Když se na Ústavu bohemistiky a knihovnictví (ÚBK) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě v roce 1995 připravovala první česko-polská literární konference, nikdo nemohl tušit, jaké tradici se tu klade základ. Hlavním iniciátorem myšlenky konat odborná setkání k předem stanoveným tématům zajímajícím obě národní literatury a aktivním účastníkem prvního z nich byl prof. dr hab. Edmund Rosner (1930), polský literární historik, polonista a germanista, jenž se zabýval především výzkumem literatury oblastí ležících po obou stranách řeky Olše (Olzy).
|
Zahájení konference Literatura v českém a polském Slezsku byli ve Sněmovním sále minoritského kláštera v Opavě přítomni opavský primátor Jan Mrázek, generální konzul Polské republiky v Ostravě Jerzy Kronhold a generální konzul ČR v Katovicích Josef Byrtus. Na závěr prvního ze dvou jednacích dnů (15. a 16. listopadu 1995) vystoupil Chór Akademicki Harmonia z Uniwersytetu Śląskiego Katowice (filia Cieszyn), konferenci a její doprovodný program (vedle hudebního vystoupení ho tvořila výstava z činnosti SU) podpořily přední opavské společnosti, Český literární fond a Obec moravskoslezských spisovatelů. Premiéra předčila očekávání a navázala na literární dění města pěstované zejména každoročním festivalem Bezručova Opava. K dnešku se konferenci podařilo ÚBK uskutečnit čtrnáctkrát, naposledy v termínu 10. a 11. listopadu 2010. Původního spoluorganizátora - Uniwersytet Śląski Katowice, filia Cieszyn - vystřídal Instytut Filologii Polskiej Uniwersytetu Opolskiego, doc. PhDr. Jiřího Urbance, CSc., v roli hlavního opavského garanta doc. PhDr. Libor Martinek, Ph.D. Záběr konference dokládá přiložený výčet témat jejích jednotlivých ročníků i řada tištěných sborníků přednesených referátů, z nichž je patrno, že mnohem početnější je na těchto odborných setkáních účast polská. |
Od jeho náhlého odchodu záhy uplyne neuvěřitelných 15 roků (zemřel nečekaně v květnu 1998). A přece jeho dílo, z něhož se sluší jmenovat např. tituly Marii Konopnickiej związki z Beskidami (1979), Cieszyńskie okruchy literackie (1982), Literatura polska z czeskiego Śląska (1995) či naposledy Znad Wisły i Dunaju (Szkice o polsko-austriackich powiązaniach literackich (1998), zůstává příkladem plné oddanosti regionu.
Vždyť na těšínském pracovišti Uniwersytetu Śląskiego působil rodák z Bielsko-Białej a absolvent polonistiky na Jagellonské univerzitě v Krakově po počáteční středoškolské praxi od počátku sedmdesátých let. Jako pracovník Zakładu Animacji Społeczno-Kulturalnej, ale i jako vedoucí Instytutu Nauk Społecznych a Nauk o Kulturze. Nemůže tedy ani přiliš překvapit, že ho jeho polští spolupracovníci a kolegové označili za pionýra nového myšlení o regionu.
Uvedené a četné další Rosnerovy odborné tituly představují dodnes východisko pro badatelské aktivity jeho následovníků, k nimž se počítá rovněž doc. PhDr. Libor Martinek, Ph.D., z ÚBK, který u prof. Rosnera absolvoval v rámci doktorského studia půlroční stáž (1997). „Vzpomínám si na jeho vystoupení na konferenci věnované v první polovině devadesátých let při Bezručově Opavě české literatuře v období let 1948-1956. Mluvil o historii literatury na Těšínsku. To jsem ještě netušil, že právě on takovým způsobem ovlivní mou tehdy právě se začínající vědeckou dráhu,“ ohlíží se doc. Martinek s tím, že k definitivnímu rozhodnutí, že místem jeho studijního pobytu bude Cieszyn, došlo nedlouho před česko-polskou literárněvědnou konferencí konanou v Opavě v roce 1995.
Vedle samotného díla postihujícího též editorskou činnost ve vztahu k tvorbě řady polských básníků (sbírky a výbory z jejich poezie opatřoval úvody či doslovy) a monitorování kontaktů významných polských spisovatelů s Těšínskem vyzdvihuje Rosnerovy organizátorské aktivity, především předsednictví Polsko-české a Polsko-slovenské komise PAN (Polska Akademia Nauk) pro oblast Těšínska. „Osobnosti jeho typu bude literatura, ale obecně celá kultura, a to nejen v regionech situovaných hodně daleko od hlavních center, vždy a naléhavě potřebovat,“ dodává doc. Martinek.