PRAHA, OPAVA - Institut Klinické a Experimentální Medicíny (IKEM) je největší specializované pracoviště v České republice, které se zaměřuje na léčbu kardiovaskulárních chorob, transplantaci orgánů, diabetologii a léčbu poruch metabolismu. Zaměstnává celkem 1700 pracovníků, z toho více než 600 zdravotních sester, které se starají o 315 lůžek ve 4 specializovaných centrech. IKEM se právem řadí mezi největší a nejvýkonnější  transplantační centra jak v České republice, tak i v Evropě.  V roce 2017 zde transplantovali 502 orgánů, což je více než 60% všech transplantací provedených v ČR.

Studentky Slezské univerzity Fakulty veřejných politik v Opavě Ústavu ošetřovatelství Martina Bortlíková a Barbora Kanovníková měly příležitost vidět celý průběh transplantace srdce v IKEMu v Praze.  Po jejím ukončení měly možnost ošetřovat pacienta a sledovat, jak se postupně adaptuje a zlepšuje jeho zdravotní stav. Měly možnost srovnat nemocné srdce a transplantované „nové“ srdce a viděly, jak se postupně naplnilo krví a začalo pracovat, čímž zachránilo život člověka. K transplantaci je zapotřebí dárce a příjemce, oba byli středního věku. Celá transplantace probíhala v nočních hodinách. Lékaři byli na sále od sedmé hodiny večerní, až do druhé hodiny ranní.

 „Na výběrová pracoviště posíláme studenty, kteří mají zájem se dál vzdělávat a pracovat v daném oboru a mají dobrý prospěch. Do IKEMU se běžně studenti nedostanou, osobně mi byla umožněna odborná stáž na tomto pracovišti a paní náměstkyně byla ochotna nám umožnit praxi pro studenty plnit na jejich pracovišti,“ uvedla vedoucí Ústavu ošetřovatelství PhDr. Jana Haluzíková, Ph.D.

Co Vás v IKEMU zaujalo?
Na praxi jsme šly s velkými obavami i očekáváním, že jedeme na špičkové výzkumné pracoviště. Věnovali se nám mnohem více, než na předešlých praxích, snažili se nám toho co nejvíce vštěpit. Vlastně každé ráno, když jsme přišly, tak nám byla přidělena mentorka a ta s námi vše procházela. Na chodbách jsme potkávaly odborníky, které často vidíme například v mediích, a všichni se navzájem s námi zdravili, což podtrhovalo celkovou takovou tu „domáckou“ a příjemnou atmosféru. Překvapilo nás, jak jsou zdejší pracoviště moderně vybavená, měly jsme možnost vidět nejmodernější sály v ČR. Personál se nám snažil předat maximum informací, chovali se k nám zcela profesionálně a rovnocenně. S důvěrou jsme se vždy mohly obrátit na naši mentorku. Dokonce jsme si mohly vybrat, co vše bychom chtěly vidět. Jedním z našich tajných přání bylo, abychom viděly transplantaci a zrovna tohle se nám splnilo hned první den praxe. Po ukončení naší řádné služby jsme tedy zůstaly přítomny na oddělení, jelikož jsme věděly, že se může jednat o jedinečný okamžik být přítomny právě u transplantace srdce a tohle se  nám už nemusí podařit.

Jaké si odnášíte pocity z transplantace srdce?
Je to zvláštní, když je to tělo bez srdce a vidíte prázdný hrudník. A na tácu jsou dvě srdce vedle sebe – jedno nemocné a druhé zdravé, které se následně bude transplantovat.

Co všechno bylo náplní vaší práce?
Byly jsme na ARU a na JIPce. Pomáhaly jsme v terénní ordinaci lékaře, přijímaly jsme pacienty. Naší prací bylo hlavně podávat pacientům po operaci léky, většinou v infuzních pumpách. S mentorkou jsme se podílely na celkové péči o pacienta. Tato péče byla náročná jak po psychické, tak i fyzické stránce.

Ovlivnila Vás praxe nějakým způsobem při výběru budoucího pracoviště?
Ano, budeme přemýšlet, jestli bychom po škole neodešly do Prahy. Dokonce nám i nabízeli, že bychom mohly přímo na ARO, což je pro nás obrovská příležitost.