Opava - Ondřej Hložek pochází z Opavy, vystudoval Slezské gymnázium a v roce 2011 obhájil bakalářský titul na Filozoficko-přírodovedecké fakultě Slezské univerzity v oboru Česká literatura. Je básníkem, žurnalistou a organizátorem literárních setkání. S trochou nadsázky bychom mohli říct i bojovníkem za literaturu.

Literatura je pro mě způsob, jakým přistupovat ke svému okolnímu světu
Hložek je autorem zatím dvou básnických sbírek: Tížiny (Malina, 2011) a Domů (Srdeční výdej, 2013). Sám autor je popisuje jako průchody krajinou. ,,Jakub Chrobák, který mi dělal redaktora u první knihy, v doslovu říká, že nejde jen o tiché propadání do krajiny, je tam patrná stopa, která zdůrazňuje lidské ubývání. Je tam láska, ale především prostředí, které mě míjí," říká Hložek. Tížiny jsou podle jeho slov více vyčištěné než jeho druhá sbírka. Jak vypadala práce na ní? ,, Schválně jsem ji dal na přehlédnutí jiným autorům, abych zjistil, jakým způsobem oni čtou moji poezii. Redaktorovali ji básníci Vladimír Šrámek a Miroslav Holman. Něco se vypustilo, hodně se zkracovalo, ale ve finále jsem s ní spokojen," sdělil Ondřej Hložek.

A co pro něj znamená literatura? ,,Literatura je pro mě způsob, jak přistupovat ke svému okolnímu světu. Hodně mi dává, hodně mi bere," přiznává Hložek. 

V době studia začal pracovat jako žurnalista. ,,Spolužák z gymnázia mi jednoho dne zavolal, že bývalý vydavatel opavského a hlučínského Regionu chce znovu založit noviny. Stál jsem tak u zrodu Regionu Opavsko," odhaluje Ondřej Hložek. Na otázku, jak to zvládal, odpovídá: ,,Bylo to obtížné, protože těch redaktorů nebylo tolik, takže jsem se musel naučit všechno. Nejenom fotit, ale psát ze všech sfér od kultury přes sport po zpravodajství, publicistiku. V tom byl ten tlak přínosný, obecně si ale myslím, že pracovní podmínky v regionálních médiích jsou neúnosné," dodává. Může za to podle jeho slov i to, že nevznikají kvalifikovaní novinářští následovníci. ,,Praxi ve skutečném provozu získá jen málokdo z těch, co žurnalistiku studují. A ega těchto studentů jsou pak větší než samotné dovednosti," dodává s úsměvem.

PF 2012 Čaj jarních řek čeká na spolknutí. Další zbytečný rok. Z niv odklízí padlé. Jako by holá půda letos v křiku měla porodit. Nečekaně, náhle. Ve všem tom nehnutí. (vyšlo ve sbírce Domů)

Jsem člověkem lyrickým
Ptám se, jestli v něm víc převažuje básník, nebo žurnalista, pokud se na takovou otázku dá odpovědět. S úsměvem říká, že neví, jestli je vůbec básníkem. ,,Čím ale jsem, tak člověkem lyrickým. Martin Pilař mě definoval jako osobu, která vnímá jakékoliv pnutí či záchvěv ve sféře, která dotyčného obklopuje. Ať už je to příroda, nebo společnost. A tam někde tuším svou podstatu a snažím se ji přenést i do knihy. Vlastně jen vyprávím o místech, kterými procházím," vysvětluje Hložek a doplňuje: ,,V té žurnalistické části se naopak vyrovnávám s pnutím ve společnosti. Myslím, že psaní poezie a novinařina vytváří určitý soulad. Poezií se dostává na povrch to skryté stejně, jako v investigativní novinařině. Na rozdíl od přírody, která výčitku po odhalení nese němě a statečně, se lidé odhalení ve své nepravosti chovají spíše jako divá zvěř," dodává.

Budou to tři roky, co Ondřej opustil zdi univerzity, ale vzpomínky mu zůstávájí. O jednu se s námi podělil: ,,Dobrých mám celou řadu, ať už na lidi nebo situace, ale mile mě překvapil třeba dávný Bohemistický večírek, který jsme pořádali a v jehož rámci se křtila i devátá Artemisia. Mile mě překvapilo i to, kolik těch učitelů se přišlo podívat. Atmosféra byla příjemná, hospoda po strop našlapaná." A kteří byli jeho oblíbení učitelé? ,,Jsou minimálně čtyři lidé, kterých si z univerzity nesmírně vážím pro jejich pedagogické i osobní vlastnosti. S nimi byla docházka na školu příjemným setkáváním. Bez rozdílu jsou to Eva Höflerová, Vladimír Pfeffer, Jan Heczko a Jakub Chrobák. Za přínosné pro studenty i pro sebe považuji střetávání s Martinem Pilařem, Oskarem Mainxem či Martinem Tichým a dalšími. Každý z učitelů mi něco přinesl, ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu," přiznává.

Básnické hlasy jsou i mým dítětem
Projekt Básnické hlasy, série autorských čtení pořádaná v kavárně Evžen, na níž se podílí také básník a pedagog Slezské univerzity Jakub Chrobák, funguje už pátým rokem. Ondřej v něm figuruje jako spoluorganizátor. Jak vypadá organizace? ,,Do závěru ledna se musí vypsat grant. Pokud přijdou peníze, bude to fajn, doufáme, že i na pátý ročník přispěje město. Já dělám kompletně organizační stránku, s Jakubem probíráme autory, dáváme návrhy na spoluúčinkující, jestli tam bude hudba, nebo nebude, jaké jsou požadavky autora, kolik mu můžeme nabídnout a mnoho dalších záležitostí," lehce přibližuje Ondřej Hložek činnosti, které souvisí s nejnavštěvovanějším literárním pořadem ve městě a na závěr vyslovuje jedno přání. ,,Doufáme, že nám návštěvníci zachovají přízeň a že to dotáhneme ještě do další pětiletky. Byl bych moc rád, Básnické hlasy jsou přeci jen i mé dítě," uzavírá Hložek.

VIZITKA
Ondřej Hložek se narodil v roce 1986 v Opavě. Kromě organizování Básnických hlasů se věnuje i práci se začínajícími autory, kterým dává příležitost číst na akci Open Air Happening Vikštejn (r. 2009, 2010, 2013, další plánuje v r. 2015). Říká, že tuto spolupráci bere jako svou povinnost a velkou radost.

Je autorem dvou básnických sbírek, přičemž druhou s názvem Domů teprve čeká křest, který proběhne 25. února od 19 hodin v opavské kavárně Evžen na Beethovenově ulici.

Publikoval v časopisech Host, Tvar, Texty, Aluze, Protiluv, H_aluze, Souvislosti, Literární.cz, Weles, Partonyma, Nové břehy i jinde a v řadě soutěžních almanachů.

Je zastoupen také ve sbornících Ars Polyri (2008), Artemisia IX. (2009), Láska nic nezapomíná (2011) a DM 70 (2012). Výběr z jeho básní zazněl v rozhlasovém magazínu Zelené peří (2006 a 2010) a v pořadu Liberatura v Radiu Wave (2013). Jeho texty jezdily v tramvajích v Ostravě v rámci projektu TramBus Ostrava!!! Poetry (2010). Je laureátem několika literárních cen (Literární soutěž Františka Halase 2009, Literární cena Vladimíra Vokolka 2009 a 2011, O cenu primátora města Opavy 2010 a jiné).