Projekt Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých v oblasti historických věd, který je řešen na příslušném pracovišti Filozoficko-přírodovědecké fakulty, si vybral další zajímavé téma - Fenomén hospodářských krizí ve 20. století. O sérii vystoupení k němu se jak na akademické půdě, tak mimo ni ve dnech 18. - 22. listopadu podělili dva přizvaní znalci.

Prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, CSc., z opavského Ústavu historických věd (ÚHV) se po úvodní charakteristice 20. století, při níž položil do protikladu megakatastrofy a dalekosáhlé proměny života lidí, vyslovil k hospodářským krizím, které byly v jeho průběhu ve světě a v českých zemích zaznamenány, jeho kolega PhDr. Miroslav Londák, DrSc., působící v Historickém ústavu Slovenské akademie věd (SAV) přednášel nejen o hospodářských krizích minulého století na Slovensku, ale také o tom, jak byl na půdě tohoto pracoviště odborně ztvárněn rok 1968 v našich dějinách, a o ekonomickém vývoji na Slovensku po skončení 2. světové války.

„Jednotlivé generace zažily ve 20. století posun od zázraku v podobě automobilu k běžnému používání letadla při cestě na dovolenou, dříve netušený zvrat v technologiích a v komunikaci vyjádřený proměnou, na jejímž počátku byl telefon a na konci internet a mobil,“ uvedl prof. Z. Jirásek nastolené téma a poté se již věnoval krizím, propadům a turbulencím. Od zmínky o první autenticky známé ekonomické krizi (1873-1875) se odrazil ke komentovanému výčtu těch událostí, jež hospodářské dějiny 20. století někdy s menší, jindy ovšem s ohromnou dramatičností ovlivnily. Poukázal také na vývoj krizí, když porovnal možnosti, jak jim čelit. „Zatímco řešení propadu cenných papírů na americké burze v letech 1906-1907 se ještě našlo přímo na Wall Street, Velká hospodářská krize z roku 1929 zasáhla bez výjimky všechny sektory, zhroutila se burza a vůbec poprvé v dějinách i telefonické spojení,“ konstatoval.

Světové války charakterizoval jako krize jiného typu, bezprostředně spjaté s bojovými střety. „První světová válka přinesla vedle klasických jevů krize typu znehodnocení měny též dosud nové fenomény. Třeba výměnu pracovních kolektivů, když v mnoha oblastech musely ženy nahradit na frontu povolané muže, a v jejím důsledku start procesu emancipace žen,“ potvrdil prof. Z. Jirásek a při analýze těžkých ztrát a ničivých hospodářských dopadů 2. světové války upozornil na skutečnost, že totální rozvrácení měny tentokrát v českém prostředí nevedlo ke stejnému kolapsu zásobování.

Při pohledu na poválečné období u nás nastínil problematiku změny majetkových poměrů v důsledku konfiskací a odsunu německého obyvatelstva, generálního vyvlastnění a přestavby ekonomiky na počátku padesátých let. „Reindustrializace a výprodej národního pokladu, který se rozplynul díky členství v Radě vzájemné hospodářské pomoci, vedly k měnové reformě a centrálnímu direktivnímu způsobu řízení ekonomiky. Snahy o jeho změnu posléze provázejí dlouhé roky dalšího vývoje,“ řekl prof. Z. Jirásek a svůj výklad zakončil u tzv. Klausových balíčků, jejichž celkové hodnocení na znalce hospodářských dějin teprve čeká.

Když dr. M. Londák přiblížil rozbor ekonomického vývoje na Slovensku po 2. světové válce, akcentoval zvláště poválečnou zaostalost, v kritériu počtu obyvatel zaměstnaných v průmyslu srovnatelnou se stavem, jenž tu panoval už o tři desetiletí dříve. „Je potřebné si uvědomit, že změna ve prospěch průmyslu z tohoto hlediska na Slovensku nastala až v letech 1963-1964,“ prohlásil a v přímé souvislosti s tím připomněl několik neúspěšných poválečných pokusů o skutečný přístup k federalizaci. „Hlavní příčinu toho, že proces přibližování tempa ekonomického růstu na Slovensku k tempu růstu v českých zemích nebyl ani zdaleka takový, jak se proklamovalo, lze hledat ve skutečnosti řízení slovenské ekonomiky z Prahy. Tak tomu bylo od první pražské dohody uzavřené v červnu 1945 vlastně až do roku 1989,“ připomněl dr. M. Londák. „Kdo volal po změně tohoto stavu, byl umlčen,“ dodal.

Dále postupně prošel první poválečnou hospodářskou krizi, měnovou reformu a další mezníky ekonomického vývoje na Slovensku. „Už druhá pětiletka skončila pro Slovensko katastrofou, když 80 procent investic směřovalo do českých zemí. Třetí pětiletka se naprosto zhroutila, ke zpomalení tempa růstu ekonomického rozvoje Slovenska přispělo i zavedení velkoobchodních cen v roce 1967,“ zhodnotil dr. M. Londák.

Pozornost posléze věnoval těm slovenských ekonomům, kteří samostatné řízení ekonomiky prosazovali. „Vzpomenu alespoň dva. Prof. Ing. Hvezdoň Kočtúch, DrSc., se na počátku devadesátých let přece jen stal přední osobností ekonomické politiky Slovenska, byť jí byl už mnohem dříve, Státní bezpečností pronásledovaný prof. Ing. Viktor Pavlenda, DrSc., si už nového politického klimatu příliš neužil,“ doložil dr. Londák. „Mluvíme-li o těch, kdo chtěli ekonomickou situaci na Slovensku narovnat, je tu ale ještě jedno jméno. Alexander Dubček přednesl v září 1967 na plánu Ústředního výboru KSČ předem neschválený projev, v němž na její neutěšenost upozornil, přestože Antonín Novotný a jeho věrní příznivci požadovali, aby industrializace Slovenska byla definitivně ukončena,“ uzavřel své vystoupení dr. M. Londák.

Foto: Vlevo prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, CSc., vpravo PhDr. Miroslav Londák, DrSc., dva protagonisté přednáškového cyklu pořádaného Ústavem historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě na téma hospodářských krizí ve 20. století.

Přednáškový cyklus byl realizován v rámci projektu Popularizace VaV histor. věd (č. CZ.1.07/2.3.00/35.0037) financovaného z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.