HLAVNICE, OPAVA - Příběh literární soutěže mladých prozaiků Hlavnice A. C. Nora, který se začal odvíjet před 20 lety, konkrétně v květnu 1994, se pomalu naplňuje. Její letošní ročník totiž obeslalo pouze pět autorů, a tak se organizátoři, vždy podporovaní Ústavem bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty, rozhodli tuto aktivitu ukončit.
Ještě dříve, než k tomu dojde, bude díky kvalitě přihlášených prací vydán sborník a 19. září se v Obecním domě v Opavě, tradičně v rámci bezručovského festivalu, uskuteční literární večer s vyhlášením vítězů a předáním cen. O den později se budou všichni zainteresovaní se soutěží loučit přímo v Hlavnici a prostřednictvím projekce připravovaného filmu si zavzpomínají na roky úsilí, které do vzniku a rozvoje soutěže vložili. Jejich práce ale nekončí; rozhodli se v ní pokračovat takovou formou, aby bylo v budoucnosti kdykoliv možné se k oživení původní myšlenky vrátit. Proto také počítají s další spoluprací s mladými autory. Hlavnice A. C. Nora zůstane v programu Bezručovy Opavy připomínána literárním večerem, předpokládá se též konání workshopů pro mladé literáty vedených přímo těmi, jež soutěž inspirovala i k předávání nabytých tvůrčích zkušeností.
Paměti nebylo spisovateli A. C. Norovi (1903-1986) za jeho života dopřáno vydat, a tak se o jejich dvoudílnou edici zasadil v první polovině devadesátých let jeho syn Ing. Jiří K. Nor, trvale žijící v Kanadě. Vzpomínkovou besedu nad titulem „Život nebyl sen“ uspořádal jako v pořadí 121. literární večer Památník Petra Bezruče v Opavě 11. května 1994. Z pohledu na literární život na Opavsku však dějinný význam tomuto datu vtiskla teprve následujícího dne realizovaná repríza této besedy v Hlavnici. Mimořádný zájem zdejších občanů o A. C. Nora, který tu prožil období dětství a mládí až do doby, než se vydal na vysokoškolská studia do Prahy, dal vzniknout myšlence konat soutěž mladých prozaiků, a podpořit tak jejich možnost vstupu do literatury, jak se to v polovině dvacátých let minulého století podařilo románem Bürkental právě jemu.
Od vyslovení této nosné ideje k faktickému vyhlášení premiérového ročníku soutěže stačilo s podporou ostravského střediska Obce spisovatelů a Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě nadšencům z Hlavnice, byť se tomu nechce ani věřit, pouhých pět měsíců. „Ohlas byl nečekaný - přišlo 99 prací 77 autorů z celé České republiky,“ ohlíží se Ing. Jiří Pecháček, oficiálně sice nejmenovaný mluvčí, zato o genezi soutěže bezkonkurečně nejinformovanější člověk, jednatel ji pořádajícího sdružení, dokumentátor a kronikář. „Stanuli jsme nad zaslanými pracemi s údivem,“ potvrdil při jejich hodnocení předseda odborné poroty doc. PhDr. Jiří Urbanec, CSc., z Ústavu bohemistiky a knihovnictví a ocenil dobrou stylistickou úroveň próz i tvůrčí přístup k uchopení tématu.
|
Přehled sborníků soutěže Ten uvnitř, 1995 |
S výjimkou roku 2006, kdy se přes velké úsilí nepodařilo sehnat potřebné finanční prostředky v objemu kolem 100 tisíc korun, a soutěž tedy nemohla být vyhlášena, pracovala porota podle detailně vedených záznamů s 933 díly 705 autorů. Aby o své preciznosti Ing. Jiří Pecháček (profesí geodet) přesvědčil, pořizoval také bilanci o jejich rozsahu. „Když jste to tedy zmínil, těch stránek bylo přesně 10 489,“ usmívá se.
Postavení, jež si soutěž v našem literárním světě postupně vybudovala, nemohlo uniknout ani představitelům Rady Obce spisovatelů. Hlavnici navštívili v roce 2007. Tehdejší předsedkyně Obce spisovatelů Eva Kantůrková vzdala jejím organizátorům hold. „Literatura musí nabírat nový dech, musí dál fungovat, dál existovat, musí mít novou generaci. Vy vytváříte prostředí, které umožňuje, že tato nová generace vzniká. To je věc, kterou bych vám chtěla říct a za kterou bych vám chtěla velice poděkovat, protože to je něco, co my cítíme jako svou budoucnost, a vy jste ti pečovatelé o to, aby se tato budoucnost vytvářela,“ řekla mimo jiné.
Jistě by zabralo mnoho místa, kdybychom se nyní snažili vyjmenovat všechny ty, jimž bylo a zůstává toto morální ocenění určeno. Hlavničtí jsou velmi skromní, k soutěži přistupovali vždy s velkou pokorou a s vědomím služby mladé generaci literárních talentů. Asi by proto navrhli, abychom tu vyzvedli podporu Mgr. Petra Rotrekla, dramaturga festivalu Bezručova Opava, jenž jako „hybatel“ tradičnější kulturní aktivity disponující též širším zázemím držel nad soutěží ochrannou ruku a spoluvytvářel předpoklady k jejímu zastřešení. Zvláštní kapitolu by pak vyžadovalo vykreslení podílu Ústavu bohemistiky a knihovnictví, na prvním místě doc. J. Urbance, v jehož osobnosti se snoubí jak základy Bezručovy Opavy, tak Hlavnice A. C. Nora (když tentokrát pomineme základy Slezské univerzity).
Ať se další aktivity organizátorů soutěže budou odvíjet v úvodu naznačeným směrem, nebo třeba jinak, je už teď zřejmé, že se k Hlavnici A. C. Nora, která vytvořila tvůrčí platformu rovněž pro mnohé studenty a absolventy Slezské univerzity (např. Lindu Pačkovou), budeme znovu a znovu vracet. Mnohé sice o těch, kdo se o ni zasadili, bylo napsáno, ale mnohé napsat ještě zbývá. Jak jsem je poznal, nepochybuji, že medializaci si brzy vyslouží jejich další činy.