TORUŇ, OPAVA - Vzdělávání pedagogů má projekt Zkvalitnění výuky muzejní konzervace a restaurování a průzkumu historických materiálů, který Ústav historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty řeší společně s Centrem nanotechnologií Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava a Slezským zemským muzeem, za jednu z priorit.

Proto zahraniční studijní pobyty vyučujících z Konzervátorského centra oddělení památkové péče a muzeologie Ústavu historických věd (ÚHV) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity (SU) v Opavě nepřekvapí. K dosud posledním patří stáž Mgr. Ing. Hany Rajhelové a Bc. Jany Stixové na Univerzitě Mikoláše Koperníka v Toruni realizovaná v období od 15. února do 7. března, o níž obě jmenované připravily krátce po návratu pro kolegy pedagogy, ale i studenty přednášku a prezentaci vedoucí též k setkání za účelem tohoto výstupu.

Mgr. Ing. Hana Rajhelová Rodačka z Bruntálu působí na Ústavu historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity (SU) od jara 2012, kdy uspěla ve výběrovém řízení na post odborné asistentky oddělení památkové péče a muzeologie. Je absolventkou dvou oborů na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice (magisterského Analýza biologických materiálů a inženýrského Ekonomika a management chemických a potravinářských podniků). Má dvouletou zkušenost z praxe vědecké pracovnice Fakulty vojenského zdravotnictví na Univerzitě obrany v Hradci Králové, na SU je jejím odborným zaměřením chemie a technologie restaurování. Bc. Jana Stixová Absolventka bakalářského studia na SU se už v jeho průběhu uplatnila jako konzervátorka Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Odtud se opavská rodačka vrátila zatím natrvalo domů a v roce 2011 získala ve Slezském zemském muzeu post dokumentátorky, z něhož vloni přešla na pozici restaurátorky. Letos chce ukončit magisterské studium na SU. V diplomové práci, v níž ji vede Mgr. Jana Koudelová, Ph.D. (absolventka magisterského studia oboru Historie - Muzeologie na SU a posléze doktorského studia na Univerzitě Palackého v Olomouci), se zabývá problematikou optimalizace deponování sbírkových předmětů.

„Odborným pracovištěm, kde nám bylo umožněno tři užitečné týdny strávit, se stal Instytut Archeologii Wydziału Nauk Historicznych Uniwersytetu Mikołaja Kopernika,“ ohlížejí se za cennou zkušeností H. Rajhelová a J. Stixová. Kontakt s ním navázaly už dříve, když se jedna z jeho pracovnic - dr hab. Małgorzata Grupa - zúčastnila loňského podzimního mezinárodního workshopu, jenž byl v Obecním domě Opavě věnován právě tematice průzkumu historických materiálů. „Její kolegiální pozvání do Toruně jsme tedy letos s radostí využily,“ potvrdily obě účastnice studijního pobytu.

Pro J. Stixovou přitom nebyla návštěva Univerzity M. Koperníka premiérou. Její prostředí poznala už během bakalářského studia na SU díky vzdělávacímu programu Erasmus. „To bylo někdy v průběhu akademického roku 2009-2010,“ připomíná restaurátorka Slezského zemského muzea (SZM), která se v tomto období připravuje na ukončení magisterského studia oboru Ochrana kulturního dědictví na ÚHV. V SZM, kam přišla po roční praxi konzervátorky ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, je supervizorkou praxí studentů a odbornou asistentkou restaurování. Odborná laboratorní cvičení studentů zajišťuje H. Rajhelová, absolventka magisterského studia oboru Analýza biologických materiálů na Univerzitě Pardubice, kde poté absolvovala i studium ekonomie a managementu chemických a potravinářských podniků. Na SU působí po první zkušenosti vědecké pracovnice Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové od jara 2012, kdy úspěšně absolvovala výběrové řízení na post odborné asistentky technologie ÚHV.

Proč při výběru zahraniční stáže padla jejich volba právě Univerzitu M. Koperníka? „Tamější konzervátorské pracovny Ústavu archeologie jsou po technické stránce poměrně dobře vybaveny, a tak jsme příležitost získat detailnější představu o používaných pracovních metodách a postupech braly jako vítanou zkušenost. Stáž nám umožnila srovnat jejich pracovní postupy s našimi,“ shodují se H. Rajhelová a J. Stixová. Ačkoliv se seznámily třeba s restaurováním všech archeologických materiálů, přiznávají, že jejich největší zájem se soustředil na práci s archeologickými nálezy organického původu. „Přirozeně jsme registrovaly specifika polské restaurátorské školy, která si za prvořadý cíl klade obnovu prezentační a vypovídací funkce restaurovaného předmětu, zatímco v našich podmínkách se více zaměřujeme na zachování komplexní hodnoty předmětu ve snaze nepřipravit jej o jeho příběh, tedy respektovat vše, čím prošel,“ porovnávají rozdíly.

Přesto na otázku, čím by opavské konzervátorské pracoviště po toruňském vzoru dovybavily, reagují ve shodě okamžitě. „Hlasujeme zcela bez váhání pro alespoň malou lyofilizační komoru (na Univerzitě M. Koperníka jich mají několik, a to v různých velikostech) zajišťující proces sušení na principu vymražení vody a tzv. přeskakující její kapalné skupenství. Je totiž maximálně šetrné k vysoušenému materiálu, protože minimalizuje jeho destrukci,“ objasňují.

Polská stáž pro ně nezůstane v rámci v úvodu citovaného projektu jedinou. H. Rajhelová již navštívila rakouskou metropoli, konkrétně Institut für Konservierung und Restaurierung Universität für Angelwande Kunst Wien, a chystá se ještě na návštěvu muzea Astra v sedmihradském městě Sibiu v Rumunsku, J. Stixová zase pojede do dánského města Vejle, kde funguje konzervátorské centrum pro téměř dvě desítky muzeí a archivů z okolí. V nejbližších dnech ale připravují workshop, jenž je v rámci projektu pořádán k problematice preventivní konzervace ve dnech od 8. do 10. dubna opět na osvědčeném místě - v prostorách Sálu purkmistrů Obecního domu v Opavě.