Co: Vernisáž výstavy Zastavený čas
Jaroslav Charfreitág – Cesta do Nového světa 1902-1903; Gustav Ulrich – Altvaterland, země pod Pradědem
Kde: Velká galerie Bílého zámku v Hradci nad Moravicí
Kdy: 11. července v 17 hodin

VÍCE
Významnou podpůrnou oblastí rozvětvených aktivit opavského Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty je rešeršní a částečně objevitelská práce ve směru k vyhledávání nedoceněných hodnot české fotografické tvorby, a to bez ohledu, zda jde o díla autorů stále žijících, nebo zemřelých. V případě připravované výstavy „Zastavený čas“, jež vlastně představuje výstavy dvě, se této činnosti dostává prestižního zhodnocení.

Cesta do Nového světa
Pro kolekci zcela náhodně objevených fotografií žambereckého rodáka Jaroslava Charfreitága (1877-1937) nebude vernisáž v prostorách Bílého zámku v Hradci nad Moravicí premiérou. Připravovaná událost však svým dosahem znovu zhodnotí a dále rozšíří rozměr jejich prvního uvedení v roce 2008, výstavy v Charfreitágově rodišti před čtyřmi lety či prezentací v malé výstavní síni bruntálského zámku a v prostorách Amerického centra v Praze.
„Soubor snímků z Charfreitágovy cesty za Atlantik je naprostým unikátem. Pro obrazovou i popisem pečlivou dokumentaci přináší po 110 letech informace budící fantazii a emoce,“ říká Mgr. Jiří Siostrzonek, Ph.D., z ITF. O své cestě, podniknuté necelých deset let po premiéře Dvořákovy Novosvětské symfonie v novotou ještě vonící Carnegie Hall v New Yorku, přitom Charfreitág po návratu domů s nikým nemluvil. „S pořízenými skleněnými fotografickými deskami nepracoval a ani nepublikoval žádné zážitky. O to víc dnes dokáže jeho fotografický deník z návštěvy Nového světa na počátku nového století fascinovat,“ dodává J. Siostrzonek.
Charfreitágův odkaz není sice pro četné další společenské zájmy a touhu po novém poznání, která se projevovala vlastnictvím výdobytků moderní doby i množstvím dnes již úsměvných vynálezů, skryt pouze ve fotografiích z velkého výletu za „Velkou louži“, ale právě v nich se výjimečnost jeho osobnosti poprvé nad veškerou pochybnost potvrzuje. „Přestože žil v mnoha směrech tajuplně, volnomyšlenkářství z nich lze vyčíst na první pohled,“ tvrdí J. Siostrzonek.

Altvaterland; země pod Pradědem
Paměť člověka je natolik krátká a výběrová, že neumožňuje nahlédnout na lidský život v jeho celistvosti a už vůbec ne v kontextu generací a kultur. Přesto nás z letargie každodenního života čas od času vytrhne událost, věc, příběh, který nutí uvažovat v jiné, hlubší a vzdálenější perspektivě. Jde i o případ náhodně objeveného souboru skleněných desek Gustava Ulricha (1860-1932).
Když si Zdeněk Mateiciuc prohlížel fotografie zhotovené ze skleněných negativů, nalezených koncem léta 2000 v Odrách, nepoznával na nich nic, co by umožňovalo identifikovat autora, zobrazené lidi, krajinu. Po několikaměsíční detektivní práci se mu v německém městečku Bitburg/Eifel podařilo vypátrat Liselotte Klamt, přímou příbuznou autora snímků, a řadu dalších zobrazených lidí na fotografiích v obci Rejhotice v předhůří Jeseníků.
Téměř idylická atmosféra fotografií z přelomu 19. a 20. století je obrazovým románem o neuvěřitelných osudech obyčejných lidí, která zasáhla těžká rána v podobě války a následného vyhnání z domova pod Pradědem. Ulrichovy fotografie přinášejí nejen bezprostřední informace o životě, práci, volném čase, vztazích, módě, životním stylu obyvatel obce na přelomu 19. a 20. století, ale zároveň symbolizují dějinné zvraty „velké historie“. Jsou důležitým a nenahraditelným poselstvím lidem všech generací, aby v rámci možností bránili jakékoliv podobě lidského zla, které tak často činí z nádherného ráje na zemi nepředstavitelné inferno.
Jiří Siostrzonek

Výstava Zastavený čas spolupořádaná Národním památkovým ústavem, Správou státního zámku v Hradci nad Moravicí a ITF potrvá do konce září a je přístupná denně mimo pondělí, a to od 9 do 17 hodin.