OPAVA - Na Akademickém dni 2014 převzal 30. září Stříbrnou medaili Slezské univerzity (SU) rovněž dlouholetý předseda Matice slezské a iniciátor kulturních aktivit Ing. Vlastimil Kočvara. Rektor SU prof. PhDr. Rudolf Žáček, Dr., předáním tohoto ocenění navázal na čin svých předchůdců, kteří stáli v únoru 2001 za udělením stejné pocty pro Matici slezskou.
|
Z rezoluce tábora lidu Slezsko se bude slovem, skutkem a všemi prostředky domáhat, „aby učitelstvo na našich národních školách jazyka našeho slovem i písmem úplně znalé bylo, a k tomu účelu, aby na průpravě opavské čekatelům učitelstva umožněno bylo, českými přednáškami a praktickým cvičením řeč českou úplně sobě přisvojiti, by svému budoucímu povolání mezi námi, obyvatelstvem českým, úplně dostáti a naše dítky v duchu národním a katolickém vychovati mohlo“. |
Ing. V. Kočvara je nadšeným propagátorem účinného partnerství Matice slezské právě se SU, jejími odbornými pracovišti, ale i jednotlivými pracovníky, jimž na matiční půdě mj. umožnil vydání cenných publikačních titulů. Řadí se tak mezi ty osvětové pracovníky z minulosti, pro něž se české národní školství ve Slezsku stalo hlavním naplněním jejich matiční práce. „Rád bych připomněl, že školské požadavky se staly stěžejním obsahem již prvního tábora lidu na Ostré hůrce nad Chabičovem (dnes Hájem ve Slezsku), který se konal v září 1869 a přerostl v politickou manifestaci. Právem ho můžeme pokládat za signál k zahájení uvědomělého a suverénního politického života ve Slezsku,“ konstatuje Ing. V. Kočvara a hned prvními slovy přesvědčuje o znalosti situace ve Slezsku v šedesátých letech 19. století, kdy tu byly jedinými slovanskými školami venkovské školy národní, jednotřídní, případně dvoutřídní. „Na školách hlavních a na gymnáziích se pak český jazyk uplatňoval nepatrnou měrou, což byl také důvod k otevřenému vystoupení Antonína Vaška a Jana Lepaře, kteří požadovali nápravu,“ dodává.
Programově o ni ovšem začala usilovat teprve Matice opavská, založená v podobě prvního českého národního spolku v tehdejším rakouském Slezsku v únoru 1877. Vznikla s cílem šířit osvětu mezi českým živlem, pořádat literární a naučné besedy, vydávat hodnotné knihy, zřizovat knihovny, podporovat umělecké sbírky, pořádat výstavy a zřizovat a udržovat české školy, a to v době, kdy v českém národním hnutí ve Slezsku vrcholila činnost, jež se rozvíjela od prvních národních besed, které propagovaly český jazyk, hudbu a divadlo, až k vydávání Vaškova Opavského besedníku (vycházel v letech 1861-1965). Tyto noviny také duchovně připravily dříve citovaný tábor lidu na Ostré hůrce a nedlouho po jeho zastavení na ně od podzimu 1870 navázal Zacpalův Opavský týdenník.
Byly to zvláště dvě skutečnosti umožňující Matici opavské převzít vůdčí roli v obrozeneckém hnutí. „Předně nezůstala odtržena od českého a moravského kulturního proudu,“ objasňuje V. Kočvara a akcentuje, že se k ní hlásily přední osobnosti - Neruda, Heyduk, Winter, Rais, Aleš, Čelakovský, Palacký, Zíbrt, ale také Masaryk, Grégr či Rieger. „Za druhý určující moment lze označit to, že Matice opavská nezůstala ve svém úsilí osamocena,“ přibližuje předseda Matice slezské. Má tím na mysli vznik osvětového střediska v podobě literárního a zábavního klubu Snaha v Těšíně v roce 1882, z něhož nejprve vznikla Matice osvěty lidové pro knížectví Těšínské a o 16 let později Slezská matice osvěty lidové. „Letos je tomu 120 let, kdy vyšlo zásluhou Věnceslava Hrubého a Blandiny Čížkové první číslo Novin Těšínských,“ ilustruje V. Kočvara, a potvrzuje, že obě Matice prožívaly v následujících desetiletích minulého století podobné osudy.
Na sklonku šedesátých let došlo k jejich sloučení v jednu organizaci - Matici slezskou - působící na celém historickém území českého Slezska. „Pro ty vysokoškoláky, kdo do Opavy přišli studovat jen nedávno, nebude od věci informace o koupi Matičního domu na Rybím trhu (1880), podílu Matice opavské na otevření prvního českého gymnázia (1883), nyní Mendelova gymnázia, případně otevření Matičního muzea (1901),“ propaguje V. Kočvara počátky matiční historie. Jsou spjaty se spoluprací s dalšími spolky, příkladně s Divadelní jednotou (1886), Pěvecko-hudebním spolkem Křížkovský (1887) a s angažovaností v činnosti publikační a ediční (věstník Matice opavské, později Slezský sborník), a to zejména poté, kdy v roce 1908 získala Matice opavská vlastní tiskárnu.
Vztah Matice k vysokému školství by si zasluhoval samostatný text,“ je si vědom V. Kočvara, a proto se ve zkratce soustřeďuje jen na aktivity po roce 1945, kdy vydala sborník přednášek odborníků působících na Masarykově univerzitě „Slezsko, český stát a česká kultura“ (1946), a podílela se na vzniku Slezské studijní knihovny a Slezského studijního ústavu. „V období let 1968-1969 pak z tohoto pohledu vyniká příprava Memoranda o potřebě vysokého školství v Opavě, po listopadových událostech 1989 bezprostřední snaha o vznik Slezské univerzity provázející další znovuobnovení Matice,“ uzavírá její předseda.