OPAVA, OPOLE - Mezi zahraničními partnery Slezské univerzity v Opavě má Uniwersytet Opolski (UO), letos si připomínající 20. výročí vzniku, neotřesitelnou pozici. Je postavena nejen na faktu, že potřeba spolupráce obou mladých škol byla už 9. dubna 1997 deklarována podpisem dohody o spolupráci, ale zvláště na čilých oboustranných kontaktech.

Od listopadu 2003 je oficiálně zastřešuje členství v Konferenci rektorů slezských univerzit (KRSU). Jak při nedávných opavských Dnech Slezských univerzit připomněl prorektor UO prof. dr hab. Marek Masnyk, podobně nadstandardně přátelské a vstřícné pouto váže opolské kolegy ke Slezské univerzitě v Opavě. Oba partnery jak na úrovni vedení, tak četných odborných pracovišť sbližují společné profesní zájmy, ale též společné starosti spojené s každodenním zajišťováním perspektiv vědeckovýzkumné a pedagogické činnosti, stejně jako všech dalších aktivit, jejichž pěstování akademickému prostředí přísluší.

Je hodno obdivu, čeho se UO podařilo k dnešku dosáhnout. Přestože v roce 1994 mohla navázat na tradice Vyšší školy pedagogické slezských povstalců (založena 1950) a opolské pobočky Katolické univerzity lublinské (existující od roku 1981), málokdo tušil, jak výjimečné bude tempo jejího rozvoje. Impozantním dojmem působí její rekonstruované hlavní budovy na Koperníkově náměstí - Collegium Maius (původně barokní dominikánský klášter) nebo Collegium Minus (původně novogotický špitál), jakož i počet osmi fakult nebo výčet jmen osobností, jimž udělila čestný doktorát. Patří k nim také papež Jan Pavel II., který se čestným doktorem UO stal v únoru 2004. I v tom je nám Opolská univerzita blízká. Vždyť v červnu letošního roku uplyne už 15 let od chvíle, kdy byl papež Jan Pavel II. oceněn Zlatou medailí Slezské univerzity (SU) v Opavě.

Možnosti dlouhodobě spolupracovat s opolskými kolegy si vážíme, což není obtížné prokázat na výsledcích vědeckých či pedagogických, na společně uspořádaných konferencích a z nich vydaných sbornících. Naše univerzita však vážnost, kterou partnerství s UO přikládá, vyjádřila už nejednou i jinak. V řadách jejích čestných doktorů figuruje od roku 2002 prof. dr hab. Wiesław Tomasz Lesiuk (1933-2003), Zlatou medailí byl v témže roce poctěn tehdejší a po letech opět současný rektor Opolské univerzity prof. dr hab. Stanisław Sławomir Nicieja, totéž ocenění převzal v roce 2010 také prof. dr hab. Michał Lis. Těsné svazky opačným směrem zosobňuje emeritní profesor Instytutu Historii (Wydział Historyczno-Pedagogiczny) UO prof. PhDr. Dan Gawrecki, CSc. (1943), někdejší dlouholetý vedoucí Ústavu historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty SU. Profesorem nauk humanistycznych jej v říjnu 2006 jmenoval tehdejší polský prezident Lech Aleksander Kaczyński, v dubnu 2010 tragicky zesnulý u ruského Smolensku.

K našim nezapomenutelným zážitkům z Opolí patří účast členů Komorního pěveckého sboru Slezské univerzity na slavnosti, při níž byla 18. června 2012 v přítomnosti předsedy KRSU prof. PhDr. Rudolfa Žáčka, Dr., odhalena v areálu UO v blízkosti centra města pamětní deska Václavu Havlovi. Účast rektora SU na této události umocnila pracovní i osobní opavsko-opolské kontakty literárních vědců, historiků, politologů a specialistů z dalších disciplín a potvrdila česko-polskou vzájemnost, jejíž trvalou potřebu si právě ve Slezsku v dějinných souvislostech dobře uvědomujeme.

Datum 10. března 1994, kdy zasedání Sejmu rozhodlo o vzniku Uniwersytetu Opolskiego, není tedy významným toliko pro samotnou novou vysokoškolskou vzdělávací instituci, jež hned v prvním akademickém roce 1994-1995 dosáhla počtu více než devíti tisíc studentů. Značnou důležitost má i pro Slezskou univerzitu a celou KRSU, v níž je sice UO subjektem nejmladším, leč v ničem za těmi ostatními, které ji utvářejí, nezaostávajícím. Ba právě naopak, bouřlivý rozvoj UO, která se před širokou veřejností prezentuje výstižným sloganem Uczymy myślenia, může v mnohém směru sloužit jako příklad a inspirace nejen pro ostatní polské univerzity, mezi nimiž je podle roku založení 12. v pořadí, ale též pro mnohé zahraniční partnery. První dvě desetiletí její existence s velkou přesvědčivostí prokázala, že rozhodnutí konstituovat ji bylo zcela opodstatněným; vždyť v jejich průběhu se podařilo vybudovat takové základy, na něž mohou současné i příští generace studentů, absolventů, pedagogů a ostatních zaměstnanců spolehlivě navazovat.