Tematika života Němců v českých zemích ve dvou minulých stoletích si popularizaci vyžaduje i zasluhuje

Všechny generace bez rozdílu chce zaujmout projekt Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků Ústavu historických věd (ÚHV) Filozoficko-přírodovědecké fakulty, a proto pro další veřejnou prezentaci zvolil téma zvlášť oslovující. Do Kulturního domu Na Rybníčku v Opavě přitáhlo 20. března jak středoškoláky, tak pamětníky.

Blok tří zajímavých přednášek byl věnován vybraným společenským a kulturním aspektům života Němců v českých zemích v 19. a ve 20. století. Nejprve doc. PhDr. Marie Gawrecká, CSc., z ÚHV (na snímku), znalkyně politických a národnostních dějin Slezska tohoto období, přiblížila výkladem Němci ve Slezsku genezi pojmu sudetských Němců, aby se poté soustředila na objasnění národnostního složení obyvatelstva ve Slezsku v meziválečném období.

Na údajích ze sčítání lidu z roku 1921 rozebrala jeho národnostní skladbu a poukázala na rozdíly v západní (opavské) a východní (těšínské) části československého Slezska. Dále se zabývala reakcí německých obyvatel na vznik Československé republiky a prezentovala specifika politických aktivit slezských Němců. Charakterizovala vývoj vlivu jednotlivých politických subjektů od jasné počáteční převahy německých sociálních demokratů k velkému rozmachu nacionální a křesťansko-sociální strany a analyzovala příčiny nástupu Henleinovy Sudetendeutsche Heimatfront v první polovině třicátých let (1933) a Sudetendeutsche Partei v polovině tohoto desetiletí (1935). V závěru postihla nezanedbatelný přínos německého obyvatelstva rozvoji regionu a akcentovala bohatost jeho spolkového života.

Nejen obdivuhodně dobrou češtinou, ale také obsahem svého sdělení zaujal německý host setkání Thomas Oellermann, M. A., absolvent Heinrich-Heine-Universität Düsseldorf, svého času působící na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dlouhodobě se věnuje problematice sudetských Němců a pro opavské posluchače zvolil téma německých aktivistických stran v meziválečné Československé republice. Kategorizoval je na skupinu subjektů, která ctila principy vzájemného soužití, a dále ty strany, které skutečnost, že existují na českém území, nechtěly příliš respektovat. Podstatu vystihující přednášku oživil mnoha zajímavými postřehy, když např. upozornil na skutečnost, že česko-německé klima se projevovalo dokonce i ve jménech některých politických představitelů - vždyť dlouholetým předsedou českých sociálních demokratů byl Antonín Němec (1858-1926), významným činitelem německých sociálních demokratů naopak Ludwig Czech (1870-1942).

Mnichovskou dohodu a její dopady přitažlivě prezentoval doc. Mgr. Jaroslav Šebek, Ph.D., z Historického ústavu Akademie věd ČR, spoluautor publikace Dlouhé stíny Mnichova (Jan Kuklík, Jan Němeček, Jaroslav Šebek; vydalo Auditorium, 2011). Připomněl sled událostí, který až k tzv. mnichovskému týdnu a tragické dohodě vedl a nevyhnul se ani otázce jejího oduznání. V tomto ohledu vyzdvihl zvláště politickou aktivitu exilové vlády v Londýně, jíž se po atentátu na Heydricha a vyhlazení Lidic a Ležáků podařilo svět přesvědčit, aby se na „Mnichov“ podíval jinýma očima. V létě 1942 tak dohodu oduznala nejprve Velká Británie a po ní Francie a v roce 1944 Itálie. Vysvětlil složitost procesu oduznání ve Spolkové republice Německo, která teprve v prosinci 1973 prohlásila dohodu za nulitní a reagovala tím na fakt, že Hitler ji sám obsazením zbytku našeho území 15. března 1939 porušil, přičemž potvrdil, že k akceptování tohoto postoje přiměl československou stranu sovětský vůdce L. I. Brežněv. Ostatně i Polsku trvalo velmi dlouho, než se jako náš severní soused omluvil za vpád na území Československé republiky na sklonku třicátých let. Učinil tak až v roce 2009 prezident Lech Kaczyński.

Fotoreportáž na facebooku Slezské univerzity v Opavě.

Přednáškový cyklus byl realizován v rámci projektu Popularizace VaV histor. věd (č. CZ.1.07/2.3.00/35.0037) financovaného z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.