OPAVA - V české literatuře je letošek hrabalovským rokem, ale přináší také jubilea dalších osobností. Jsou jimi J. Wolker, F. Kafka, J. Mahen nebo J. S. Machar. Nic nového pro bez jednoho tucet mladých germanistů, kteří 12. března využili výjimečné příležitosti. Workshop na téma slam poetry vedl na opavském Ústavu cizích jazyků (ÚCJ) Markus Köhle.

Mimořádný představitel slam poetry nepřibyl na Slezskou univerzitu poprvé. Ze země našich jižních sousedů přijel opětovně poté, kdy si odborní pracovníci oddělení germanistiky ÚCJ Filozoficko-přírodovědecké fakulty v dubnu loňského roku nemohli nevšimnout, jak prozářil atmosféru závěrečné části setkání s velvyslancem Rakouské republiky v ČR Ferdinandem Trauttmansdorffem. Učinil tak mimořádným autorským čtením, při němž prakticky ani na chvíli nečetl, a přesto svými vyjadřovacími schopnostmi, vypěstovanými mimo jiné i četbou, prokázal, jak je loni dvacetiletá Rakouská knihovna v Opavě důležitou.

Rakouská lektorka oddělení germanistiky Mag. Christina Breitegger ho tedy za vstřícné, vnímavé a potřebám germanistického pracoviště ÚCJ vždy plně nakloněné spolupráce s Rakouským kulturním fórem v Praze, které jeho opavský workshop financovalo, pozvala znovu, tentokrát proto, aby ze svého nesporného umění předal něco těm, kdo by ho snad jednou chtěli následovat. Zda přímo ve slam poetry, nebo v jiných formách literární tvorby, není ani tak podstatné. Mnohem důležitějším se stal fakt, že přišli jen ti, které literární tvorba opravdu zajímá. Navíc v ní už učinili první samostatné krůčky a stačili si uvědomit, jakou roli v jejím rozvoji hraje živý kontakt s těmi, kdo se mají s nově vzniklými tvůrčími výstupy seznamovat a jakýmkoliv způsobem, nejlépe bezprostředně, na ně reagovat.

Jak už bylo naznačeno, Markus Köhle má svým posluchačům co sdělovat a 11 studentů, kteří s ním strávili příjemných několik hodin do začátku jubilejní 10. Dlouhé noci krátkých textů, při níž rakouský host v Klubu Art Obecního domu v Opavě opět exceloval, si to na vlastní kůži vyzkoušeli. „By to nevšední den, kdy jsme pilovali jazyk jinak, než je obvyklé, hráli si slovy i slovními spojeními a interpretovali před ostatními texty, k jejichž vzniku nás Markus umně navedl,“ shodli se zúčastnění mladí germanisté, jimž se dějiště workshopu, sborovnu ÚCJ, podařilo proměnit na skutečnou literární dílnu.

Jestliže 28. listopadu minulého roku se jim dostalo možnosti společně tvořit se členy hudební skupiny FOTOS z Hamburku (workshop s nimi se v rámci kampaně Šprechtíme v Opavě konal nejen na akademické půdě, ale o den dříve i na Mendelově gymnáziu), tentokrát ani kytara potřebná nebyla. Nově vzniklé texty se totiž o hudbu postaraly samy; němčina tekla zurčícím proudem, šuměla i rezonovala. Prezentaci výsledků dopoledního programu zahájil (jak jinak?) Pavol Korček (více o něm zde), další ho ale záhy a neméně zdatně následovali. A postupně se šprechtilo stále více bez jakýchkoliv zábran.

Workshop skončil, jeho výsledky zhodnotí teprve čas, pozitivní vjemy však na sebe čekat nenechaly a dostavily se prakticky okamžitě. „Kdybych si to nezkusila, mohla bych si třeba říct, že jsem o nic tak zásadního nepřišla. Když se ale za celým dnem ohlédnu, jsem za novou zkušenost s němčinou určitě moc ráda,“ řekla jedna ze studentek s přáním, aby její jméno zůstalo skryto. Prozrazovat ho nemusíme; tím spíš, že podobné zážitky si odnášela drtivá většina ostatních. „Markus Köhle se možná přičinil o to, že jak ke studiu, tak k šancím, jež němčina přináší, budeme přistupovat zase o stupínek s větší radostí,“ dodala oslovená.

Proč se do titulku dostal onen milion? Má ho ten, kdo umí jazyky, a ještě víc ten, komu jazyk pomáhá otevírat nitro. Vrátíme-li se k prvnímu odstavci, v jeho druhé větě figuruje ve výčtu našich literárních osobností Jiří Wolker. Od jeho předčasné smrti uplynulo v prvních dnech letošního roku už 90 let, a tak vzpomínka na něj neuškodí. Ještě ve školních lavicích byl jednou postaven před úkol vyjádřit se k tématu „Kdybych měl milion“. Chvíli přemýšlel a pak napsal několik málo slov - „Kdybych měl milion, co bych s ním udělal? Moře lidských slzí vysušit bych dal“.

Účastníci workshopu „Slam poetry“ slzy sušit nemuseli, a když, tak jen vlastní, ze záplavy smíchu a pozitivní nálady. Přesto pochopili, že zaujmout druhého slovem vyžaduje zvláště slovo velmi dobře znát a také ho umět správně používat. V němčině, stejně jako v jakémkoliv jiném jazyce. To poznání se pro ně stalo možná daleko větším bohatstvím, než by jim přinesl den standardní výuky. Pedagogové oddělení germanistiky si to uvědomují, a proto se budou ve svých předmětech se studenty k workshopu ještě drahnou dobu vracet. Markus Köhle zkrátka dokázal oslovit. Dost možná, že tedy v Opavě nebyl naposledy.