V době svého vzniku byla Rakouská knihovna v Opavě v České republice teprve čtvrtou, dnes jich činnost na našem území vyvíjí sedm. Vedle sídelního města Slezské univerzity obohacují kulturní život v Liberci, Plzni, Českých Budějovicích, Brně, Znojmě a Olomouci, záhy má jejich počet rozšířit k otevření připravovaná Rakouská knihovna v Ústí nad Labem.

Od konference s názvem „Rozpad Rakouska-Uherska a fenomén versailleského systému ve střední Evropě“, kterou v listopadu 1993 uspořádaly Ústav historie a muzeologie (dnes Ústav historických věd) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity a Österreischisches Ost- und Südosteuropa Institut, k přednášce doc. PhDr. Marie Gawrecké, CSc., jež udělala 16. prosince v prostředí výstavy „Opava-Vídeň v dlouhém 19. století“ instalované v Domě umění tečku za připomenutím výročí Rakouské knihovny v Opavě. K dnešku koncovou aktivitu jistě brzy vystřídají nové; vždyť Rakouská knihovna v Opavě, jediná v Moravskoslezském kraji, vznikla jako veřejná s ambicí stát se kulturním centrem pro všechny, kdo chtějí blíže poznat minulost i současnost našich jižních sousedů.

„Ano, její veřejný charakter byl hned od počátku jedním ze základních požadavků rakouské strany,“ konstatovala doc. M. Gawrecká z pozice odborného garanta. Vykonává ji po celou dobu existence knihovny a stejně bohaté zkušenosti s jejím provozem má též knihovnice Zlatuše Vlhová. Obě nečetným posluchačům představily v retrospektivě nejprve její činnost a posléze též fondy poskytující nabídku, z níž si může vybrat i ten nejnáročnější čtenář.

„Ideu kulturních zařízení, nejdříve zasazovaných především do zemí, jež byly kdysi součástí Rakouska-Uherska, začala ve druhé polovině osmdesátých let jako první naplňovat Rakouská knihovna v Krakově,“ potvrdila historička doc. M. Gawrecká a Polsku neupřela ani další primát. „Rakouské knihovny dnes v počtu 65 najdete ve více než 23 zemích. Nejvíce se stále z pochopitelných důvodů národnostního složení obyvatelstva daří těm, které jsou situovány v oblasti Horního Slezska. Jako příklad bych ráda uvedla Rakouskou knihovnu v Opolí,“ řekla M. Gawrecká s tím, že skutečnost rozšíření teritoria, na němž rakouské knihovny působí, které dávno přesáhlo hranice někdejší monarchie, zvyšuje odpovědnost provozovatelů těchto zařízení. „Tedy také naši,“ dodala.

Z původního daru v podobě tří tisíc svatů se Rakouská knihovna v Opavě rozrostla na fond čítající 7,5 tisíce jednotek. Vedle knih, mezi nimiž převládá orientace na společenskovědní disciplíny, především germanistiku a historii, ho tvoří i časopisy, CD a DVD. Za významnou a svým způsobem jedinečnou lze považovat tu část, která je k dispozici nejmenším čtenářům. „Literatura pro děti je tu zastoupena četnými tituly a umožňuje poznávání německého jazyka již od útlého věku,“ uvedla knihovnice Z. Vlhová. „Rakouská knihovna v Opavě se tak může významně podílet na volbě druhého světového jazyka,“ doplnila.

Za dvě desetiletí činnosti uspořádala Rakouská knihovna v Opavě na šest desítek veřejných kulturních programů. Nejvyšším počtem jsou v nich zastoupena autorská čtení, v jejich výčtu ovšem nechybí ani odborné přednášky, konference, koncertní nebo divadelní vystoupení. Tyto aktivity byly realizovány zásluhou spolupráce s Rakouským kulturním fórem v Praze, jakýmsi kulturním oddělením ambasády Rakouské republiky v ČR. Letos rovněž dvacetileté Rakouské kulturní fórum je pokračovatelem Rakouského kulturního institutu a hlavním partnerem pro všechny rakouské knihovny v naší zemi.

„Nabízí nám řadu aktivit, z nichž jsme však v Opavě nuceni vybírat se značnou obezřetností s ohledem na důstojnou návštěvnost těchto programů. S tou máme s postupujícími roky stále větší problém. Lidé, kteří je pravidelně navštěvovali v minulosti, totiž stárnou,“ přiznaly obě přednášející a nakonec se nemohly vyhnout ani neuralgickému bodu činnosti knihovny, jímž je její naprosto nedostatečná prostorová vybavenost. „Proto v naději sledujeme přípravy na rekonstrukci univerzitní budovy na Bezručově náměstí 14. Ve dvorním prostoru by tam měla snad už v dohledné době vyrůst nová univerzitní knihovna. I Rakouské knihovně v Opavě, která je její součástí, by se tedy konečně dostalo toho, co jí dosud chybí nejvíce,“ shodly se doc. M. Gawrecká a Z. Vlhová.

„Když byla v říjnu 1993 Rakouská knihovna v Opavě zásluhou osobní iniciativy rakouského velvyslance v Praze Dr. Petera Niesnera a prvního rektora Slezské univerzity prof. RNDr. Martina Černohorského, CSc., ve skromných prostorách budovy Filozoficko-přírodovědecké fakulty na Masarykově ulici slavnostně otevřena, věděli jsme, že je to pro mladou vysokou školu velká pocta a zároveň stejně velký závazek,“ shrnula doc. M. Gawrecká. „A na tom se ani po dvou desetiletích nic nemění. Jsem plně přesvědčena, že Rakouskou knihovnu v Opavě potřebuje nejen město, ale i jeho širší okolí, do něhož lze počítat i Ostravu. Ráda bych proto širokou veřejnost k využití fondů knihovny a k podpoře jejích dalších aktivit znovu vyzvala,“ uzavřela, aby poté reagovala na dotazy ze strany těch, kdo prezentaci se zájmem sledovali.