. Bývalé země Jugoslávie jsou Evropskou unií považovány za bezpečné a žádosti jejich obyvatel o azyl nebývají úspěšné.

Kolik uprchlíků míří do České republiky?
V minulém roce požádalo podle  statistiky Ministerstva v ČR o azyl celkem 1 156 osob, z toho byl azyl udělen 82 osobám a celkem 294 osob dostalo tzv. doplňkovou ochranu (možnost setrvat v ČR po dobu 1–3 let, dokud nepominou důvody žádosti o azyl). V obou kategoriích dominovaly osoby z Ukrajiny (25 osob získalo azyl, 119 doplňkovou ochranu), následovali Syřané (1 osoba získala azyl, 71 doplňkovou ochranu). Pro letošní rok nejsou konečná čísla k dispozici, viditelný je ovšem jen mírný nárůst počtu žádostí o azyl, většina žadatelů je opět z Ukrajiny, následují Kubánci, Syřané a Vietnamci.

Je současný počet žadatelů o azyl v historii České republiky něčím výjimečným?
Ne, není. Naopak, nejedná se ani zdaleka o největší počet žadatelů o azyl v novodobé historii Česka. Zejména v průběhu 90. let žádalo v České republice o azyl velké množství občanů z bývalé Jugoslávie, přičemž jim bylo uděleno převážně tzv. dočasné útočiště, aby zde mohli zůstat po dobu trvání válečného konfliktu. Po jeho skončení se většina uprchlíků vrátila domů (v případě konfliktu v Kosovu se zpět vrátilo 903 osob z celkových 1 034, kteří zde získali dočasné útočiště). Významnější počty žadatelů z jiných zemí se pak objevily mezi lety 1998–2000, kdy v ČR požádalo o azyl celkově něco přes čtyři tisíce osob z Afghánistánu, azyl během těchto tří let získalo celkem 57 žadatelů. Nejvýznamnější počet žadatelů o azyl u nás se objevil mezi lety 2003 a 2004, kdy zde žádalo o ochranu 15 856 z Kavkazské oblasti. Azyl získalo 1 až 2 % všech žadatelů.