OPAVA - Mezi více než dvěma desítkami těch, kteří na Institut tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty absolvovali v prvním zářijovém týdnu státnice, byl také Jakub Kožiál. Opavan, jehož zajímá prakticky vše, co se v jeho rodném městě a regionu děje. I díky němu jsou tyto události dokumentovány. Prosté, a přece v nejednom ohledu výjimečné.

Po středoškolském studiu v Havířově zaměřeném na automatizační techniku ochutnal Jakub nejprve Vysokou školu báňskou v Ostravě. Když zjistil, že pro něho není, soustředil se na podnikání v obchodě. Přestože jeho otec i bratr fotografovali, on sám k fotografování nijak netíhl. „Pokud si vzpomínám, jen jednou jsem si půjčil aparát a na dovolené v Chorvatsku jsem nafotil první barevný film,“ ohlíží se. Zhruba před deseti lety se v něm ale něco zlomilo. „Doslova jsem se na fotografii vrhl a od té doby se jí snažím dávat všechno,“ přiznal v čase kolem svých čtyřicátin, už jako absolvent magisterského studia. „Na říjnovou promoci určitě půjdu, vždyť rodiče se velmi těší,“ dodal s tím, že roky strávené na Institutu pro něj zejména zpočátku nebyly vůbec jednoduché.

„Jsem technického zaměření, což je ve fotografii na jedné straně výhodou, na straně druhé jsem byl zvyklý, lapidárně řečeno, všechno měřit a vážit. Ale v tvůrčí činnosti to tak většinou nejde,“ konstatuje. Navíc si je plně vědom, že oboru, který si zvolil, „každý rozumí“. „Dnešní dostupnost fotografie pak vede též k pocitu, že vlastně kdokoliv si může opatřit, cokoliv se mu zalíbí,“ naznačuje úskalí, jež mu potvrdila i novinářská praxe (Deník, Sedmička). Přesto je pevně rozhodnut dál pro Opavu a region pracovat. Vede ho k tomu přesvědčení o síle dokumentární fotografie a jejím významu pro další společenskovědní obory. „Jen namátkou, čerpají z ní sociologové, historici, architekti,“ vypovídá a dozajista nebude chybět na blížící se konferenci pořádané Institutem tvůrčí fotografie (ITF) a Centrem multimediální tvorby Filozoficko-přírodovědecké fakulty „Fotografie v zrcadle společenských věd“ (17. - 18. září, Dům umění v Opavě).

Když tedy zájem o fotografii u Jakuba propukl s plnou intenzitou, přihlásil se na Lidovou konzervatoř v Ostravě. „Po absolutoriu už vedla prakticky přímá cesta na Institut,“ potvrzuje a tento postup dokládá rovněž na bakalářské práci, kterou pod vedením pedagoga ITF Tomáše Pospěcha věnoval osobnosti Ing. Bořka Sousedíka. Dostat se na ITF na první pokus se ovšem hned tak někomu nepoštěstí. „Předložil jsem k posouzení černobílý dokument z prostředí Opavska a vyšlo to,“ oživuje si Jakub v paměti.  Ze studentských let si bude trvale připomínat zvláště jeden vysoce kolegiální a tvůrčí kontakt. „O deset let starší Marco Ceccaroni je pro mě prototypem velkého muže, tedy rozumějte s velkým V,“ říká na adresu svého sympatického spolužáka, s nímž ho spojil především známý cyklus Lorem ipsum. „Společně jsme studovali, spolu jsme studium též ukončili, ale kontakty, věřím, že i ty tvůrčí, budou dále pokračovat,“ je Jakub přesvědčen.

Pro magisterskou teoretickou práci si vybral téma opavských kabinetů fotografie (vedl ji opět T. Pospěch). Nejprve kabinet zřizovalo Slezské zemské muzeum, později našel útočiště v prostorách Domu umění. „Mohlo by se zdát, že jde o téma bezproblémové, ale není tomu tak. Dost mě překvapilo, jak nesnadná se ukázala práce na dohledávání potřebných informací a údajů v archivech, jak obtížné bylo získat materiály dostatečné vypovídající schopnosti o událostech, které se odehrály relativně nedávno,“ komentuje Jakub své úsilí zmonitorovat ještě ani ne dvě desetiletí trvající historii kabinetů fotografie v Opavě.

Vyzbrojen touto zkušeností chce se Jakub badatelskou činností zabývat dál. „Výzvu vidím ve zpracování osobnosti letovického fotografa Bohumila Kociny (1932), jehož životní osud zavál i na Ostravsko, jinou v pohledu na opavské portrétní fotoateliéry,“ dává nahlédnout do svých plánů, k nimž do budoucnosti počítá i studii o vzájemně se podmiňujícím vztahu techniky a fotografie. „Rád bych ale ke všem těmto tématům přistupoval tak, aby jejich podání sledovalo v první řadě vstřícnost ke čtenáři. Osvědčilo se mi to už u bakalářské práce a věřím, že příznivě bude přijata i má práce magisterská. Je sice dost objemná, má 320 stran, ale snad ne nezajímavých,“ připomíná Jakub. Teoretickou práci pak provázela praktická, jíž představil dokumentární portréty obyvatel Biskupic (Bischofswalde), osady, která je dnes místní částí Města Albrechtic na Osoblažsku.

Když se teď, byť ještě s krátkým časovým odstupem, dívá na roky studia na Institutu, vidí jeho hlavní přínos v tom, že dokázalo podpořit jeho probuzený zájem o fotografii. „To je pro mě kritérium rozhodující. Motivovalo mě i ve chvílích, kdy jsem si na náročné požadavky na tvůrčí práci teprve zvykal, a hřeje mě pocit, že bakalářský (získal ho v roce 2010), tím víc magisterský titul nepřišel zadarmo,“ loučí se Jakub s přesvědčením, že (teprve, nebo už?) deset let trvající intenzivní zájem o fotografii, její historii, techniku, osobnosti i jemu nejbližší dokument, ho již nikdy neopustí.