PRAHA, OPAVA - V budově Akademie věd ČR na Národní třídě 3 v Praze, v sále č. 206 zazněl v sobotu 26. listopadu 2016 název Filozoficko- přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě opakovaně a vždy ve spojitosti s jménem děkana prof. RNDr. Zdeňka Stuchlíka, CSc.

Česká astronomická společnost mu v tento den slavnostně udělila čestnou Kopalovu přednášku za rok 2016. To de facto znamená, že profesor Stuchlík získal ocenění, které je natolik významné a respektované, že jeho nositele lze v tuzemsku označit titulem astrofyzik roku 2016. Prestižní cenu mu vědci udělili za jeho současné významné výsledky dosažené v oboru relativistické astrofyziky a kosmologie. Laudatio přednesl prof. RNDr. Petr Kulhánek, CSc. (viz níže), cenu předal předseda České astronomické společnosti Ing. Jan Vondrák, DrSc., Dr.hc.

Zdeněk Stuchlík před stovkou přítomných přednesl přednášku nazvanou Bránové superspinary a černé díry jako energetické zdroje v chladnoucím vesmíru. Ve své přednášce prof. Stuchlík poprvé představil odborné veřejnosti výsledky svých aktuálních výzkumů (některé byly právě v listopadu 2016 publikovány ve Physical Review D, další jsou v práci připravované k publikaci), na nichž se podílejí jeho kolegové Martin Blaschke a Jan Schee. Tyto práce se zabývají fyzikálními procesy v blízkosti bránových (tj. vícedimenzionálních) černých děr a superspinarů. Ukázalo se, že existuje speciální třída „těžebních“ superspinarů, nazvaná tak proto, že umožňuje takřka neomezené získávání energie prostřednictvím tzv. kvazigeodetických  akrečních procesů. Takové „perpetuum mobile“ má pochopitelně fyzikálně daná omezení na použitelnost, nicméně by mohlo být významným zdrojem energie pro vyspělé civilizace existující v daleké budoucnosti věčně chladnoucího vesmíru dominovaného temnou energií.
Letos se Kopalova přednáška udělovala již podesáté a pro úplnost nutno podotknout, že profesor Stuchlík tuto cenu získal jako jeden z mála mimopražských astrofyziků.  Připomeňme rovněž, že Kopalovu přednášku (podle numerického  matematika  a astronoma  prof.  RNDr.  Zdeňka  Kopala, DSc. (1914 -1993)  zřídila Česká astronomická společnost v roce 2007. Je udělována českým astronomům /astronomkám za významné vědecké výsledky dosažené v několika posledních letech a uveřejněné ve světovém vědeckém tisku. Poprvé byla udělena v roce 2007, tedy v roce devadesátého výročí založení České astronomické společnosti.

Kolegové z oboru ocenili výjimečnou publikační činnost Zdeňka Stuchlíka. Na stránkách České astronomické společnosti se můžete dočíst, že podle databáze ADS Zdeněk Stuchlík publikoval až dosud 136 prací v recenzovaných mezinárodních časopisech, které zatím získaly 2 430 citací a jeho Hirschův index dosáhl čísla H = 28. Přitom přesně polovinu prací (68, z toho 26 jako první autor) uveřejnil od r. 2011 do jara 2016, což je naprosto nevídaná aktuální produktivita. (K dnešnímu dni jeho bibliometrie na nejužívanější světové databázi WoS dává tyto údaje: 154 prací, 2561 citací, Hirschův index H = 31). Jeho nejvíce citované práce se týkají podkladů pro vědecké parametry družice LOFT, kvaziperiodických oscilací mikrokvasarů jako fyzikálních testů hvězdných černých děr, vlastností Schwarzchildových-(anti) de Sitterových prostoročasů, optických jevů i orbitálních resonancí částic v poli kolem Kerrových černých děr a nahých singularit, a také keplerovských disků obíhajících kolem Kerrových superspinarů.  Profesor Stuchlík i jeho odchovanci publikují v prestižních časopisech jako je Phys. Rev. D,  Astrophys. J., Astronomy & Astrophysics, General Relativity and Gravitation, Monthly Notices of Royal Astronomical Society, Classical & Quantum Gravity atd.

Profesor Stuchlík se celý život zabývá relativistickou astrofyzikou a kosmologií, včetně problematiky povahy skryté látky (dark matter) a skryté energie (dark energy). Spolu se svými mladšími spolupracovníky se zabývá také chováním hmoty v nejexotičtějších podmínkách silné gravitace v okolí černých děr a neutronových hvězd. Jeho Ústav fyziky FPF SU  v Opavě se zapojil do přípravy specifikace celoevropského projektu LOFT (Large Observatory For x-ray Timing), který se věnuje studiu rentgenového záření poblíž horizontu událostí černých děr. Družice LOFT by měla odstartovat během 20. let tohoto století.

