Michal Mikláš se u nich jako absolvent magisterského studia informatiky na Filozoficko-přírodovědecké fakultě SU těší přirozené autoritě. A co by si mohl každý, kdo se rozhodl pro pedagogickou dráhu (on se pro ni rozhodl asi už definitivně), přát víc!

 Od prvního pohledu (to ale nebyl můj případ, protože když jsem ho ve Zlíně uviděl, uvědomil jsem si, že ho už přece znám) mimořádně sympatický protagonista těchto řádků působí od roku 2005 na škole, kterou sám jako maturant o devět let dříve opustil. „Počítačový kroužek mě i díky problémům s kyčlí vyžadujícím pohybu spíše méně provázel od útlé druhé či třetí třídy, a tak studium informatiky bylo nasnadě. Začal jsem s ním na Masarykově univerzitě, ale po třech semestrech jsem přešel do Opavy. V onom roce 1998 to bylo velmi šťastné rozhodnutí,“ pokyvuje Mgr. Mikláš hlavou a nezastírá potěšení ze zájmu SU prezentovat jeho úspěšnou praxi. Má-li k tomu příležitost, na „místo činu“ se rád vrací. „Pozitivní vzpomínky na opavská univerzitní přetrvávají. Nevyhýbám se jim, právě naopak,“ připomíná.

Informatická studia na SU mu totiž umožnila naplňovat jeho vlastní představu o nich a jeho diplomová práce (2004) věnovaná grafickému editoru vyvolala zahraniční, dokonce zámořské ohlasy (Kanada, Japonsko). Ale nejen to. Přivedla ho též na Matematický ústav (MÚ), kde ho natrvalo ovlivnili dva jiní Michalové - Krupka a Málek. „Protože vyžadovali nikoliv znalost vzorců, ale jedině porozumění problému, nadchli mě pro matematickou analýzu tak, že jsem si ji časem začal studovat sám a získané poznatky využíval až do konce studia jako laborant a po jeho ukončení na jistou dobu též jako vedoucí laboratoří v přízemí budovy Na Rybníčku,“ přibližuje Mgr. Mikláš zvlášť silnou vazbu k SU. Ta se sice s přibývajícími roky z pohledu přímých osobních kontaktů rozvolňuje, ale v podvědomí zůstává nenarušenou.

Budování vlastního rodinného zázemí ovšem rodáka ze Strání-Květné na česko-slovenské hranici vrátilo do Zlína, v němž žil od raného dětství. Ve studijním i životním usilování byla a je pro něj nadále magnetem jeho zprvu partnerka, nyní manželka a ještě jinak spolužačka z gymnázia. „Dosáhla už na titul doktora farmacie, takže mám pořád co dohánět a musím se hodně snažit,“ přiznává Michal s úsměvem. Sám se po nelehkém, o to však odpovědnějším rozhodování k doktorskému studiu zatím neodhodlal. „Rád bych především stíhal ve svém oboru, v němž je rychlost pokroku markantní,“ zůstává celým úvazkem učitel výběrových informatických seminářů zaměřených na grafiku, design a multimédia a dalším necelým polovičním správce sítě při zemi. „Mezi středoškoláky jsem se našel,“ potvrzuje správnost profesní volby.

A jak to bylo s tím Zlatým Ámosem? Na předvánočním setkání mu studenti předali nominaci opatřenou 130 podpisy druháků, třeťáků a čtvrťáků a také dvou ročníků absolventů. „Chtěli po mně jen souhlas. Vzal jsem si týden na rozmyšlenou, protože mě to zaskočilo a po žádné mediální slávě netoužím. Ale v průběhu onoho týdne jsem si uvědomil, jak bych je zklamal, a pod podmínkou, že začneme na mé prezentaci společně intenzivně pracovat, jsem svolil. Tak vznikla i fotokoláž s Chuck Norrisem,“ popisuje Mgr. Mikláš. Výsledek je všem dobře znám. V konkurenci šesti kandidátů se stal v únoru Zlatým Ámosem Zlínského kraje, postoupil do březnového čtrnáctičlenného celostátního semifinále a posléze mezi šestici finalistů. „Zůstaly krásné zážitky. Na členy poroty, jíž předsedal psychiatr Jan Cimický, na Prahu i na vlastní soutěž. Jen mě mrzelo, že jsem Ámose získal dva, tedy vedle zlatého též toho, kterého uděluje dětská porota. Jak už to bývá, radost jedněch přinesla zklamání druhým,“ osvědčuje Mgr. Mikláš svůj citlivý lidský přístup. „Z výsledku mi plyne závazek, přežít ve školství,“ dodává.

Vzpomenutý závazek je pro něj i hlavním plánem. „Michalové na Slezské v Opavě mě naučili správně pochopit podstatný rozdíl mezi pojmy odpřednášet a vysvětlit. Uměli nasměrovat, protože ukázali možnosti,“ rozjímá a přemýšlivě si počíná i v jiných činnostech a aktivitách. Kromě rodičovství mě baví fotografie, především ta portrétní. „Chcete-li to vědět, první digitální fotoaparát jsem dostal za promoci,“ loučí se Mgr. Mikláš.