OPAVA - „Včera jsem nad fotkami seděl do půlnoci,“ odpověděl mi na otázku Jak se daří? MgA. Jakub Kožiál, fotograf, který druhým rokem vede kurz Fotografie a Digitální fotokomory při Univerzitě třetího věku Slezské univerzity v Opavě. V jeho kurzech je více než pět desítek posluchačů. Někteří už do tajů fotografické práce pronikli více, jiní letos teprve začali.

Důvodem jeho noční „pracovní doby„ je výstava. V těchto dnech vrcholí přípravy na výstavu snímků, kterými se jednotliví frekventanti kursu budou prezentovat na veřejnosti. Konkrétně od středy 23. května 2018 to bude v prostoru Obchodního centra Breda&Weinstein v Opavě, v 1. podlaží.

Lektor vybral každému z frekventantů po jednom snímku a sjednotil je tak, aby vytvořily jeden celek. „Každá fotografie byla jiná, stejně jako její autor, navíc i tematicky jsme nechali relativní volnost, a tak jsem včera sedl k počítači a ladil jsem. Samozřejmě ne tak, abych upravil fotku jako takovou, ale spíš šlo o sjednocení rozměrů a podobných věcí,“ pokračuje Jakub s tím, že fotky už jsou v tiskárně, odkud poputují ve formátu 40x30 cm na výstavu.

Kurzy fotografování a práce s digitální fotografií organizuje pro dříve narozené studenty Slezská univerzita už několik let. Nejprve je vedl Vladimír Meletzký, před dvěma roky otěže vedení převzal Jakub Kožiál.  
Na výstavě se objeví jedenapadesát snímků. Najdeme zde fotografie s tématikou krajiny, zátiší nebo portrétů a autoportrétů, bude zastoupena architektura nebo třeba reportáž. Představí se jak posluchači prvního ročníku, tak i toho čtvrtého. Jak nás ale Jakub vyvádí z omylu, není poznat, kdo je prvák a kdo třeba třeťák:
„Prakticky všichni do kurzu přicházejí s tím, že fotí vše, co mají kolem sebe, nejvíce pak svoji rodinu, popřípadě dovolené a cestování. Já se je v průběhu kurzu snažím provázet jednotlivými tématy; v prvním ročníku začínáme krajinou, pak je to zátiší, následuje portrét… Letos jsem druhý, třetí a čtvrtý ročník vedl tematicky stejně a zaměřili jsme se na autoportrét a architekturu. Je pak úžasné, jak se jednotliví posluchači začnou v tom kterém tématu nacházet a přicházejí první velké pokroky,“ vysvětluje Jakub Kožiál.

Podle svých slov se snaží učit své posluchače vnímat fotografii jinýma očima, než byli dosud zvyklí. Nevadí, že fotí svoji rodinu, vnoučata nebo třeba krajinu či autoportrét. Seznamuje je s klasickými zásadami práce s kompozicí, světlem, ale třeba i s tématem, učím je hledat jiný pohled na věci, které fotografuje každý druhý, ale pořád stejně. Učí je zbavovat se ostychu z toho, že někoho fotí, učí je dát fotce čas, než zmáčknou spoušť.

„Jsem pak velmi rád, když mi přinesou ke konzultacím fotografie, které jsou opravdu povedené, když vidím, jak se posouvají dopředu. Když v sobě dokáží najít to správné fotografické oko, pochopí, že fotografie má nějaké své principy a když se na věci kolem dívají jinak, jsou kreativní. Když se snaží zachytit jedinečnost okamžiku a vložit do snímku svůj osobní rukopis. A když to všechno spojí s osobní pílí,“ popisuje kurz lektor, který se sám věnuje především reportážní fotografii. Podle něj jsou ale mezi jednotlivými studenty rozdíly, někteří se brzy sžijí například s krajinou, jiným to trvá měsíc a půl, než se dopracují k znatelně lepším výsledkům, které jsou vhodné třeba právě na výstavu. A je prý skvělé, když si student najde své téma, jak se říká, svoji parketu a té se věnuje.