Zdeněk Stuchlík se narodil 19. srpna 1950 v Karviné. Vystudoval fyziku na matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze a postgraduálně teoretickou fyziku tamtéž. V r. 1988 získal na MFF UK vědeckou hodnost CSc. Od r. 1974 do r. 1990 působil na katedře fyziky VŠB v Ostravě-Porubě. Po převratu přešel již v r. 1990 na nově zakládanou Slezskou univerzitu v Opavě. V r. 1991 se konečně mohl habilitovat v oboru matematická fyzika na MFF UK a současně se stal vedoucím Ústavu fyziky Filozoficko - přírodovědecké fakulty, kde působí dosud.  V  r.  2000  byl  jmenován profesorem v oboru teoretická fyzika (MFF UK). Na Slezské univerzitě působil jako pověřený rektor v době jejího ustanovování a posléze jako prorektor pro vědu a výzkum. Několikrát byl zvolen děkanem fakulty a tuto funkci zastává s přestávkami také nyní (již počtvrté). Prof. Stuchlík vybudoval své pracoviště doslova na zelené louce. Vychoval postupně řadu absolventů magisterského a doktorského studia, z nichž řada se už, podobně jako on sám, stala členy Mezinárodní astronomické unie. Podařilo se mu zřídit Centrum teoretické astrofyziky a Centrum experimentální jaderné astrofyziky a fyziky a přitáhnout do Opavy významné přednášející z celé Evropy i světa.

(Podle podkladů Dr. Jiřího Grygara a Pavla Suchana
zpracovala Zuzana Urbánková/Centrum multimediální tvorby)

 

Laudatio přednesl prof. RNDr. Petr Kulhánek, CSc.

Mou milou úlohou se stalo představit Vám v krátkosti osobnost profesora Stuchlíka, který
nejen vynikajícím odborníkem v oblasti relativistické astrofyziky, ale i bytostí, která v sobě
ukrývá mnoho řemesel. Je skvělým učitelem, popularizátorem, umělcem a budovatelem.
Promiňte mi to ošklivé slovo zavánějící pohnutou minulostí naší země, ale myslím, že je
v tomto případě na místě a ještě se k němu vrátím.
Nejprve mi dovolte, abych se zastavil u vědecké činnosti profesora Stuchlíka. Zdeněk
Stuchlík vystudoval na MFF UK fyziku a poté ještě teoretickou fyziku. Jeho doménou je
obecná relativita, která jako jediná teorie gravitace neselhává ani v extrémních podmínkách
okolí černých děr. A právě jim je věnována většina prací laureáta Kopalovy přednášky pro rok
2016. U většiny vědců publikační činnost s mírně rostoucím věkem prudce poklesá. U Zdeňka
Stuchlíka je tomu přesně naopak. V posledních pěti letech publikoval neuvěřitelných 68 prací
v renomovaných časopisech a u 26 z nich je prvním autorem. Hlavním tématem prací je
chování částic v okolí rotujících černých děr, problematika geneze kvaziperiodických oscilací
vznikajících v akrečních discích kolem černých děr, ale i širší problematika vlastností
časoprostoru vesmíru jako celku. V posledních letech se Zdeněk Stuchlík také zapojil
do přípravy družice LOFT, která by měla v budoucnosti zkoumat rentgenové záření
v blízkosti horizontu událostí černých děr. Práce zabývající se návrhem parametrů družice
patří k nejcitovanějším článkům laureáta z poslední doby.
A nyní k oné již zmíněné budovatelské činnosti. Do fyzikálního reality naší společnosti vplul
jako čerstvý vítr po revoluci v roce 1989 a byl jednou z vůdčích osobností při zakládání
Slezské univerzity v Opavě, která oficiálně vznikla v roce 1991 a po 25 letech své existence
se stala špičkovým centrem české i světové vědy. Ve vedení univerzity vystřídal profesor
Stuchlík několik vedoucích postů, z počátku byl pověřeným rektorem nové univerzity,
v současnosti je již počtvrté děkanem Filozoficko - přírodovědecké fakulty univerzity. Mnoho
ze studentů univerzity a přímých odchovanců profesora Stuchlíka se stalo vynikajícími
a světově uznávanými odborníky. V Opavě se narodila nová univerzita a ani v nejmenším
nepochybuji, že tato škola přežije své zakladatele a stane se trvalou hodnotou našeho národa.
Profesor Stuchlík se snaží problematiku, kterou se zabývá, přiblížit i laické veřejnosti. Sám
jsem byl přítomen natáčení dvou dílů Kulatého stolu pro televizi NOE a poprvé se stalo, že
pořad nedodržel svou stopáž a výrazně překročil čas daný programovým schématem. Ředitel
televize to poté glosoval slovy: „Přece nestopnu pořad, který diváky baví, telefonují a ptají se.
Modlit se mohou klidně i o něco později.“
Laureát Kopalovy přednášky není jen fyzikem, budovatelem a popularizátorem. Je také
vynikajícím fotografem, který má za sebou celou řadu výstav. Z posledních let bych jmenoval
Metamorfózy z roku 2013, Neurčitý prostor z roku 2015 a současnou výstavu Mezi řádem
a chaosem, která probíhá do konce roku v opavském Domě umění. V roce 2015 měl Zdeněk
Stuchlík i zcela mimořádnou výstavu v jezdícím trolejbuse. Jmenovala se Skryté osudy
a přinesla cestujícím netradiční záběry ze života lidí.
Vynikající polský umělec Jerzy Olek o Zdeňku Stuchlíkovi napsal: „Zdeněk Stuchlík přijímá
svět v jeho úžasné složitosti. Nesnaží se vysvětlit nebo dokonce provizorně uspořádat realitu.
Neusiluje o její zdokonalení. Jeho fotografie představují věrný, nezpracovaný obraz určitých
věcí… Stuchlík nám ukazuje krásu reality, která je nezměrná, jedinečná a nevysvětlitelná.
Dělá svou práci s pokorou a nesnaží se poučovat.“
Myslím, že to platí nejen o umění, ale o celém životě profesora Zdeňka Stuchlíka.