Ani Nicolas de Lacoste takový závěr své přednášky ve výukovém areálu na Hradecké ulici před studenty Fakulty veřejných politik nečekal.

 „Při výběrovém řízení na post historicky prvního PR pracovníka na univerzitě se nás sešlo víc než deset,“ vrací se Ing. Koudelka o 14 let zpět. V paměti chová rozhovory se zahraničními lektory i přípravu opavské premiéry kulturní akce Francouzský podzim konané v říjnu a v listopadu 1998, kontakty s Ing. Miroslavem Zikmundem před a poté, kdy mu a Ing. Jiřímu Hanzelkovi byla v únoru 1999 udělena Zlatá medaile Slezské univerzity (SU), a návštěvu Julius-Maximilians-Universität Würzburg. Tu na jaře 1999 absolvoval s prorektorem doc. Jiřím Urbancem, vedoucím oddělení germanistiky Ústavu cizích jazyků (ÚCJ) prof. Zdeňkem Masaříkem a Vojtěchem Bartkem z Institutu tvůrčí fotografie. „I tam byla předávána Zlatá medaile, a to prof. Theodoru Berchemovi. A v tamním Neubaukirche jsme zahajovali výstavu diplomových prací posluchačů Institutu,“ připomíná prezentační význam této cesty.

Na opavský ÚCJ docházel často a v červnu 1998 tam s Davidem Bowmanem hodnotil jeho téměř dvouleté lektorské působení. „David byl všestranný, nebylo možné si ho nevšimnout. Vedle angličtiny bez jakýchkoliv problémů konverzoval francouzsky, německy a španělsky, věnoval se orientačnímu běhu, hrál na trubku, zpíval. A dokázal se velmi dobře naučit i česky,“ říká Ing. Koudelka o anglickém lektorovi, jehož pro Opavu získal Keith Bates, další z těch, kdo SU pomáhali. „Přesto když David doma oznámil, že pojede do Opavy, žádné nadšení nezavládlo. Naopak jeho maminka hned běžela do knihovny, aby Opavu našla v turistickém průvodci. Ta v něm ovšem nebyla, zato o Ostravě se tam psalo tak, že z toho šel strach. Ale David se nezalekl a prosadil si své. Řekl, že viděl fotky, že na nich Opava vypadá dobře a že zkrátka jede. Nakonec Opavu poznali i jeho rodiče,“ přibližuje Ing. Koudelka.

První univerzitní mluvčí se ovšem nejvíce angažoval pro francouzskou konverzaci. Sám se francouzštině začal učit již za středoškolských studií na strojní průmyslovce. „V roce 1968 se naskytla šance se do Francie podívat. Využil jsem ji a od té doby je zvláště jižní část této země krajinou mého srdce. Její metropole Paříž je pro mě hlavním městem francouzštiny,“ netají. Ještě před návštěvou velvyslance Francie na SU v dubnu 1999 (Philippe Coste při ní ve Slezském ústavu otevřel konzultační a informační středisko Rady Evropy) proto spolupořádal čtyři setkání s francouzskou kulturou. Akce ale v Opavě zůstala ojedinělým,“ lituje.

Na závěr připomínka Koudelkových kontaktů s Ing. Miroslavem Zikmundem. „Aby bylo rozuměno, jsem úplně jiný cestovatel, než jakými byli slavní Z + H, bohatě mi stačí evropské destinace. Ale s Miroslavem Zikmundem jsme k sobě navzájem přilnuli, i když mezi námi byl poměrně výrazný věkový rozdíl,“ objasňuje Ing. Koudelka (Ing. M. Zikmund převzal Zlatou medaili SU pouhých devět dnů po svých osmdesátinách - pozn. autora). „Pořizoval jsem pro něj dokumentaci všech aktivit, jichž se v Opavě zúčastnil, a netajím, že mě setkání s ním významně ovlivnilo a obohatilo,“ konstatuje Ing. Koudelka.

Myšlenku jazykového klubu v sobě nosí jako věčně zelenou. „Když se ji v roce 1968 podařilo v Opavě uvést v život, bylo to ze známých příčin nakrátko. Pak jsme byli odsouzeni čekat více než dvě desetiletí až do roku 1990, kdy tu vznikl jazykový konverzační klub. Zato dnes v pěstování jazyků nikdo nikomu nebrání. Proto byl po anglickém a francouzském klubu v devadesátých letech ustaven zásluhou PhDr. Milana Sobotíka z univerzity i španělský klub. Vyznavači rčení o tom, že kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem, si v Opavě mohou přijít na své,“ rozloučil se Ing. Koudelka.