Už v listopadu 2002 zaujal účastníky česko-polské konference Opavské a opolské Slezsko ve směru evropských standardů recitál Píseň s podtitulem „Duchovní - lidová - populární“, v němž se ve výstavní budově Slezského zemského muzea v Opavě představila jako sólistka Komorního pěveckého sboru Slezské univerzity (KPSSU) s Petrem Škarohlídem.

Veronika Glötzerová, která do Opavy přišla odbornou historii studovat z Třemešné, začala se zpěvem přirozeně dříve, KPSSU se však stal jejím prvním tělesem. Jeho kmenovou členkou zůstává i po letech. „Roky po absolutoriu rychle ubíhají, na prvního sbormistra MgA. et MgA. Petra Škarohlída si už uchováváme jen ty nejkrásnější vzpomínky, ale život jde dál a sbor dnes stejně citlivě vede Mgr. Vladimíra Vašinková,“ naznačuje Veronika nikoliv nepodstatný díl motivace dál dojíždět na zkoušky i vystoupení a absolvovat s kolegy-pěvci dokonce zahraniční výjezdy. „Když se na to podíváte z jiného konce, nejezdím sem až z Třemešné, ale jen z Krnova,“ usmívá se úspěšná absolventka s poukazem na nynější bydliště. Nejvíce času v poslední době věnuje žákům základní školy a místem jejího působení je Město Albrechtice.

Návrat za katedru
„Vrátila jsem se k tomu, čím jsem začala,“ konstatuje, když se ohlíží za učitelováním v rodné obci během studia na výpomoc. Pak ale přišla velká výzva v podobě úspěšného absolvování výběrového řízení na pozici redaktorky zpravodajství České televize Ostrava a Veronika se do nové profese pustila s takovou vervou, že ani nerozpoznala, do jaké míry ztratila vládu nad vlastním časem. „Vydržela jsem čtyři roky a ještě další tři měsíce v Dobrém ránu, jenže nakonec se stalo to, co se asi stát muselo. Rozhodla jsem se, že práce mě nesmí zotročovat, a vrátila se do školy,“ říká bez nostalgie. Teď si na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity doplňuje pedagogické minimum, své svěřence vede v češtině, hudební výchově a němčině, je spokojená a těší se na každý nový den. „Máme i sbor a bubínky, a pokud jde o němčinu, ráda si připomínám semestrální pobyt ve Würzburku, z něhož možná stále těžím,“ dodává.

K hudbě ji váže poetická duše
Přes své mládí, vždyť chodit do první třídy začala v dějinném roce 1989, patří mezi členy KPSSU k pamětníkům. „V ženské složce jsem určitě služebně nejstarší a celkově navazuji na řadu tří mušketýrů (PhDr. Artur Sommer, PhDr. Petr Vojtal a PhDr. Jiří Sedláček). Nedá se nic dělat, čas je neúprosný, ale snažím si to tak nebrat a na počátku nového roku se těším, co sboru i mně osobně přinese. „Ráda bych viděla, jak v Provence kvete levandule,“ odhaluje poetickou duši a na cestu do Francie myslí společně se sestrou Kateřinou. „Je o pět let mladší, absolvovala Vysoké učení technické v Brně a za diplomovou práci v oboru získala nejen titul inženýra architekta, ale též Hlávkovu cenu,“ nechává Veronika nahlédnout do rodinného zázemí.

V hudbě žádný striktně vyhraněný zájem nemá. „Na dvou CD realizovaných spolu s Petrem Škarohlídem a Eduardem Müllerem šlo o průřez širokým repertoárem, hlavním smyslem bylo uchovat pro budoucnost zvuk několika varhanních nástrojů z Osoblažska,“ popisuje tuto zkušenost, jíž rozšířila už dojmy z dřívějšího dabingu a účinkování v dokumentu. „Kapitolu spolupráce s elektronickými médii neuzavírám, nechám se překvapit, jaké nové možnosti se naskytnou, nikdy neříkám nikdy,“ netají Veronika, ale teď je vděčná za kreativnost dětí ve škole a baví se i četbou a hrou na africký buben.

Ze svého bydliště v Krnově často vyráží jak ve směru na Opavu a Ostravu, tak na druhou stranu na Osoblažsko. V tom prvním jsou cílem cest sbor a Ostravská univerzita, v tom druhém rodný kraj,“ vysvětluje. Úvodní zkouška KPSSU v novém roce jí udělala radost. „Na prosincovém adventním koncertu na zámku v Linhartovech, tedy před vlastním publikem, mě zradilo zdraví a sotva jsem mluvila, natož zpívala. Podobně nás ovšem dopadlo víc, a tak kastelán Jaroslav Hrubý slíbil, že sbor pozve k vystoupení i v jiném ročním období a nabídka od něj už přišla. Věřím, že v květnu budeme v plné pěvecké kondici,“ přibližuje Veronika niterný vztah ke kraji a mikroregionu, který pro svou odlehlost před návštěvníky ještě ani zdaleka neodkryl všechny půvaby.

„V započatém roce bych všem kolem přála vysoce příznivé propojení hemisfér,“ loučí se Mgr. V. Glötzerová s vědomím, že k němu zpěv, hudba i hra na bubny přispívá. „Zatím se tak na mě nedívají ani všichni kolegové ze školy, protože z hudebny situované v přízemí se tóny bubnů dost nesou, ale ráda je to budu postupně učit,“ uzavírá absolventka Slezské univerzity, která ji prostřednictvím sboru stále nosí v srdci.