OPAVA, OSTRAVA – Martin Erben, nedávný absolvent oboru Audiovizuální tvorba na Filozoficko-přírodovědecké fakultě v Opavě, si své bakalářské studium o půl roku prodloužil. Nebyl spokojen se svojí bakalářskou prací, a tak končil místo v červnu až v únoru. S čerstvým diplomem se začal rozhlížet po práci. Jak říká, dál studovat nechtěl a toužil se někde uchytit, začít pracovat, začít novou etapu života. Poznat něco nového.

„I když jsem věděl, že shánění práce bude těžké, šel jsem do toho. Bylo mi jasné, že magisterským studiem bych nepříjemnosti s hledáním práce jen o dva roky oddálil a nakonec bych jim stejně musel čelit. Takže jsem si řekl čím dřív, tím líp,“ vzpomíná dnes na dny po promoci.

První cesta ale nevedla k zaměstnavateli. Vedla na úřad práce. „Jelikož nemám kamarády ani příbuzné na vysokých postech v různých firmách a úřadech, šel jsem se zapsat na úřad práce. Věděl jsem, že ten mi práci nenajde, že hledat musím sám, ale plaťte si zdravotní pojištění, že,“ říká na toto téma. Měsíc pracoval u archeologů jako brigádník. Pak se ale k němu připojilo štěstí. „Podařilo se mi dostat do štábu ČT, který natáčel sitcom Pečený sněhulák, jako náhradník asistenta zvuku. Sice jsem netočil každý den a výsledný výdělek byl spíše jen přivýdělek, ale bylo to v oboru, který jsem vystudoval. A to mě těšilo,“ konstatuje dnes Martin.

Jenže práce pro televizi byla po několika málo měsících zastavena a Martin musel znovu zamířit tam, kam si to nikdy nepřál – na úřad práce. „V létě jsem šel znovu na pracák a žil z pár našetřených peněz. Během evidence na pracáku jsem psal všude možně do televizí, rádií a novin. Zúčastnil jsem se jednoho konkurzu do ČT a jednoho do ČRo, kde mě nakonec nevzali. Jinak mi ani nikdo neodpověděl. Hledal jsem dál, chtěl jsem práci v oboru. Nějaké nabídky sice byly, ale vybírat se z nich prakticky nedalo,“ vzpomíná na zkušenosti Martin Erben.

Poštěstilo se mu znovu v září. Firma spravující zpravodajský web SFC Opava vyhlásila konkurz na redaktora. Martin konkurz vyhrál a byl přijat. „Snad to bylo na základě vzdělání a toho, co jsem se jako student naučil, třeba pří přípravě filmu Sportu zdar a videa s Jakubem Kohákem, kdy jsme natáčeli také na stadionu SFC, snad také trochu kvůli kladnému vztahu ke sportu,“ přemýšlí bývalý student, který pak po celou podzimní fotbalovou sezonu psal články o zápasech i událostech v SFC.

„Bavilo mě to. Psaní, sport i opavský fotbal mám jako Opavák rád. Psaní o fotbale je stereotyp, je to pořád dokola, výsledky, výkony, taktika, motivace. A já začal cítit, že mne přece jen víc láká společenské dění, které je pokaždé jiné. Chtěl jsem poznávat nové lidi, nová místa, nové události,“ vrací se už do nedávné minulosti Martin. Navíc si praním pro web vydělal poměrně málo. „Když se za tím dnes ohlédnu, jsem rád, že jsem to tehdy zkusil. Sbíral jsem díky tomu novinářské zkušenosti a pracoval v oboru,“ říká s tím, že znovu napsal do redakcí a mezi nimi i do MF DNES v Ostravě. Tam už to zkoušel dříve, ale dostal odpověď, že nemají volná místa. „Přiložil jsem články o fotbale a znovu se zeptal na práci. Přišla mi odpověď, že zrovna potřebují externistu do týdeníku 5plus2, který spadá pod stejné nakladatelství. A tak jsem přešel z Opavy do Ostravy. Píšu o všelijakých událostech, lidech a místech. Baví mne to. Musím hledat zdroje, kontaktovat spoustu lidí, a pak to všechno sepsat. Mnohé tipy dostávám od čtenářů, známých nebo kolegů s redakce, kteří mi jsou ve všem nápomocni a pomáhají mi se v práci zdokonalit,“ netají se Martin Erben s tím, že i když je pro něj primární 5plus2, závažnější materiály mu vyjdou v MF DNES.

Znovu se prý ukázalo, že studium Audiovizuální tvorby na Slezské univerzitě Martina vybavilo potřebnými teoretickými znalostmi z oblasti dokumentaristiky i žurnalistiky. Studijní praxe mu přinesla dobrý pohled na svět kolem očima kameramana i sluchem zvukaře. Při psaní se mu hodí čeština a znalosti jazykové skladby a stylu. „Z těchto znalostí v práci vycházím a mnohokrát mi usnadnily novinářský život. Také jsem získal velkou rozhlasovou praxi, díky moderování pořadu Pauzička. Nemám tak problémy mluvit s lidmi a doptat se jich potřebných informací,“ vrací se znovu na svoji univerzitu Martin Erben.

Sám si ale zatím nedává příliš vysoké novinářské cíle. Přesto jedno přání v tomto směru má: „Psaní novin mě baví, ve škole mi “slohovky“ vždycky šly, takže mám pro to asi vlohy. Nepotřebuju to dotáhnout až do televize. Byl jsem tam na praxi, chvíli tam dokonce pracoval, je to zajímavá práce, ale noviny mě baví více. Ovšem rád bych je nějak skloubil s rádiem. Práce v rádiu se mi také líbí. Uvidíme, teď mám primární cíl stát se plnohodnotným redaktorem,“ svěřuje se ještě Martin Erben.