Tentokrát se snímky věnují příběhům ze 40. a 50. let 20. století, konkrétně tématům českých Němců a jejich odsunu po druhé světové válce, osídlování Sudet, znárodnění či politických čistek po Únoru 1948.

OPAVA - „Snímky navazují na série Sami proti zlu, Dějiny na vlastní kůži a Dějiny na vlastní kůži II, které jsme pro portál Moderní dějiny.cz připravili v letech 2012–2014. Opět se na jejich natáčení a postrpodukci výrazně podíleli naši studenti. Snažili jsme se vzpomínky filmově zpracovat tak, aby podpořily emoci, kterou jsme z vyprávěných příběhů od pamětníků cítili. Věřím, že filmy mohou fungovat jako zajímavý iniciační materiál k daným historickým tématům a že mohou pomoci výuku dějepisu na středních školách zatraktivnit,“ vysvětluje vedoucí oddělení audiovizuální tvorby Slezské univerzity Monika Horsáková. Dokumenty jsou mimo jiné zveřejněny na výukovém portále Moderní dějiny.cz, kde si je mohou i s metodickými materiály stáhnout učitelé dějepisu či studenti.

„Vyprávění pamětníka, svědka minulosti, je specifickým školním historickým pramenem, který v tomto případě žákům zprostředkovává filmový snímek. Jeho koncepce a kráká stopáž (mezi 13 a 17 minutami) je vhodná pro přímé využití ve vyučovací hodině dějepisu na základní či střední škole. Ideálně jej učitel může využít jako iniciační a motivační prvek, dokument by měl u žáků probudit zájem o nedávné události, které zásadně ovlivnily životy jejich rodičů i prarodičů. Mohou se alespoň na chvíli vcítit do pocitů a prožitků konkrétního člověka, naslouchat jeho vyprávění a přemýšlet o jeho slovech. Historii tak budou poznávat také v lidské rovině, nikoli jen prostřednictvím faktografických informací z učebnic,“ doplňuje šéfredaktor portálu Moderní dějiny.cz Petr Šimíček, který společně s Jiřím Sovadinou metodické materiály s pracovními listy připravil.

Dokumentární snímky vznikly v rámci projektu SGS/1/2017 s názvem „Filmová dokumentaristická tvorba věnovaná výpovědím pamětníků a digitalizaci regionálních pramenů“ na Filozoficko-přírodovědné fakultě Slezské univerzity v Opavě. Studenti Audiovizuální tvorby přitom natáčejí dál. „Univerzitní projekt věnovaný filmovým medailonům pamětníků pokračuje. V tomto roce tak vznikne dalších pět filmů,“ uzavírá Monika Horsáková.

Antonín Zelenka – Rezignace na optimismus je rezignací na život
Filmový dokument věnovaný příběhu Antonína Zelenky z přelomu 40. a 50. let v Československu. V říjnu 1945 nastoupil do Vojenské letecké akademie v Hradci Králové, kterou úspěšně absolvoval v červnu 1948 v hodnosti poručíka. Záhy byl však pro politickou nespolehlivost propuštěn z armády, v dubnu roku 1949 byl zatčen a v červnu 1949 odsouzen za spolčování proti republice. V letech 1949 až 1954 byl vězněn v pracovních táborech v Jáchymově a v Kladně. Na jaře roku 1954 byl na základě amnestie propuštěn.

ODKAZ NA DOKUMENT

 

Familie Korbel – Příběh z druhé strany
Filmový dokument líčí příběh sourozenců Korbelových a jejich rodičů na sklonku II. světové války a po jejím skončení. Snímek otevírá téma v letech komunismu tabuizované a v posledních dekádách silně diskutované a historicky intenzivně zkoumané. Popisuje osudy jedné z rodin českých Němců, která byla v poválečném období vyřazena z odsunu.

ODKAZ NA DOKUMENT

 

Karl Wilhelm Tornow – Jablonec nad Nisou po druhé světové válce
Filmový dokument rozkrývá příběh sudetského Němce Karla Tornowa, truhlářského mistra, který díky zásahu českých lidí zůstal v Československu a nebyl zařazen do poválečného odsunu. V tomto snímku vzpomíná pamětnice Jana Weisová, jejíž rodiče – Jan a Květoslava Ledečtí – se o vyřazení Tornowa z transportu zasadili. Do Jablonce nad Nisou se přistěhovali 1. srpna 1945. Byli obchodníci, a tak si tam zakoupili dům, jehož součástí byl obchod. V domě nebyl v té době žádný použitelný nábytek, obrátili se proto na truhláře Karla Tornowa. Nejen manželství s Češkou, ale i tato zakázka ho zachránila před odsunem.

ODKAZ NA DOKUMENT

 

Emil Bojda – Příběh nežádoucího podnikatele
Snímek otevírá téma nepříliš známé, popisující zásadní proměnu ekonomiky po nástupu komunistů. Josef Bojda v něm vzpomíná na svého otce, který v roce 1933 založil firmu EMBO, zprvu vyrábějící elektrospotřebiče, poté svou výrobu rozšířila o automobily a motocykly. Po první vlně znárodnění se Emil Bojda rozhodl přemístit svou továrnu na Slovensko, kde se v té době ještě neznárodňovalo. V Československu se mezitím čím dál tím častěji objevovaly novinové články, ve kterých se objevovaly zprávy prezentující Emila Bojdu jako podvodníka, lháře a vykořisťovatele svých zaměstnanců. Navíc se o něm často mluvilo jako o kolaborantovi. Bojda se tedy na Slovensku ukryl. Byl na něj vydán zatykač. Na Vánoce znenadání přijel domů a ve svém domě se 10 let se skrýval.

ODKAZ NA DOKUMENT

Rostislav Sochorec – První mrtvý Vítězného února
Filmový dokument je věnován příběhu tatínka pamětníka a důsledkům, které měly jeho postoje a činy na osudy dalších členů rodiny. Rostislav Sochorec byl již před válkou poslancem Národního shromáždění za ČSL. Po válce se do politického života vrátil. jako přísedící Zemského národního výboru v Brně a stal se místopředsedou Jednotného svazu zemědělců. Po volbách v r. 1946 zasedl do parlamentních lavic za ČSL jako poslanec Ústavodárného národního shromáždění ČSR. Přestože požíval poslaneckou imunitu, byl již 23. února 1948 (tedy dva dny před únorovým pučem) přímo z jednání předsednictva Jednotného svazu českých zemědělců odvlečen příslušníky StB do vazby. Obvinění bylo na něj vypracováno až 19. března. 23. března byl z Prahy převezen do věznice v Brně, kde za nevyjasněných okolností zemřel.

ODKAZ NA DOKUMENT