„Jsem přesvědčen, že bychom měli věznici v Uherském Hradišti zachovat,“ říká o svém členství v Memorii Jindřich Štreit

čtvrtek 27. listopadu 2014 12:00 Autor: Martin Kůs

Foto: Marek Malůšek

 

OPAVA - Jméno profesora Jindřicha Štreita asi není třeba nikomu dlouze představovat. Jako skvělého fotografa s ojedinělým pohledem na obyčejný život si ho cení prakticky celý svět, čeští, polští a slovenští fotografové jej pak mají zafixovaného i jako pedagoga Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Jindřich ze Sovince, jak si už dlouhá léta říká, je ale také členem řady odborných, profesních či společenských organizací. Mezi nimi je rovněž čestné členství o.s. Memoria, Iniciativy za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti.

„Já jsem se v Uherském Hradišti už dlouho předtím angažoval, ještě po boku pana inženýra Králíka, na Letní filmové škole, kde jsem připravoval výstavy, workshopy, přednášky a další akce. Asi tak před pěti roky jsem byl osloven, zda bych nějakým způsobem nespolupracoval s touto institucí,“ vzpomíná dnes Jindřich Štreit. Už tehdy byl zaujat možností uchovat bývalou věznici jako odkaz a poučení se z dějin. Byl jedním z těch, kdo inicioval posluchače fakulty architektury, aby vymysleli a navrhli nějaké vhodné využití objektů s tím, že by jeho část zůstala památníkem krutosti, která v těchto zdech před více než půlstoletím panovala. Studenti skutečně několik zajímavých řešení navrhli. Bohužel, zůstalo jen u těchto návrhů. Jako zatím nepřekonatelná komplikace se ukázalo, že bývalé vězení je majetkem ministerstva vnitra a koneckonců ani finanční stránku celého záměru nelze přehlížet.

2014 11 Streit 1Jindřich Štreit upozorňuje, že není členem výboru, ani nevzal na svá bedra nějakou jinou funkci. Také není jediným, kdo z Institutu tvůrčí fotografie s Memorií spolupracuje, do aktivit se zapojil také Mgr. Marek Malůšek, který má k Uherskému Hradišti vztah místního patriota. Přesto se Jindřich Štreit cítí být s lidmi z Memorie ztotožněn a jejich snahu podporuje. Každá návštěva uherskohradišťského vězení či osobní setkání s někým, kdo zde zažil na vlastní kůži výslechy nebo jen vnímal některou z poprav za zdmi své cely, ale i potkání se s rodinnými příslušníky bývalých vězňů, v něm vzbuzuje velké emoce a podporuje jeho ochotu dát své jméno k dispozici dobré a potřebné věci.  

„Tato oblast, a otázka vězeňství vůbec, mne osobně velmi zajímá, také vzhledem k tomu, že sám mám vězeňskou zkušenost. Když mám možnost nebo když mohu být spolusoučástí něčeho podobného, tak nejsem proti. Jsem přesvědčen, že bychom měli věznici v Uherském Hradišti a další podobná místa zachovat. Že by měla pro další generace nést tu stopu historie, toho, co se zde dělo, alespoň ve své části být varováním před tím, co dokáže člověk člověku udělat,“ říká J. Štreit a vysvětluje, že sám byl v první polovině osmdesátých let za hanobení republiky a prezidenta za mřížemi káznice v pražské Ruzyni. Následně až do listopadu 1989 mu byl režimem místo práce pedagoga určen osud zaměstnance státního statku. K práci učitele se mohl zase vrátit až v nových poměrech.

Občanské sdružení Memorie
Jeho snahou je veřejná iniciativa za důstojné využití objektu věznice v Uherském Hradišti. Areál věznice je unikátním místem (nejen v rámci naší republiky, ale přinejmenším v rámci celé střední Evropy), které pamatuje krajní teror doby nacismu i komunismu a je zachován téměř v takovém stavu, jak jej věznění i dozorci v roce 1962 opustili. Jedinou současnou připomínkou toho, co se za zdmi věznice dělo, je skromný pomník se jmény 29 popravených, zastřelených a umučených.
Memorie vznikla v době, kdy se začalo mluvit o privatizaci objektů bývalého vězení a soudu. Koncem ledna 2010 iniciovala petici Za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti, která sklidila velký ohlas a podporu jí vyslovila řada veřejně známých osobností. Snaží se dosáhnout toho, aby areál získalo do svého vlastnictví město Uherské Hradiště, a za cíl si klade vybudovat z části bývalé věznice památník a větší části areálu pak najít nové, lidštější využití.
Rozhovor se současnou předsedkyní Memorie Annou Stránskou zde: http://www.slovackymagazin.cz/uherskohradistska-veznice-jizva-v-centru-mesta
Ve své vizi budoucnosti uherskohradišťské věznice se Jindřich Štreit nechává inspirovat svými cestami po zahraničí, kde podobnou problematiku studuje. Zajímal se o věznice v Maďarsku, Rumunsku, ale také ve Slovinsku. Právě zde viděl podobné objekty, které byly přebudovány na stánky kultury, hotely a podobně, většinou i s tím, že část objektu je ponechána v původním stavu, aby se stala pomyslným varujícím vztyčeným prstem. Zaujalo ho třeba bývalé vězení přebudované na hotel, kde dostali různí architekti možnost upravit prostory cel na pokoje. „Myslím, že třeba toto by byla cesta pro Uherské Hradiště,“ říká známý fotograf s tím, že tímto směrem se vydali i jinde na světě, třeba ve Švédsku, USA, Lotyšsku nebo Velké Británii.

Mluvit s Jindřichem Štreitem a nedotknout se alespoň trochu fotografování asi dost dobře nejde.  Krátce po sametovém převratu v listopadu 1989 se do věznice vrátil. Tentokrát už jako svobodný člověk a s neodmyslitelným fotoaparátem v rukou. „Byla to práce na projektu Cesta ke svobodě, který byl sice prioritně zaměřen na drogovou problematiku, ale na základě této práce se mi postupně podařilo v devadesátých letech navštívit a svým objektivem zachytit celkem osm českých věznic. Později jsem ještě spolupracoval Olgou Sommerovou a Janem Špátou na několika filmech natáčených v ženské věznici v Pardubicích. Také jsem realizoval několik přednášek pro vězně, například v Plzni-Borech. Téma věznic mne zajímá jak po stránce fotografické, tak po stránce etické,“ konstatuje Jindřich Štreit a dodává, že považuje za přirozené, když může svým jménem i prací upozornit na něco, na co se pomalu zapomíná.

 

Sdílet
TOPlist Slezská univerzita v Opavě » www.slu.cz « Copyright © 2012-2015