OPAVA – Lepší později než vůbec. Toto rčení by přesně pasovalo na včerejší aktivitu Asociace studentů a přátel Slezské univerzity (ASPSU). Její členové si zahráli na Mikuláše a v pondělí odpoledne se vydali na dětské oddělení Slezské nemocnice v Opavě s dárky a knihami.

Fotoreportáž z návštěvy v nemocnici najdete na facebooku Slezské univerzity

„Navštívili jsme opět děti hospitalizované na lůžkovém oddělení nemocnice a přinesli jsme pro ně hračky a plyšáky, které se nám podařilo nasbírat v podzimní části akce Daruj plyšáka dětem z nemocnice a které pro ně přinesli studenti univerzity, a také jsme jim četli z knih,“ vysvětlil účel návštěvy prezident ASPSU Ondřej Pupík.
Ondra a jeho kolegové Nikola Konečná a Jiří Brož nesli do nemocnice tři veliké tašky plyšáků. „Ty větší jsme museli vzít volně, protože se do tašek nevyšly,“ říká Ondřej s tím, že jako první našel svého nového majitele žlutý pokémon pikacu. A po něm další a další, zvířátka, panenky, pohádkové postavičky...

Ale studenti do nemocnice nechodí jen s dárky, ale také číst v rámci svého dlouhodobého projektu Předčítač. Ten už funguje několik let a logicky ani tentokrát kniha nechyběla.

„Přinesli jsme s sebou několik knih na výběr, ale děti si vybraly z nemocniční knihovny Můj táta kouzelník autorky Sofji Mogilevské. Nejprve jsme četli my, poté se přidaly i některé děti a nakonec jsme se všichni pravidelně střídali. Odpoledne najednou uteklo, ani jsme nevěděli jak,“ konstatuje Ondra. Prostor herny, kde se studenti se dětmi sešli, byl zaplněn tak, že se musely donést další židličky, děti, někteří i se svými rodiči, kteří tu právě byli na návštěvě, poslouchaly příběhy malého Péti a jeho otce se zaujetím. Co je pozitivní, ve chvíli, kdy se otevřela kniha, zhasly monitory počítačů a do čtení se zapojili hlavně ti, kteří předtím byli příchodem studentů “vyrušeni“ od svých stříleček a arkád.

Studenti zvažovali, že dětem shromážděné plyšáky odnesou už v pátek na Mikuláše, ale pak jim došlo, že tento den dostanou dárky od svých rodičů. „A i s časovými možnostmi jsme na tom nebyli zase tak růžově, takže jsme se po domluvě se sestrami dohodli na pondělním termínu, což ovšem nijak nebránilo klasické mikulášské náladě. A příjemný bonus byl i to, že jsem nemusel mít vousy z vaty.“, konstatoval na závěr Ondřej Pupík.