V programu teoretické části dubnového opavského Týdne prevence organizovaného Ústavem ošetřovatelství (ÚO) Fakulty veřejných politik „vyčnívala“ její přednáška hned na první pohled. Tématem (Duchovní péče v zařízeních Vězeňské služby) i jménem přednášejícího - sestra Filoména, Filiae Divine Caritatis (FDC), Kongregace Dcer božské lásky.

Mgr. ThLic. Marta Truhlíková pocházející ze Staré Turé (města v Trenčínském kraji ležícího pod nejvyšším vrcholem Bílých Karpat Veľkou Javorinou), která při nástupu do opavského noviciátu dostala v roce 1988 řeholní jméno po tetě z matčiny strany, se setkání za účelem rozhovoru velmi obávala. Nakonec PhDr. Zdeňku Římovskou z ÚO vyslyšela a obě hned napoprvé prozradily, že na pracovišti, které garantuje obor Všeobecná sestra, není nováčkem.

Obdařená skvělou pamětí, ale především otevřeným srdcem získala sestra Filoména možnost podílet se na výuce předmětu Filozofie a etika v ošetřovatelství. Navázanou spolupráci s ÚO rozvíjí zodpovědnou přípravou přednášek k tématu „Duchovní potřeby a duchovní péče“, k jehož podání přistupuje vědomě mnohem více z pohledu získaných zkušeností než z pozice představené kláštera, v Opavě známého pod označením Marianum.

Na studium etiky a teologie jeden život nestačí
Usilovnému studiu se i po absolvování oboru Křesťanská výchova na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (Mgr.), oboru Etická výchova tamtéž a později oboru Pastorální teologie na Teologické fakultě Slezské univerzity v Katovicích (ThLic.) věnuje soustavně nadále. „Pro poznávání etiky a teologie, což mě zajímá nejvíc, je k dispozici tolik pramenů, že seznámit se s nimi není v lidských silách,“ přiznává sestra Filoména, která je může číst hned v několika jazycích. Proto od první přednášky na ÚO poznali, že to, co studentům předává, by nedokázal ani zdaleka každý. „I do výkladu pro ně si přenáším základní myšlenku konat druhým dobro bez nároku na odměnu či nějaký vděk,“ konstatuje bez váhání. „Upřímně řečeno, trochu jim závidím. Vždyť sestra se může ocitnout stejně při zrodu člověka, jako při jeho odchodu,“ říká a z jejího pohledu lze vycítit pohlazení.

Využití etické výchovy v ošetřovatelských oborech nezná podle ní hranice. „Snažila jsem se to vysvětlit na jedné z opavských konferencí, které jsou ošetřovatelství věnovány, a ze strany aktivních účastníků jednání, ale i posluchačů jsem postřehla zaujetí. Něco takového považuji za největší odměnu, protože pochopit třeba potřebu smíření před smrtí vyžaduje jistý stupeň vnitřní svobody,“ tvrdí sestra Filoména. Sama se zasvětit Bohu toužila už od 15 let a její touhu násobila úskalí, jimiž byla předurčena projít. Vážné nemoci ji pronásledovaly natolik, že musela absolvovat 15 operací. O to větší je její potěšení a radost z každé maličkosti. „Děkuji Bohu, že jsem na Zemi a že mohu druhým ukazovat cestu k němu. A když mě zavalí povinnosti, uvědomím si, jak je dobré, že nás dny plné překážek drží pěkně při zemi, to je pro duchovní růst velmi důležité,“ uvažuje sestra Filoména nahlas.

Životní zkušenost si nenechává jen pro sebe
Život ráda přirovnává k otevřené knize. „Máme ho žít tak, aby v ní každý rád listoval,“ míní a v oné otevřené knize spatřuje samozřejmě na prvním místě duši. „Co z toho, kdybys celý svět získal, a své duši uškodil,“ slýchávali od ní ti, jimž dříve vyučovala náboženství, a dnes to slyší ti, pro něž připravuje duchovní cvičení a přednášky. Jsou mezi nimi i ženy ve výkonu trestu závislé na alkoholu a drogách. V opavské věznici se už dokonce setkala s doživotně odsouzenými ženami, ale nejčastěji v radosti přichází a zajíždí mezi mladé lidi. „Pocházím z prosté rodiny, z níž si od nejútlejšího dětství nesu krásný příklad obou rodičů. Pomáhali potřebným s naprostou samozřejmostí a bez ohledu na to, zda je znali. Nikdy tedy neoslyšeli ani cizí lidi. Jsem si jista, že se dočkali odměny, dokonce o tom existují doklady,“ objasňuje.

Za jedno z největších znamení pokládá, že maminka zemřela v den její katovické promoce. „V průběhu té slavnosti jsem o její smrti dostala vnitřní informaci, kterou nezprostředkovala žádná média, a přesto se ještě téhož dne potvrdila, protože zkrátka není silnějšího spojení než právě s Bohem,“ ujišťuje představená, navyklá už předstupovat před ty, kdo jejímu výkladu naslouchají, s plnou soustředěností. „Ti, které chcete oslovit, totiž dobře rozpoznají, zda jsou vaše slova v souladu s vnitřním rozpoložením. Nebýt tomu tak, letěla by bez jakéhokoliv účinku v podobě výzvy k zamyšlení jen do prázdna,“ je si sestra Filoména vědoma.

Osud drinských mučednic má stále před očima
Pro letošní vystoupení si zvolila specifické téma „Činnost řádové sestry ve vězeňské duchovní péči“, vloni Týden prevence dokázala plně zaujmout, jak se posluchači její přednášky shodli, emotivním výkladem o drinských mučednicích. Co je to vlastně za (mnohým neznámý) příběh? Pojednává o životní cestě a tragickém osudu pěti sester řádu, jemuž sama zasvětila své poslání. Přímým impulsem k němu se stalo české knižní vydání autentického svědectví kněze sarajevské diecéze Anto Bakoviće nazvané Blahoslavené drinské mučednice (Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří, 2011) popisující jedno z dramat odehrávajících se na Balkáně ve čtyřicátých letech minulého století, konkrétně to, k němuž došlo v polovině prosince 1941 v bosenském Goražde.

„Aby chorvatské sestry zabránily pošpinění slibu, který zasvěcením se Kristu daly, volily před nevyhnutelným znásilněním raději skok z okna. Přesto je po něm jejich pronásledovatelé, srbští četníci, dostihli, zcela bezbranné ubodali a jejich těla odkopali a odkutáleli k nedalekému břehu Driny. Beatifikace sester jsem se předloni v září osobně zúčastnila a plyne mi z toho povinnost přispět k tomu, aby jejich síla milovat Boha, žít pro něho a také pro něho zemřít nepřestala být považována za vzor též pro druhé,“ připomíná sestra Filoména a je ráda, že dostala příležitost se s posluchači studijního programu Ošetřovatelství setkávat. „Jde přece o profesi, v níž je duchovní rozměr potřebný víc než kde jinde. Sama ho pak vnímám jako nejméně zcela rovnocenný odborné zdatnosti,“ uzavírá.