Dvojí výročí sociologa Jaroslava Kapra, nenápadného spolubudovatele oboru Veřejná správa a regionální politika

Jsou osobnosti, které přes krátkost svého působení na naší univerzitě zanechaly v její historii nesmazatelnou stopu. K takovým patří sociolog PhDr. Jaroslav Kapr, od jehož odchodu uplynulo v těchto dnech neuvěřitelných deset let (zemřel 6. března 2003). V počáteční etapě rozvoje Slezské univerzity stál u budování oboru Veřejná správa a regionální politika.

Na Filozoficko-přírodovědeckou fakultu do Opavy přišel už jako renomovaný odborník a na jejím Ústavu společenských věd se okamžitě aktivně zapojil do výuky své disciplíny. Jak se záhy ukázalo, obor, jehož otevření a výuku od samotných počátků v polovině devadesátých let provázelo velké očekávání veřejnosti, jeho znalosti a zkušenosti velmi potřeboval. PhDr. J. Kapr (narozen 1933; na snímku v horní řadě uprostřed) je předával skromně, ale právě ona „nenápadnost“ jeho působení dávala tušit, jak velkou přirozenou autoritu v něm odborné pracoviště, které též médii intenzivně reflektovaný obor garantovalo, získalo.

Po úspěšné dráze na katedře sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (UK) a stáži absolvované na universitě v Pittsburghu (1968-1969) musel své místo opustit a hledat azyl na katedře sociálního lékařství Lékařské fakulty hygienické, aby po roce 1989 přešel na Fakultu sociálních věd UK, kde se věnoval sociologii politiky. V roce 1991 vydal známou učebnici Co je demokracie a v letech 1991-1992 byl spoluautorem rozhlasového cyklu Demokracie v teorii a praxi vysílaného Rádiem Svobodná Evropa. Ještě mnohem dříve se však zabýval metodologií (spolu se Z. Šafářem napsal dodnes užívanou studijní pomůcku Sociologie nebo zdravý rozum, 1968) a posléze sociologii medicíny, která ho zaujala především akcentem na svobodný a samostatný postoj pacienta k lékaři (Kniha pro nastávajícího otce, 1969). Tento titul se později dočkal několika dalších vydání.

Zdravotní stav mu však k velké škodě celé Slezské univerzity neumožnil, aby působení v Opavě, zahájené 1. února 1996, mohl prodloužit i za datum 30. září 1997. Po třech semestrech jsme se s ním museli neradi rozloučit a vzpomínku na něj pak poprvé na dálku oživit o rok později, kdy spolu s Bohumilem Koukolou, vedoucím Ústavu společenských věd, vydal v Sociologickém nakladatelství studijní text Pacient: Revoluce v poskytování péče.

Spolupracovníci z tehdejšího společného pracoviště, které se v únoru 2003, tedy nedlouho před Kaprovým odchodem, transformovalo v Ústav veřejné správy a regionální politiky a Ústav pedagogických a psychologických věd (od vzniku Fakulty veřejných politik jsou oba jejími součástmi) na svého staršího kolegu nezapomínají. „Poznali jsme ho jako moudrého a laskavého člověka; tak na něj též nejednou myslíme. Byl velkým lékařem lidské duše a měl toho mladším ještě mnoho co říci. A i když s ním dnes můžeme mluvit už jen prostřednictvím osobních vzpomínek a hlavně jeho odborných prací, jež ho vždy ukazují také jako zásadového ochránce křehké demokracie, není to dialog ani přerušený, ani zpozdilý,“ uvedla PhDr. Edita Ondřejová, Ph.D.