Jindřich Štreit (1946) asi neví (nebo nechce vědět?), co je to odpočinek. Naopak ve strhujícím tempu pokračuje v horečných výstavních aktivitách, aniž by ovšem zanedbával své povinnosti pedagoga Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity. Od první poloviny března uvádí část svého díla - soubor nazvaný Ocelový svět - ve Vlastivědném muzeu v Olomouci.

Jde o fotografickou výpověď o současném člověku, zaznamenávající každodenní příběhy bezejmenných lidí dobývajících tuny uhlí nebo tavících ocel. Výstava měla premiéru v dole Quido v polském Zabrze v roce 2011 pod názvem Industriální bytí. Představuje práci v dolech a hutích, a bude tak příštím generacím připomínat lidskou námahu, radosti i starosti práce v těžkém průmyslu. Prohlídka těchto snímků vede v dnešní hektické době k zamyšlení nad základními hodnotami lidského života, jimiž jsou úcta ke druhému člověku, láska, skromnost či pouto k pracovišti - „malému domovu“ těch, kdo práci mají a dovedou si toho vážit.

Jak brilantně vyjádřil Arek Gola, fotograf Dziennika Zachodniego w Katowicach, absolvent ITF a kurátor této výstavy v polském Zabrze: „Pozorujeme pracující ne prizmatem velkých událostí na prvních stranách novin, ale prostřednictvím každodenní práce, v níž každý z nás tráví polovinu života… Představované fotografie… poskytují odpověď na otázku o podstatě svazku člověka s jeho pracovištěm, strachu a nebezpečí tváří v tvář likvidaci průmyslového podniku, boje o existenci a rizika podstupovaného v zájmu obrany druhého domova… Mistrovství fotografií tkví rovněž v metaforičnosti a univerzálnosti výpovědi… Snímky vzbuzují emoce a subtilním způsobem připomínají divákům jejich vlastní zkušenosti. Fotografická žeň J. Štreita a mistrovská práce s fotoaparátem ho řadí mezi nejlepší dokumentaristy naší doby.“

Třebaže je řada snímků prezentována ve Štreitových autorských albech, některé z nich jsou v České republice vystavovány poprvé. Výstava, která potrvá až do 8. května, zpřístupňuje nejlepší Štreitovy fotografie na industriální téma. Snímky vznikaly v průběhu dvou desetiletí let v několika evropských zemích, konkrétně v Polsku, Rumunsku, Francii, Anglii, Německu a některé též na autorově rodné Moravě, staly se součástí tvůrčích projektů a poprvé vytvořily uzavřené cykly Lidé z ledkových dolů (Alsasko, 1998), Lidé Třineckých železáren (2000) nebo Horníci z Petroşani (Rumunsko, 2005).

Uzavřený, ale přesto s hlavním tématem plně korespondující cyklus pak tvoří 38 fotografií Jindřicha Štreita, které byly vytvořeny ve společnosti Hanácké železárny a pérovny, a. s., v Prostějově. Integrální součástí je konečně také soubor plakátů z různých autorových prezentací. Využívá prostor chodby muzea jako přístupové komunikace k hlavní části Štreitova představení ocelového světa.